The Illusion of Truth ✨

9✨👌

Koukala jsem na něj. Ani jsem si neuvědomovala jak moc se mi dostal pod kůži. S mírným úsměvem ke mě zvedl pohled.

" Baví tě to? " zasměje se. Jen pokrčím rameny.

" Jestli ti to vadí, přestanu " řeknu jednoduše. Zamračí se. Chytne mě za paži a přitáhne mě do polibku. Odtáhli jsme se ale jen o pár centimetrů. Přejela jsem prsty po jeho hraně čelisti. On přejel palcem po mé lícní kosti.

" Co jsme? " zeptala jsem se na otázku která mi dlouho ležela v hlavě. Zmateně se na mě podíval.

" Král a jeho služka? Milenci? Nebo co? Ztrácím se v tom, v tobě " pronesla jsem tiše.

" Jdeš se mnou " pronese klidně. Zmatení se mi muselo odrážet v očích.

" Chci aby všichni poznali jejich královnu " řekl větu která mi vyrazila dech.

" Miluji tě Vero a chci aby sis mě vzala " řekne tak upřímně až mě zamrazilo. Usmála jsem se.

" Dobře " řekla jsem. Chvíli na mě koukal jestli to myslím vážně. Nakonec se usmál a políbil mě. Trvalo mi dlouho ho otevřít a najít si k němu cestu. Není tak špatný. Vstal a došel ke stolu. Vytáhl krabičku. Zmateně jsem zamrkala. Otevřel jí. Krabička obsahovala nádherný prsten se smaragdem. Šokovaně jsem otevřela pusu. Vzal mojí levou ruku a nasadil mi ho. Seděl mi perfektně. Skočila jsem mu okolo krku.

" Chci aby se tohle dozvěděl můj bratr, hned, chci aby viděl že jsem si našel vlastní rodinu kterou nadevše miluji " řekne klidně. Nastavil mi rámě. Vyšli jsme vstříc cely. Zařídila jsem jim přes velké doprošování u Lokiho větší pohodlí. To už jsem sice říkala ale tak mají mi za co děkovat. Stráže nám otevřeli dveře.

" Jdi první, dojdu ještě něco rychle zařídit " řekne po chvíli jako by si na něco vzpomněl. Jen jsem s úsměvem pokračovala. Stráže se mi po cestě k nejvzdálenější cele klaněli. Přiznám si že se mi to líbí. Vypadali jako by byli do něčeho zabraní. Jen jsem si něžně odkašlala. Všichni po mě střelili pohledem.

" Veronico? " vydechne černá vdova. 

" Pamatujete si mé jméno, jaká to čest, měli by jste si ho pamatovat myslím že ho ještě uslyšíte " uchechtla jsem se. 

" Kam se podělo odhodlání vzdorovat? " zeptal se ironicky Stark. 

" Zmizelo někde mezi zabiju tvojí nejlepší kamarádku a vezmeš si mě " řekla jsem s úšklebkem. Zmateně pobírali co jsem právě řekla. 

" Drahá " uslyšela jsem Lokiho hlas. Otočila jsem se. 

" Drahá?! " vyjekl Thor. Kousla jsem se do rtu abych se nerozesmála. Bylo vidět jak si to Loki užívá. Jemně vzal mojí levačku. 

" Dnes jsme se zasnoubili " pronese hrdě. Všichni vypadali tak šokovaně. Kdo by nebyl.

" Zradila si svůj lid " vydechl znechuceně Thor. 

" Oh měli by jste jí děkovat a ne urážet, mohl jsem vás tu nechat umřít hlady " stoupne si přede mě Lokiášek. Musela jsem se začervenat. Potřebovala jsem s nimi chvíli ještě o samotě. 

" Jsi čirý zlo Loki a brzo padneš " řekl Banner. Je čas je utnout. Chytla jsem se dramaticky za hlavu. 

" Loki není mi nějak dobře" řekla jsem tiše a bolestně. I hned ke mě přišel se starostí ve tváři. 

**********
500 slov