Dívka zrozená z vody [DOKONČENO]

Kapitola ⁴

Iris do domu doslova vletěla jak hurikán, před dveřmi se zastavila aby se mohla vydýchat z té dálky co uběhla.

,,Ahoj Iris, jak šla ceremonie...'' Zeotala se matka a když se na svou dceru otočila, misku co držela v ruce upustila a ta se roztříštila na zem.

,,Iris...ty...''

,,Jsi zjistila že vlastně ovládáš vodu a že ti tví rodiče celý život lhali o tvém původu? Jo mami, zjistila.'' Řekla, narovnala se a zavřela za sebou dveře.

,,Chci vědět proč? Proč jste mi to tajili? Víte kdo jsou moji rodiče?'' Ptala se zatím co si sedla za rodiči ke stolu.

,,Neřekli jsme ti to protože jsme nechtěli aby ses necítila, no, jiná, chtěli jsme pro tebe dobrý život kde by sis nemusela lámat hlavu proč tě tví rodiče dali pryč.

Objevila ses u nás před osmnácti lety před prahem domu, nevíme kdo tě tam dal, možná tví rodiče, možná někdo jiný, nevíme, každopádně jsme si tě k sobě vzali jako vlastní, protože jsme se snažili o vlastní miminko ale nedařilo se, a když jsme začínali ztrácet naději, objevila ses ty, jako zázrak z čistého nebe...nezlob se že jsme ti neřekli kdo skutečně jsi.''

Iris to chápala, nemohla se na ně zlobit jen proto že pro ni chtěli to nejlepší.

,,V pořádku, chápu to, ale ráda bych se naučila svou schopnost ovládat, nevíte o nějakém učiteli který...'' Vtom někdo zaklepal na dveře, Iris se nechápavě podívala po rodičích, ale ani ti nevěděli o koho by mohlo jít.

Iris šla tedy otevřít, a před dveřmi stál člověk, na kterého už ráno jednou narazila.

,,Adasi, co ty tady? Myslela jsem že už jsi odjel no království.'' Řekla překvapeně Iris a Adas se pouze usmál.

,,No, měl jsem, ale ještě jsem si s tebou chtěl o něčem promluvit, ahoj Isto, dlouho jsme se neviděli, jak je to dlouho, deset let?'' Zeptal se Adas a Ista se na něj usmála.

,,Ano, na tvých sedmých narozeninách, konečně vypadáš jako muž a ne jako malá hubená holka.'' Dobírala si jo Ista a Adas se nej zasmál.

,,Jistě, mohl bych si tvou dceru na chvíli vypůjčit? Neboj hned ti ji vrátím.'' Ista pokrčila rameny a Iris s Adasem odešli před dům, kde si sedli na nedalekou lavičku.

,,Víš že ti ten tvůj nový vzhled sluší? Lepší než když jsi byla zrzka.'' Pochválil jí vzhled Adas, ale Iris neměla tušení o čem to mluví, a to o ní vypovídal i její výraz.

,,Moment, ty ses ještě neviděla?'' Zeltal se a Iris zmateně zakroutila hlavou, Adas tedy otevřel svoji brašnu a vytáhl z ní dýku, kterou podal Iris.

,,Koukni se.'' Pobídl ji a Iris tak učinila, málem šokem dýku upustila když se viděla.

Hnědé oči, které každý den vídávala v zrcadle, byly pryč a místo nich tam byly světle modré, a o vlasech ani nemluvě.

Ze zrzavých vlasů ani památky a na místo nich se tam objevily vlasy tmavě modré, které postupně světlaly až byly nakonec tyrkysové.

,,Páni...jako říkala jsem že bych chtěla změnu, ale až takovou jsem nechtěla, vždyť...to ani nejsem já kdo je v tom odraze.'' Řekla a vrátila Adasovi jeho dýku.

,, Tvůj původní vzhled ti musela změnit asi jedna z místních čarodějek, jedině kouzlo by dokázalo změnit naši podobu...ale to není důvod proč jsem sem přišel.'' Řekl a podíval se Iris do očí.

,,Iris...chci abys se mnou odjela do království vody jako můj druhý šampion.''

Kdyby Adas neměl tak vážnou tvář, Iris by si myslela že je to vtip, ale bohužel nebyl.

O šampionátu čtyř říší už slyšela, byl to souboj mezi osmi lidmi, každé království muselo vybrat dva šampiony ze svého království aby bojovalo za jejich říši, ten kdo vyhraje, bude odměněn velice štědrou odměnou v podobě půl milionu Quadrantů.

,,J..já? Ale já nikdy nebojovala, a navíc neumím svoje schopnosti ovládat...vždyť jsem se o nich dozvěděla ani ne před hodinou! Adasi to nejde, já nemůžu...'' Začala Iris, ale Adas ji vzal za ruku a prosebně se na ni podíval.

,,Iris já tě prosím, staň se mým šampionem, vím že to co žádám je možná příliš, ale viděl jsem tě na ceremoniálu, jsi talentovaná, mohu tě ujistit že se bojovat naučíš a schopnosti tě taky klidně naučím ovládat, otec slíbil že to bude čistě zápas o boji a nikdo nebude vážně zraněn, Iris prosím, pojeď se mnou domů.''

Žadonil Adas, ale když Iris stále neodpovídala, Adas vytáhl poslední kartu co měl.

,,Když se mnou pojedeš, možná v království najdeme tvoje rodiče.'' Řekl a to Iris zaujalo, jasně, měla svoje adoptivní rodiče ráda, milovala je, ale také chtěla zjistit kým je.

Přemýšlela nad tím jestli by to měla vzít, jasně, mohla by navštívit místo kde se narodila a poznat místa, kde ještě nikdy nebyla, ale zase by opustila rodinu a svou jedinou kamarádku kterou kdy měla, bylo to těžké, ale jestli chtěla ve svém životě změnu, musela jí jít vstříc.

,,Dobře, odjedu s tebou, kdy vyrážíme?''

,,No...já tak nějak doufal že už dneska, z Centrálního města do království vody je to daleko a...no...'' Poškrábal se nervózně na zátylku a Iris jen šokovaně hleděla.

,,Příště až si budu něco přát, budu víc přemýšlet nad tím co si vlastně přeju.''