Dívka zrozená z vody [DOKONČENO]

Kapitola ²

,,To je v pořádku, nic se neděje, ehm...asi bych se měl představit, jmenuju se Adas, a ty jsi?''

Iris na mladíka koukala s polootevřenou pusou, a v hlavě se jí začaly honit vážně šílené myšlenky.

,,Proboha, já vrazila do prince...A JEŠTĚ DO KORUNNÍHO! Co když mě potrestá? Co když mě pošle do světa obyčejných?''

Přemýšlela nad takovýmito věcmi zatímco se na něj dívala, a princovi to přišlo už trochu...no...divné.

,,Ehm, haló, země volá holku co do mě vrazila.'' Zamával jí rukou před obličejem a když se Iris probudila z 'transu', zrudla jako rajče.

,,O...omlouvám se, vaše výsosti, nechtěla jsem do vás vrazit, promiňte.'' Začala se opět omlouvat a Adas se jen pousmál.

,,Prosím neomlouvej se, skutečně o nic nešlo, a prosím, nevykej mi, přijdu si pak hrozně staře.'' Řekl a Iris se zasmála, Adas k ní natahl ruku a opět s úsměvem se jí představil.

,,Myslím že bychom měli začít od znova, ahoj, já jsem Adas, a ty jsi?'' Zeptal se a Iris se na něj tentokrát usmála a potřásla mu rukou.

,,Iris...jmenuju se Iris.'' Představila se Iris.

,,Takže, Iris, kam máš namířeno?'' Vyptával se Adas a Iris byla z něj, no, trochu v rozpacích, přeci jen se jí každý den nestávalo že by potkala korunního prince a povídala si s ním jako se starým známým.

,,No, jdu do centra na ceremoniál, aby se otestovalo jak moc dokážu ovládat svoje schopnosti.'' Řekla Iris a začaly se jí nervozitou potot ruce, které si automaticky otřela o kalhoty.

,,Aha, takže tobě už je osmnáct, že?'' Zeptal se Adas a Iris přikývla, Adas se najednou zastavil a prohlížel si malý chrám který stál u cesty.

,,Páni, to je napodobenina chrámu kralovny Terry, nevěděl jsem že je i tady.'' Řekl Adas a přistoupil k oltáři blíž.

,,Ano, tento oltář postavili lidé z království země, kteří tady v okolí žijí, jako úctu k první královně země Teřře tu dávají své plody co sklidili a nějaké květy, aby se duch královny cítil najezen a opečováván.

U řeky je zase oltář královny Aquayi v podobě přístavu, tam rybáři dávají mořské plody a do mísy vodu, aby královna nikdy neměla žízeň.

Rozhledna na našem nejvyšším kopci je zase oltář královny Calei, tam se chodí spíš lidé modlit aby jim dala sílu trpělivosti a moudrost jakou měla ona.

No a oltář pro královnu Ignis je u kovárny, je to proto aby duch královny dal sílu mečům, které kováři ukovají a taky je to u kovárny proto, aby oheň, co královna v sobě měla, nikdy nevyhasl.''

Když Iris vyprávěla důvody oltářů, Adas pozorně poslouchal, samozřejmě že věděl k čemu jaký oltář slouží, ale když to vyprávěla Iris, cítil se jakoby to všechno slyšel snad poprvé v životě.

,,Takže jestli znáš původy oltářů původních královen, musíš znát i jejich příběh.'' Řekl Adas a sedl si na zem k oltáři, poklepal na místo vedle sebe a Iris si tam sedla.

,,No, ve škole jsme to proletěli letem světem, ale matka mi ten příběh vyprávěla před spaním.

Příběh o čtyřech původních mi je velmi dobře znám, je to příběh o tom, že kdysi dávno, mnoho let předtím než vznilka Quadrie byl svět plný obyčejných lidí bez schopností.

Ale jednoho dne jedna jistá žena porodila čtyři dcery, a každá z nich měla jednu určitou schopnost.

První dcera ovládala zemi a všechno s ní spojené, žena ji tedy pojmenovala Terra.

Druhá dcera ovládala oheň, tvrdí se že místo očí tam měla jen plameny smrti, proto ji pojmenovala Ignis.

Třetí dcera ovládala vzduch, byla moudrá, laskavá a měla pevnou vůli, proto se jmenovala Calea.

No a poslední dcera ovládala vodu, byla nezkrotná a divoká jako moře, ale přesto byla milá a ochotna pomoct, proto ji žena pojmenovala Aqua.

Mezitím co čtyři dívky dospívaly, objevovali se další lidé se schopnostmi které měly ony, jenže obyčejní lidé se jich báli, a tak začal největší masakr v našich dějinách.

Když čtyři sestry dospěly, rozhodly se že to tak nenechají a vytvoří místo, kde budou moct lidé jako ony žít klidný život mezi svými, proto shromáždily všechny lidi se schopnostmi a odešly s nimi sem, daleko od ostatních kde je nikdo nikdy nenajde, a díky tomu že je zachránily je lidé zvolily jako svými královnami, a tak vznikla Quadrie.''

Dořekla Iris a Adas pokýval hlavou, chtěl něco říct ale to jo vyrušila Iris, která vyskočila na nohy a ve tváři vyděšený výraz.

,,Ale ne, já zapoměla na ceremoniál, musím tam jít jinak bude zle, děkuju princi za váš čas, snad se někdy uvidíme.'' Rozloučila se ve spěchu Iris a utíkala pryč, Adas jí pouze zamával a než mu dívka zmizela z dohledu, stihl si všimnout tyrkysově zbarvených konečků na zrzčiných vlasech.