Malá sestra lukostřelce (ff - Nick Fury)

(4) Jmenuji se Viktorie!

Chvíli jsme si ještě povídali a Clint mi vyprávěl o našem dětství, u toho se mi občas mihli nějaké záblesky, ale nebyla to žádná sláva.

,,Neboj, přijdeme na to, jak ti vrátit vzpomínky" obejmul mě.

,,Co to tady je? Clinte? AP?" přišel Stark. Natasha a Wanda už dávno odešli, abychom si mohli v klidu promluvit. 

,,Jmenuji se Viktorie... Viktorie Bartonová... Clint je můj bratr" usmála jsem se.

,,TY máš sestru?" divil se Steve a ukázal na Clinta.

,,Jo, myslel jsem, že je mrtvá..." zesmutněl

,,Ale nejsem, jsem tady živá a fyzicky zdravá. Jinak, co se mi stalo?" otočila jsem se k Bruceovi.

,,Pojď, řeknu ti to vedle"

,,Chci to taky slyšet" namítnul Clint.

,,Klidně to řekni Bruci, nemůže to být tak hrozné" usmála jsem se.

,,Znásilnili tě..."

,,C-co-což-cože?!" vykoktala jsem ze sebe. Do očí se mi nahrnuli slzy, které se mi nepodařilo zadržet. Takže o panenství jsem přišla znásilněním, super...

,,Je mi to líto, Viky..." utěšoval mě Clint.

,,Já vím, obejmeš mě?"

,,To víš, že jo" usmál se a znovu mě obejmul.

Ještě chvíli jsme tam seděli, ale pak jsem se omluvila, že jsem unavená a půjdu spát.

Nebyla jsem unavená, jen jsem chtěla být sama a srovnat si všechno v hlavě. Sedla jsem si na postel, ale po chvíli se mi začala klížit víčka a já se proto rozhodla pro spánek.

**dream**

 ,,Otestovat séra 359 a sérum 361" slyšela jsem hrubý hlas za sebou. Chtěla jsem se otočit a podívat se, kdo to byl, ale pouta která držela celé mé tělo mi to nedovalila. 

Cítila jsem se jako zvíře v pasti. Snažila jsem se utéct, ale jakoby každým mým pokusem se pouta dotáhla ještě víc. Věděla jsem, že ke mě přišel pytlák a nahlas řekl můj rozsudek, ale nerozuměla jsem lidské řeči. Přesně tak jsem se cítila. Jako ubohé, bezbranné a nevinné zvíře.

,,Takže vymažeme jí paměť"

,,Jmenuješ se Viktorie B!" vykřikla jsem, abych si to zapamatovala, ale ani to nepomohlo. Někdo mnou hrozně třásl.

**konec**

Někdo mnou hrozně třásl. Otevřela jsem oči a prudce se posadila. Na mé posteli seděl Clint.

,,Viky, jsi v pohodě, křičela jsi ze spaní" podíval se na mě starostně Clint. Vlastně jsem ho skoro neznala, ale díky faktu, že je to můj starší bráška, mi stačila jeho přítomnost, abych se uklidnila. 

,,Jen noční můra, díky bráško" smutně jsem se usmála a obejmula ho. Hladil mě po zádech a uklidňoval mě hezkými slovy.

I když jsem to neznala, moje tělo si to svým způsobem pamatovalo a nehorázně to potřebovalo. Potřebovalo člověka, přítele, bratra, který mě mohl uklidnit a říct něco pěkného, bez podezření, že to říká jen, aby mě uklidnil.

Chvíli jsme ještě seděli a pak jsem ho poslala spát, aby si taky odpočinul a v klidu se vyspal. Zbytek noci už naštěstí proběhnul poměrně klidně, až na malé divadlo opilého Tonyho. Ale to zvládli kluci a dostali ho do postele.

,,Dobré ráno" zívla jsem, když jsem dorazila do kuchyně. Odpovědí mi bylo jen souhlasné zabručení.

,,Dobré ráno, agentko Bartonová" pozdravil mě hrubý hlas. Otočila jsem se a stál tam muž. Působil jako pirát, ne jen páskou přes oko, ale i černým dlouhým oblečením.

,,Ehmm... Dobrý den?"

,,Fury, ona si Vás nepamatuje" upozornila ho Nat.

,,Jistě, omlouvám se"

,,Viky, tohle je Fury, ředitel S.H.I.E.L.D.u" přiskočil ke mě Clint

,,Toho S.H.I.E.L.D.u?" zeptala jsem se zaujatě.

,,Ano, byla jsi nejlepší agentka..." mrknul na mě Clint a pak mi podal chleba s nutellou.

,,Ty jsi vzal Tonymu nutellu?" zarazila jsem se. Po včerejšku vím, že je to sebevražda. Jen pokrčí rameny a odejde. Usmála jsem se na piráta a odešla.

,,Máte tady nějakou tělocvičnu?" zeptala jsem se Natashy.

,,Ano slečno Bartonová, chcete tam dovést?" zeptal se Jarvis.

,,Ehm... Ano" usmála jsem se.

,,Dobrá, nastupte do výtahu a sjeďte o 16 pater níže." udělala jsem přesně jak mi Jarvis řekl. 

,,Nyní vystupte a vejděte do velkých železných dveří naproti."

,,Díky Jarvisi" usmála jsem se a zatlačila do dveří. Pohled mi padnul na blonďáka bušícího do boxovacího pytle.

,,Ten pytel ti nic neudělal" zasměju se, když skončí na zemi.

,,Promiň, nevšimnul jsem si, že tu někdo je" omluvil se.

,,Ne, to je v pohodě, teď jsem přišla, myslela jsem, že si za cvičím, ale zase půjdu, hezký trénink" usmála jsem se.

,,Ne, zůstaň, můžeme si zacvičit spolu" usmál se a ukázal směrem k ringu.

,,Doufám, že umíš prohrávat" usmála jsem se a běžela k němu. 

Chvíli jsme se prali, než mě dostal na zem, pak já jeho a skončilo to remízou, protože jsem už ani jeden nemohli.

,,Jsi dobrá" napil se.

,,Taky nejsi špatnej" s tím jsem opustila tělocvičnu a nastoupila do výtahu.

,,Jarvisi, jsi tu?"

,,Ano slečno, co si přejete?"

,,Co se tady dá ještě dělat?"

,,V 65. patře je bazén, vzhledem k vaší poslední aktivitě, bych doporučoval využít právě toto patro"

,,Dobře, tak mě zavez nejdříve do patra s mým pokojem"

,,Jak si přejete slečno" odpověděl Jarvis.

Vyjela jsem zase nahoru a odešla k sobě do pokoje. Šatník už byl plný, přesně jak Tony slíbil. Našla jsem plavky. Byly jednoduché, ale krásné. Dvojdílné a vršek byl bez ramínek, jen jakoby pás přes hruď a spodek byl obyčejný.

Vzala jsem do ruky ručník oblékla si župan a odešla zpět k výtahu. ,,Můžeme Jarvisi" řekla jsem UI a výtah se dal okamžitě do pohybu.

Z výtahu jsem rovnou vešla k bazénu, žádná chodba nic, prostě rovnou bazén. Nikdo tu nebyl, což bylo dobře. 

Odložila jsem ručník s županem na lehátko a šla k bazénu. Voda byl tak akorát. Skočila jsem rovnou šipku a pak si dal pár bazénů. Pak jsem si jen sedla na schody a relaxovala.

,,Co ty tady?" zeptal se hlas za mnou. Leknutím jsem nadskočila a otočila se na osobu, co mě vyrušila z dokonalé pohody.

,,Tony! Promiň, já už jdu." vstala jsem.

,,Ne, ne, to je v pohodě, buď tu, jen jsem tu nikoho nečekal, všichni používají bazén v 64."

,,Pane, omlouvám se, to já slečnu poslal do 65. patra" ozval se Jarvis.

,,V pohodě" usmál se. Stáhl si triko a mě se tak naskytnul pohled na jeho božsky vypracované tělo. Sundal i kalhoty a vlezl do vody.

Taky si dal pár bazénů, ale nakonec se zastavil u mě a sednul si vedle mě.

(1023 slov)