Queen & King of dark ✅

Ve svitu měsíce

,,Jak už je tomu zvykem, je na čase vyhlásit kdo letošní rok vyhrál školní pohár. Tento rok byly síly všech kolejí vyrovnané jako nikdy předtím."

,,Avšak jak už e zřejmě známo, Zmijozel vyhrává!"

Síní se ozval bujarý potlesk, vyplněn pískáním a křikem. Zmijozelští se nedali nikterak zastavit, ani přes naléhání ředitele Dippeta.

Dokonce i Gee tato výhra potěšila duši, ještě když věděla, že velkou zásluhu na vítězství má ona a taky Tom. Zmijozel se naučila milovat a zelenou kravatu nosila vždy tak hrdě, jako kdysi nosila blankytně modrou v krásnohůlkách. Přesto pouze skromně zatleskala. Avšak to se v té vlně euforie ztratilo, stejně jako si nikdo nevšiml Riddlea, který jako jediný nejevil ani špetku zájmu. Snad jen tiše čekal na chvíli, kdy bude zcela svobodný a nezávislý.

,,Psst."

,,Gee."

Rychle se otočila za známým a milým hlasem a nemusela hledat dlouho, stačilo se jen podívat k nebelvirskemu stolu, kde se na ni zubil William společně s jeho kamarády.,,Co by jsi řekla půlnoční oslavě v nebelvirské společnce?" ušklíbl se.

,,Možná." zašeptala odpověď.

,, Možná určitě." povytahl obočí byl rozkošný a milý. Tak milý, že mu Gee nemohla říct ne.

...

Přišla, dokonce pila a vždy když pila, měla v hlavě zcela jasno co je důležité. Podivná to věc, že když utlumila své myšlenky a přemýšlela jen a pouze nad problémy svým srdcem. Ačkoliv dělala Williamovi společností celou dobu, ztratila se mu v jeden moment z dohledu a už se nevrátila.

Kdyby jí v žilách nekolovala ohnivá whisky, nikdy by za Tomem nepřišla a neponížila se tak, jak to chtěla udělat. Kdyby jen chvíli počkala, až ji alkoholové opojení přejde, nebo kdyby raději zůstala s Willem, už nikdy by Toma neviděla. Ale právě proto za ním přišla a opovážlivě zabouchala na dveře jejich pokoje oběma rukama a plnou parou. Bez strachu, že by mohl otevřít někdo jiný, bez obav toho, že se jí Riddle vysměje. Uvědomovala si, jak velkou chybu dělá. Celé dva roky si byla plně vědoma toho, že její láska k Tomovi je šílenství, že je jim posedlá a jen na něm závislá.

Byla si jistá tím, že jí otevře jen on a nikdo jiný. Byl ten poslední co vždy usínal a většinu času si četl a nebo se jen nechal vést zahradou myšlenek až do těch nejzajímavějších příběhů a když zrovna jeden takový vymyslel vyrušila jej jeho hlavní hrdinka.

Zmatený a zaskčený rychle vstal, aby burácení na dveře nevzbudilo všechny jeho spolubydlicí a když zjistil kdo se za dveřmi sotva drží na nohou, byl o to více rád, že ani jeden z chlapců nemá lehké spaní.

,, Potřebuješ něco?" pozvedl obočí. Už z prvního pohledu Georgianiných oči vyčetl, jak moc opilá je. Dívala se na něj s pohrdáním i touhou zároveň. Ale věděl proč přišla. Ze stejného důvodu jaký měl i on. Raději zabouchl dveře a pouze v pyžamu navrhl, aby šli raději někam kde je nikdo neuvidí, navíc si byl vědom toho, že Gee potřebuje nejdříve rozchodit svou opilou mysl.

,,Proč jsi se tak opila?" zamračil se na ni přísně a při chůzi ze schodů ji podepřel, aby místo cesty domu, nemusela na ošetřovnu.

,,Musela jsem nabrat odvahu." jedno bylo na jejím stavu pro Toma výhodné, mluvila pravdivě, upřímně, bez své obvykle hrdosti. Tudíž z ní nemusel páčit každou myšlenku na několikrát.,,Nemohla bych odjet bez toho, abych tě viděla." zamumlala a když ji pohlédl do tváře, překvapily jej její žalostné slzy. Ani trochu mu neulehčovala jeho rozhodnutí. Vzdát se něčeho tak kouzelného a čistého, věděl, že už nikdy nepotká nikoho jako je Gee. Jenže už bylo pozdě a on byl tak zmatený vlastní podobou, že už nemohl zastavit jeho vlastní osud.