Malá sestra lukostřelce (ff - Nick Fury)

(6) Co jsem měla s Furym?!

,,Vzpomínáš si na všechno?"

,,Vždyť to říkám! Akorát, malá otázka.... Co jsem sakra měla s FURYM?!"

,,Jen jednou jste se jednou políbili, neboj"

,,No to mě poser... Jakože naše jednoočko se s někým líbal?! Jetě k tomu se svou agentkou?!" vytřeštil právě příchozí Stark.

,,Milovala jsi ho"

,,Vrátili se mi vzpomínky, ne city k lidem. Nic takového už k němu necítím"

,,Dobře, to je dobře" usmál se na mě povzbudivě Clint. Moc jsem tomu nevěřila, mnohem radši bych věděla, co jsem na něm milovala, přišlo mi, že se mi všechny vzpomínky nevrátili, protože kdyby jo, tak bych přece cítila to samé, nebo bych věděla, proč jsem ho milovala, ne?

,,Jsem z toho nějaká unavená, půjdu si lehnout, díky Clinte" usmála jsem se a odešla. V hlavě mi to šrotovalo. Cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných, dokud jsem nezala za roh.

Zavřela jsem za sebou dveře a svezla se po nich. Bylo mi smutno, bylo mi příšerně . Neustále jsem přemýšlela nad tím co řekl Clint. ,,Milovala jsi ho" v hlavě mi to znělo stále dokola. ,,Takže pro Vás ten polibek nic naznamenal? Protože pro mě hodně" ,,Nic a teď odejděte agentko"  

Třeštila mě hlava. Když jsme se potkali tam dole, na co pomyslel? Myslel na to, co by se stalo, kdyby řekl něco jiného? Nebo na to prostě zapomněl? Nebo se chtěl omluvit? 

Po tvářích mi stékaly slzy. Neměli by, vdyť ho neznám! Moje podvědomí ho stále miluje? Já ho nechci milovat! Nechci milovat nikoho! Podvědomě jsem došls do koupelny a rozhodla se vysprchovat. Musím uznat, že po sprše mi bylo mnohem lépe. 

Oblékla jsem se a vrátila se do pokoje. ,,Panebože!" zakřičela jsem. Na mé posteli seděl člověk, kterého bych tady fakt nečekala, vlastně jsem tady nečekala vůbec nikoho.

,,Mám někoho zavolat slečno?" ozval se Jarvis.

,,Ne Jarvisi, všechno v pořádku" řekla jsem nahlas. ,,Ať sem někdo okamžitě
přijde" zašeptala jsem tak, aby mě Elijah neslyšel.

,,Rozumím slečno"

,,Co ty tady?" řekla jsem s kamenným výrazem ve tváři.

,,Stále mi dlužíš dvě stovky princezno" usmál se.

,,Jsem bez peněz, sorry" pokrčila jsem rameny. Vylítnul a chytnul mě pod krkem. Přirazil mě ke zdi. Nemohla jsem popadnout dech, už jsem si začala myslet, že mě Jarvis neslyšel, když do pokoje vběhnul černovlasý muž.

,,Okamitě ji pusť" řekl naštvaně.

,,Nebo co?! Dluží mi prachy!" zařval a nespustil ze mě oči. Muž zůstal v klidu, pár kroky se dostal k nám a jednou pěstí ho sejmul. Elijah se skácel k zemi a já spadla taky. Snažila jsem se popadnout dech. 

,,Děkuju" vydechla jsem a zhluboka dýchala.

,,Jsem Loki a ty?"

,,Viktorie" usmála jsem se. Přijala jsem ruku, kterou mi nabízel a stoupla si. ,,Jetě jednou díky za záchranu života"

,,To je v pohodě, vlastně jsem ani nevěděl, že je tu nějaká dívka, kromě Wandy a Natashy samozřejmě. Když mi pak Jarvis řekl, že nějaká krásná slečna potřebuje pomoct v tomto pokoji, myslel jsem, že se porouchal" zasmál se.

,,Přemýšlím, co s ním?" 

,,Řekni Starkovi, on se o něj postará" navrhnul. Přikývla jsem ve znamení souhlasu a odešla z pokoje.

,,Jarvisi, řekl by jsi prosím Tonymu, co se stalo, jestli by se mohl o toho muže postarat?"

,,Jistě slečno Bartonová, ještě něco?"

,,Ne, díky Jarve. Clinte!"

,,Ahoj Viky, co se děje? Už jsi v pohodě?"

,,Jo, sprcha pomohla. Zajímalo by mě, jestli je nějaká možnost spojit se s Furym?"

,,Jo, ale proč?"

,,Chci vědět, kdy budu moci nastoupit zase do práce"

,,Jsi si jistá, že jsi připravená, já jen, že to teď musí být pro tebe náročný"

,,Jsem si jistá Clinte, děkuji za starostlivost, ale jsem dospělá, dokážu se rozhodnout sama"

,,Jak myslíš, tak se dojdi převléct, uděláme si výlet na základnu."

,,Díky Clinte" usmála jsem se a vyběhla do pokoje.

---

,,Můžeme?"

,,Jasně"

,,Tak nastupovat" výtahem jsme vyjeli až na střechu. Nastoupily do Quinjetu. 

---

,,Agentko Hillová" zopakovala jsem po Clintovi.

,,Agentko Bartonová? Agente Bartone" 

,,Jdeme za Furym" řekl bráška. Všichni okolo nás pozorovali, spíš pozorovali mě. Přišla jsem si divně. 

,,Je ve své kanceláři" odpověděla již jmenovaná agentka. Můj bratr pokračoval v chůzi stejným směrem a já ho následovala. Kamkoliv jsme zahli, kudykoliv jsme šli se na mě upínalo několik páru očí. Copak mě tady každý zná?

,,Připravená?" přikývla jsem. ,,Tak jo, tyhle dveře" usmál se na mě a odešel.

Zhluboka jsem se nadechla a lehce a přesto směle zaklepala. ,,Dále" ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Seděl za stolem, na kterém bylo rozloženo spousty papírů.

,,Hodně práce? Můžu přijít jindy" navrhla jsem. Všechna odvaha mě opustila jako lusknutím prstů.

,,Ne Viktorie, agentko Bartonová. Na Vás si čas udělám" opravil se a usmál se. 

Díky tomu přeřeknutí mi bylo jasné,  že to nebyl jen polibek, že to bylo i něco jiného. Jen jsem nechápala, proč si to nepamatuji. Strašně moc jsem chtěla vědět, co se stalo, co všechno se stalo.

,,Takže, co se děje?"

,,Chtěla jsem vědět, kdy se budu moci vrátit do práce"

,,Klidně hned. Akorát Vás chci přidělit k Avengers, myslím si, že jejich zkušenosti by Vám mohli pomoct v seberozvoji a pomoc v týmu se bude hodit" usmál se na mě.

,,Takže zůstanu v Toweru a budu s nimi jezdit na mise?"

,,Přesně, což mi připomíná, mám tady Vaše osobní věci. Sklonil se někam za svůj stůl a podal mi velkou krabici plnou věcí.

,,To je všechno moje?"

,,Ano, je to z Vašeho bývalého pokoje"

,,Děkuji." odmlčela jsem se a jen ho pozorovala. ,,Můžu se Vás na něco zeptat?" řekla jsem.

,,Samozřejmě"

,,Vrátila se mi paměť a mám pocit, že se mi nevrátila úplně. Obzvláště co se Vás týče."

,,Agentko Bartonová, ten polibek, byla to chyba." zavrhnul hned.

,,Jistě. Děkuji za Váš čas pane" kývla jsem hlavou a bez rozloučení odešla.

Na chodbě seděl Clint. Usmála jsem se na něj a vyrazili jsme zpět. Clint si všimnul mé nálady, takže se ani nevyptával. Jen jsem mu řekla, že zůstávám v Toweru a budu jezdit na mise s nimi. I když to tak neznělo, byla jsem za to ráda. Furt mi ale hlavou vrtal on. 

,,Víš, že kdyby cokoliv, tak mi to můžeš říct, že ano?"

,,Jo. Nevíš, jestli jsem si dřív nepsávala třeba deníky?" otočila jsem se na něj.