The Illusion of Truth ✨

18✨👌

Zabouchla jsem za sebou velké dveře. Přiběhl ke mě Jamie.

" Jsi v pořádku? " zeptal se. Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas. Slzy mi pomalu tekly po tvářích. Objal mě.

" Vážně jsem se snažila vzpomenout..." zašeptala jsem. Vím, lhát se nemá, ale raději budu žít s vědomím toho že jsem pryč z jeho dosahu. Když přijmu fakt že si pamatuji že jsem ho milovala musela bych něco udělat, takhle můžu začít znova.

" To je dobrý, zkusila si to " řekne troufnu si říct trochu úlevně.

" Pojedeme domů? " zeptala jsem se. Kývnul. Zítra je taky den.

xxxxxxxxxxxxxxx

Dojeli jsme domů.

" Půjdu si dát sprchu, jdeš taky? " řekl Jamie.

" Asi si půjdu lehnout " řekla jsem unaveně. Přišel ke mě a věnoval mi pusu na čelo.

" Všechno bude fajn " pronesl a odešel do sprchy. Došla jsem ke své skříni. Vytáhla jsem schovanou krabičku. Vyndala jsem z ní prsten se smaragdem. Mám ho u sebe celou dobu a netušila jsem kde jsem ho vzala.

************flashback*************

Zakašlala jsem. Byla jsem neskutečně unavená. Všichni spali. Pomalu jsem se téměř doplazila k rohu cely kde ležel prsten. Ani ho nechtěl zpátky. Slzy mi tekly po tvářích. Byla jsem šťastná. Nasadila jsem si ho. Bude mi připomínat jak hloupá jsem byla.

" Hej jsi v pohodě? " ozvalo se vedle z cely.

" Ne, záleží na tom snad? " pronesla jsem klidně.

" Nezasloužil si tě " pronesl Kapitán. Zasmála jsem se v rámci možností.

" Vždycky jsem přemýšlela nad příběhy velkých hrdinů, však víš, hlavní hrdina se střetne s velkým padouchem, dobro porazí zlo a vše je jak má být, jenže když jste vy hrdinové a Loki hlavní záporák, kdo jsem pak já..." řekla jsem tiše a lehla si na zem.

" Každý si svého hrdinu a padoucha určuje sám ve svém příběhu, Veronico " řekl klidně.

" No právě... " zašeptala jsem si spíše pro sebe.

***********endflashback**********

" No právě..." pronesla jsem tiše a dala prstýnek na stůl. Zítra udělám něco čeho budu litovat. Pokud chci začít znovu, musím zavřít za sebou všechny dveře a to i ty s velkým nápisem Loki. Vím říkala jsem že se mu vyhnu ale...ale...no právě PROČ JE TADY POŘÁD TO ALE?! Vrátím mu prsten, řeknu mu to své a pak už ho nikdy nebudu muset potkat...no ne?

xxxxxxxxxxxxxxx

Nervózně jsem přecházela po místnosti.

" Ty testy budou až večer, nemusíš tu být celý den " pronesl otráveně Stark.

" Potřebovala bych laskavost " dostala jsem ze sebe. Se zájmem se na mě podíval.

" Musíš mi ale slíbit že to neřekneš Buckymu" nevinně jsem zamrkala. Nakrčil obočí a kývnul.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

" Víš, nemyslím že je to dobrý nápad" řekl když jsme stáli před dveřmi.

" Potřebuji to ukončit jednou pro vždy, alespoň tedy doufám že mi tohle pomůže se srovnat..." řekla jsem nervózně.

" Co když ti ublíží?" řekl pesimisticky.

" Oba víme že to by neudělal a pokud jo tak ho srovnám, pořád neví že mám schopnosti" zamrkala jsem.

" Máte 15 minut" řekne a otevře dveře. Vešla jsem dovnitř. Ani jsem se nenadála a byla jsem uzavřená v objetí. Bože pořád tak hezky voní...

" Věděl jsem že se vrátíš Ve"

*********
500 slov