18. Důvěra

1.3K 102 29
                                    

AU: Co kdyby se v IW změnila v prach druhá polovina superhrdinů? 
Věnováno KaiNovk

„Bude to dobrý, Petere. Všechno je v pořádku. Ty jsi v pořádku."

„Pane Starku –"

„Jsem na tebe pyšný."

Jeho mentor neměl pravdu.

Nic nebylo v pořádku. Nic už nikdy nemohlo být v pořádku.

Nevěděl, jak dlouho jen stál na místě, třásl se a zíral před sebe, ruce pokryté zbytkem prachu, který ještě nerozfoukal vítr. Před očima se mu stále dokola a dokola přehrávala Tonyho smrt, prsty ho stále brněly, když se zoufale natáhl ke svému učiteli, ale nenahmatal nic než částečky prachu. Žádné hřejivé tělo, žádné mozolnaté ruce. A když zvedl pohled, uvítaly ho vynálezcovy čokoládové oči plné lásky a špatně skrývané bolesti.

Z jeho milovaného učitele nezbylo nic než prach a vzpomínky.

Ruce se mu samovolně sevřely v pěst. Lapavě se nadechl, a přestože měl stále pocit, že se dusí, konečně pohledem přeskočil na nevěřícně se tvářícího Quilla. Ruce měl zabořené do svých vlasů, v pravačce stále svíral svou pistoli.

Přes Petera se převalila vlna vzteku a naprosté zuřivosti. Z úst mu unikl hlasitý nářek – nebo to snad byl bojový pokřik? – a on se bez váhání vrhl proti muži, který nechal Thanose uprchnout a uskutečnit svůj plán.

Nevěděl, co se chystal udělat. Možná ho uhodit, možná na něj nesourodě ječet, ale ve výsledku na tom nezáleželo, protože dvě překvapivě silné ruce, které stiskly jeho ramena, překazily všechny jeho plány. Věděl, že kdyby chtěl, tak by se mohl vytrhnout, koneckonců, jeho supersíla předčila i Steva Rogerse.

Ale místo toho se otočil a s dalším bolestivým nářkem zabořil hlavu do hrudi Stephena Strange, ruce pevně přitisknuté k tělu, jako kdyby si chtěl chránit své srdce před dalším úderem. Čekal, že ho čaroděj odstrčí, jenže on ho naopak pevně uchopil. Přesně včas, aby mu zabránil se zhroutit na zem, když se Peterovi podlomila kolena.

„Pan Stark," vzlykl chraplavě. „Pan Stark – Tony –"

Vytvořit smysluplnou větu se zdálo nemožné. Jako by nenacházel slova. Chtěl řvát a křičet, chtěl obvinit Quilla z Tonyho smrti, přestože si jedna jeho část vzdáleně uvědomovala, že on přece taky přišel o osobu, kterou miloval.

Možná měl vinit toho čaroděje, který ho právě svíral v náručí. To on přece Thanosovi vydal další Kámen nekonečna.

Ovšem nějak se nemohl přinutit nenávidět dalšího člověka, který byl obětí stejně jako všichni ostatní.

Strange se trhaně nadechl. „Petere..." začal nejistě, a to stačilo, aby se od něj Spider-Man odtáhl.

Otřel si rukávem oči a odstrčil čaroděje od sebe. Nechtěl slyšet další plané projevy soustrasti, nechtěl znova vidět další oči plné obav, že řeknou něco nevhodného. Nebylo to poprvé, co přišel o někoho milovaného, a ačkoli to ani teď nebolelo o nic méně, netoužil po soucitu.

Ne když nebyl jediný, kdo truchlil.

„Musíme se vrátit na Zemi." Téměř svůj hlas nepoznal, natolik netečně a otupěle zněl.

Pohledy všech, které se na něj upíraly, se změnily z obezřetných na překvapené. Nemohl se jim divit; jednu chvíli byl připravený se pustit do boje a v té další jako by jeho zármutek ani neexistoval. Ze slz se staly jen krystalky třpytící se na jeho apatické tváři.

Drax přimhouřil oči. „Cože?"

„Jestli máme mít nějakou šanci tohle všechno napravit, tak se musíme spojit se zbytkem."

Quill se zasmál a ten zvuk byl plný temnoty a vzteku. „Copak to nechápeš, kluku? Tohle už nejde napravit."

Peter zvedl hlavu a narovnal se. Kdyby pohledy zabíjely, Star-Lord by byl na místě mrtvý. „Klidně si tady zůstaň, jestli chceš," odsekl mladý hrdina tvrdě, tónem pro něj tak netypickým. „Ale já nějak zprovozním tu vesmírnou loď a dostanu se domů, protože nehodlám připustit, že bych nadobro přišel o dalšího tátu!"

Zafuněl, když se dočkal jenom dalšího ticha. Nevěnoval jim jediný pohled, když se otočil a vyrazil k lodím – tedy k tomu, co z nich zbylo –, aby zjistil, co všechno je schopné letu a za jak dlouho se můžou z téhle zpropadené planety dostat.

Odhodil kus kovového plátu kamsi za sebe a soustředil se na práci. Zoufale ignoroval pálení v očích, protože nepřicházelo v úvahu, že by se před nimi zhroutil podruhé.

Vycítil Strangovu přítomnost, ještě než promluvil. Nejprve se na něj jen okrajově podíval, ale nakonec s tichým povzdychem jemně natočil hlavu. „Viděl jste všechny možné budoucnosti. Jen v jedné jsme vyhráli."

Nebyla to otázka, ale mág na ni přesto odpověděl s vážným přikývnutím. „To je pravda. Stejně jako máš pravdu, když říkáš, že se musíme dostat zpátky na Zem a sjednotit se s přeživšími."

Cukl sebou při tom posledním slově. Na chvíli se podíval na nebe, aby zpomalil svůj tep a sjednotil dýchání. Nechtěl přemýšlet o tom, kolik jeho blízkých ještě žilo. Nemohl si dovolit nic předpokládat, dokud nebude mít důkazy. Jinak by se odsud nedostal nikdy.

V očích mu plál oheň, když se po několika mlčenlivých minutách konečně opět podíval na Strange. Nemohl si nevšimnout, že se i Strážci přisunuli blíže a teď neklidně přešlapovali jen pár kroků za čarodějem. „V tom případě doufám," promluvil do ticha, „že vaše důvěra ve své schopnosti není přeceňovaná. A že všechno tohle utrpení a smrt k něčemu budou."

Protože on nebyl připravený se s panem Starkem rozloučit nadobro. Ještě ne, ne když mu neřekl, co pro něj znamená. Ne když mu neřekl, že ho má rád a že je pro něj jako otec.

Ne když toho bylo tolik, co mu ještě musel říct.

Otáčel se k letounu, když ho kdosi popadl za ruku a pevně stiskl. Tentokrát to ale nebyl Strange, nýbrž Quill. Star-Lord se na něj pousmál, ve tváři vepsané stejné odhodlání, které Peter cítil v srdci. „A já doufám, že se tvoje důvěra v toho čaroděje vyplatí, kluku," zamumlal.

„Musí," odvětil. Strange musel vědět, co dělá, když se vzdal jejich jediné výhody. „Protože nikdo v nás v tom není sám."

Protože nevěděl, co by si bez Tonyho počal. Musí je přivést zpátky, Thanos nesměl vyhrát.

Neexistovala cena, kterou by nebyl ochoten zaplatit. I kdyby ho to mělo stát jeho vlastní život.   

Jaký otec, takový syn (IronDad & Spiderson)Donde viven las historias. Descúbrelo ahora