The Accident (TMR, Newt)

Dodatek 2 - Mezitím

Hořká chuť nápoje ho zaškrábala v krku, až se rozkašlal. Ale ani to ho neodradilo od další rundy, kterou mu kamarád nabízel.

„Budeš na kaši,“ varoval ho Gally. Aniž by se na něj podíval, naklopil do sebe další kalíšek.

Gally se zadíval tím samým směrem, do kterého blonďák zíral. Spatřil jedinou dívku Placu, která se akorát dělila o jídlo ze svého talíře s Minhem.

„To je ten důvood, proč do sebe liješ všechny zásoby mého nápoje?“ zeptal se pobaveně.

„Ani náhodou,“ odporoval mu Newt, ale hlas mu přeskočil. „Prostě mi to pití chutná. Jak tě vůbec napadlo, že by to mohlo mít něco společnýho s ní?“

Jazyk se mu trochu pletl, ale byl na sebe pyšný, protože byl přesvědčený, že Gally určitě uvěří té jeho malé lži. Vyvrátil mu to fakt, že se chlapec jen zasmál a zavrtěl hlavou.

„Jsi jasnej. Ale ona očivdině má oči pro našeho běžce.“

„Bea s ním určitě nic nemá,“ ohradil se.

„Jen se na ně podívej,“ vybídl ho Gally. Newt se s úsilím znovu zadíval na dvojici. Dívka si akorát dávala poslední kus masa do pusy. Když to Minho zjistil, stiskl Bee dlaní tváře a stáhl ji na zem. Začal ji lechtat.
„Nech mě, Minho!“ smála se, zatímco pořád kousala jídlo, které s Pánvičkou pro tento večer připravili.

„Myslíš, že spolu nic nemají? Poslední dobou s ním tráví nejvíc času, teda samozřejmě kromě Pánvičky, se kterým maká,“ ušklíbl se Gally. Newt pocítil tlak na srdci. Ten pocit bezmoci a zloby byl tak... hrozný a silný, že ho to téměř v první vlně zabilo.
„I kdyby, může si dělat, co chce. A dolej mi,“ zavrčel blonďák. Další kalich vypil doslova na ex. Začínala se mu točit hlava.

Znovu se podíval na dívku. V očích teď měla hrůzu a zdálo se, že se nemůže nadechnout. Všechen ruch náhle ztichl, když Minho vkřikl.

„Dusí se! Pomozte jí! Jeffe!“
Newt vyskočil na nohy, ale svět se s ním zatočil, takže musel chvíli setrvat na místě. Když se mu konečně zrak zaostřil, spatřil dívku lapající po dechu.

„Zaskočilo jí to maso,“ prohlásil Jeff.

„Jsi v pohodě?“ vyhrkl Minho okamžitě. Dívka přikývla.

„Nic mi není.“

Minhova tvář se rozjasnila úlevou. Okamžitě ji přitiskl k sobě a políbil ji na čelo.

V následující sekundě se ale Minho válel na zemi a nad sebou měl rozzuřeného Newta. Blonďák mu stačil vrazit jen několik ran pěstí, dokud ho ostatní Placeři neodtrhli.

„Newte!“ zařval na něj známý hlas. Alby? Pravděpodobně!

„Jak se to do háje chováš?“ jeho tmavý a očividně ukrutně nahněvaný přítel se zjevil přímo před ním.

„Málem ji zabil!“ kníkl Newt. Jeho bojovnost ho opouštěla. Jeho opilý zrak zachytil zmateně vypadající dívku hned za Albym.

„Zavřete ho do lochu, je totálně ožralej,“ zavelel Alby. Několik párů rukou chlapce odtáhlo až k tmavé kobce a zavřelo ho tam.

***

„Vstávej,“ něčí příkaz ho probudil. Bolela ho příšerně hlava a do očí ho praštil sluneční svit. Mysl mu okamžitě zaplavily vzpomínky na předešlou noc. Začal si nadávat, dokud ho ten někdo neoslovil znovu.

„Vstaň, Newte,“ poznal Albyho. Blonďák se s úsilím zvedl ze země. „Včera ses choval jako pořádnej frasák. Takže je ti jasný, že to nenecháme jen tak.“

„Úplně jasný,“ vydechl Newt utrápeně.

„Ale i když jsi dal do držky jinýmu Placerovi, potřebujeme tě. Takže se neboj, ještě tě rmutům nepředhodíme,“ oznámil mu Alby. Newtovi spadl kámen ze srdce.

„Děkuju, Alby, hrozně moc!“

„Moc neděkuj. Čeká tě trest. A něco horšího než rmut,“ ušklíbl se Alby.

„Horší než rmut?“ podivil se Newt. Alby jen pokývl na někoho za sebou a sám se vzdálil. U okýnka na něj vykoukla Bea. V tváři měla neurčitý výraz.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala se bez jakékoli emoce v hlasu. Newt si povzdechl.

„Byl jsem opilý.“

„To není odpověď,“ její oči ho vztekle propalovaly, ale její tvář na sobě nedala nic znát.

„Co po mně chceš, Beo?“

„Praštil jsi Minha. Ptám se proč.“

Newt cítil, že ho pomalu stahuje vztek do své náruče.

„Málem tě zabil,“ vyhrkl příkře. Bea zavrtěla hlavou.

„Ale nezabil. Byla to nehoda, Newte!“

„Jak někoho může napadnout lechtat holku, co má v puse jídlo? A pak dělal, že se nic nestalo a potom tě...“ Newt se zarazil. Pomyslel na to, jak se cítil, když viděl, jak jí Minho dal pusu. A to ho rozčílilo ještě víc.

„A pak co? Objal mě, protože byl rád, že mě nezabil?“ na tváři se jí usadil hněvivý výraz.

„JO! JAKO KDYBY SE NIC NESTALO!“ vykřikl konečně. Dívka se zatvářila překvapeně.

„Co je s tebou? Žárlíš nebo co?“

To Newta vyprovokovalo ještě víc.

„PROČ BYCH ŽÁRLIL? VŽDYŤ MĚ TO MŮŽE BEJT JEDNO. KLIDNĚ SE TU VYSPI TŘEBA I S WINSTONEM.“

Zalitoval toho hned, co to vyslovil. Konečně jeho hněv odezněl. Jenže spatřil v jejích očích slzy a částečnou nenávist. Mezi nimi to už tak bylo dost napjaté.

„Beo, omlouvám se...“ vydechl.

„Ne, Newte, nech mě bejt,“ zašeptala.

„Neměl jsem to říkat.“

„MLČ UŽ!“ vykřikla. Údivem opravdu zmlkl. „Nechápu tě, Newte. „
„Byl jsem opilej.“

„TO JE TVOJE VÝMLUVA NA ABSOLUTNĚ VŠECHNO! JEDINEJ, S KÝM JSEM TADY SPALA JSI BYL TY, PAK SE CHOVÁŠ, JAKO BYS MĚ NEZNAL A NAKONEC PRAŠTÍŠ MINHA ZA TO, ŽE MĚ OBJAL A DAL MI PUSU? SROVNEJ SI TO V HLAVĚ, IDIOTE!“ jakmile zařvala všechno, co měla na srdci, spustily se jí z očí slzy, bez dalšího slova se otočila a odešla.

Newt praštil rukou do zdi a poprvé po dlouhé době ucítil na svých tvářích tekoucí slzy. Otočil se a opřel se o stěnu lochu. Měla pravdu. Ale pořád se k ní nemohl upínat. A po téhle hádce už beztak neměl šanci s ní mít nějaký normální vztah.