Queen & King of dark ✅

Zrcadlo z Erisedu

Jak se společně domluvili, Tom se v uličce mezi knihami připravoval na chvíli kdy uvidí jeho největší přání i největší trápení. Tu která mu neustále zůstává v hlavě i přesto, že se všemi silami snaží zapomenout.

Když se v malém kapesním zrcátku upravoval a dával si záležet, aby mu jediný vlásek nešel jinam, došlo mu, že se z něj pomalu stává jeho soupeř Charles.
Proto zrcátko schoval zpět do kapsy hnědých kalhot a procvičil si následně své ruce i ramena, čímž se snažil ještě chvíli oddálit jejich setkání. Také si otočil přetočenou kšandu správnou stranou a poopravil límeček krémové košile. Když Gee řekl, aby si vzala něco jiného než zmijozelský habit, myslel to vážně a sám si dal na svém zevnějšku záležet.

Když se však vynořil ze stínu a všiml si blondýnky, která zády k němu seděla u jejich stolu, kde pokaždé sedávali když se spolu minulý rok učili, došlo mu, že veškeré snahy jsem marné, protože jí se nikdy nemůže vyrovnat. Už Gee znal téměř více než sebe. Mohl poznat její šarm a půvab. Lezla mu na nervy svou bezmeznou inteligencí a chytrostí. Věděl jaké je krve i odkud pochází, že všechny ty ladné pohyby a klidná rozvážná mluva jí byla vštěpována už od narození. Byla přesně taková, jaký si vždy přál být on.

Pošetile se pomalými krůčky přibližoval a přitom rozmýšlel co říct, jak ji oslovit. Přišlo mu totiž, že je strávený čas s ní, stále zapeklitější a složitější.

Zaťal rozčíleně dlaně v pěst, cítil se nehorázně poníženě, když jej stále dokola připravovala o rozum.

,, Tome, ty jsi jako duch. " vyhrkla Gee jako první a přiložila si dlaň na hruď, kde se jí krásně zablískal prstýnek od Toma. Ten černý kámen jí krásně ladil k jemným šatům a tvořil přesný kontrast mezi jejím vílým zevnějškem a velice silnou a tvrdohlavou dívkou uvnitř.

,,Zrovna jsem přišel Georgiano, nemohu za to, že člověka nenecháš ani nadechnout." řekl škodolibě a uvolněně se posadil na lavici vedle ní, obkročmo, aby si jí mohl neustále dopodrobna prohlížet a taky jí tím dozbláznení rozptylovat.

,,Ty musíš mít na vše nějakou odpověď." zakroutila hlavou a popostrčila k Tomovi pergamen, na který se zmijozel nespokojeně zašklebil.,, Ty vypiš to nejdůležitější z té tvé knížky a já zatím z těch co jsem našla tady. Ve dne, v nezakázané části knihovny." řekla Gee důležitě a když se zaposlouchala do Riddleova brblání o tom, že ho bolí ruka a že si jejich setkání představoval jinak, zacukaly jí koutky, které se snažila po celou dobu držet v rovině.

I tak začala úhledně vypisovat informace do již připravené osnovy, i když by ráda pokračovala v jejich dětinskem hraní na kočku a myš.

,,Georgiano." oslovil jí po nějaké chvíli Tom, velice jemně. A ji to vždy přišlo až podivně vzrušující, když jí oslovoval celým jménem.

,,Ano." přikývla a pokračovala v psaní.

,, Já jen, že jsem tu práci udělal v noci, když jsem nemohl spát. Nechci aby jsi ji musela psát znovu." pověděl jí opatrně, už s očekáváním jejího bodavého pohledu.

,,Co prosím?" vytřeštila oči a nespokojeně založila ruce na hrudi.,,Proč jsi mě sem tedy tahal, nehledě na to, že jsem se na tom chtěla podílet. Známku za to dostaneme oba." našpulila ublíženě červené rty.

,,Chtěl jsem tě jen vidět." řekl úsečně, polohlasem.

Gee v ten okamžik zapomněla co vše měla na jazyku a zůstala viset na jeho tváři.

,,Kdybych ti řekl, že tě chci vidět, nepřišla by jsi." dodal a s tvrdým výrazem v tváři tupě koukal do desky stolu, kde měl volně položené ruce. Georgiana po chvíli spozorovala, že se jeho ruce třesou.