Šťastně až do konce života-pokračování ságy Stmívání

Věneček z kytek

Už jsou to dva dny, co mě Alice s babičkou upravily, ale nezapomenu na Jacovo pohled, když jsem se mu v šatech předvedla... Alice nás spolu vyfotila a já jsem si tu fotku nalepila do deníčku vedle tý, kde jsem sama. Na ty fotce.je hezký vidět, jak jsem vyrostla. Už.jsem Jacobovi asi po prsa.
Dnes má přijet Jasper, takže Alice je celá natěšená. Ti dva jsou spolu jak přilepený lepidlem-nic je neoddělí.

Mamka si četla nějakou knížku, tak mě taťka vzal na "procházku". Doběhli.jsme k vodopádům u lesa. Sedli jsme si na kámen ve vodě a nechali jsme se schladit kapkama z řeky. Taťka se postavil a řekl, že až seskočí dolů, ať seskočim taky. Bála jsem se, ale co se mi.asi tak může stát? Když jsem dopadla do vody, ponořila.jsem se asi tři metry hluboko, ale hned jsem se vynořila. Tatínek se začal smát a já se k němu přidala. Už vím, co na něm mamka viděla a vidí. Je hezký (umm... je to upír) a je s ním sranda. 

Celí mokří jsme vyšli na břeh a došli jsme na palouček a lehli jsme si do trávy na sluníčko, aby se nám osušilo oblečení. Tatínek začal trhat kytky. Byly mezi nimi sedmikrásky, kopretiny, samé fialové, které neznám, ale je jich tu plno, a i čtyřlístky. Začal z nich splétat věneček. Po čtvrt hodince už měl hotové dva (bez mé pomoci s trháním kytek by to měl dýl). Jeden menší a jeden větší. Ten menší mi nasadil na hlavu. Líbil se mi a taky se mi líbilo, jak ty kotky spolu všechny hezky voněly. Zvedli jsme se a tentokrát jsme už vážně došli domů. Ten druhý věneček jsme dali mamince. Moc se jí líbil a moc jí slušel.

Po dlouhé době zase kratší kapitola...  Děkuju moc za hvězdičky a za "očička" :D :D Kdyžtak to nějak okomentujte. Jak kladně, tak i záporně ;)