Pravda nehoří

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

Šťastně až na věky musí vždycky jednou skončit. Kdyby trvalo věčně, každá princezna by se začala nudit. Naštěstí tahle princezna má po svém boku chlapce, který se do potíží dostává tak snadno, jako nikdo jiný. A zjištění, ke kterému oba dojdou, zavání dalším problémem.

Sam ležela ve své posteli a spala. Každou chvíli sebou trhla.

I když měla oči zavřené, pořád z nich tekly slzy, které nešlo zastavit. Bylo mi jí líto. Seděla jsem na kraji postele a tiskla jí ruku. Prohlížela jsem si její zničený obličej. Pravdou bylo, že zachránila Ryana. Postavila se na stranu svého nevlastního bratra, i když věděla, že tím zradí svou matku, která udělala špatné věci.

Hodně špatné věci.

Ashley Blackwellová se nikdy nepřenesla přes nevěru jejího muže. Její chamtivost ji dohnala k zabití Larryho Blackwella, který ji z dobrého důvodu nevěřil. A její strach z odhalení ji přinutil k vraždě mých tří nevinných spolužáků, kteří s tím neměli zhola nic společného.

A to všechno kvůli čemu?

Spravedlnosti a penězům, za které si ve výsledku ani svobodu nekoupí?

Stáhla jsem Sam volné šaty a místo nich ji navlékla do volného trička, které bylo pohozené na jejím gauči. Dlouhou chvíli jsem tam jen seděla a sledovala kamarádku, která začínala být tak unavená, že přece jen propadla klidnému spánku, který potřebovala.

Popadla jsem deku a přehodila ji přes ni. Odteče ještě spousta vody, než se smíří se zradou vlastní matky a než se posune dál. Ale Sam byla silná a já nepochybovala o tom, že by v tom měla selhat. Čas to napraví.

Tiše jsem se vyplížila z pokoje a zavřela za sebou dveře.

Chodba, na které jsem se ocitla, byla tmavá a naháněla strach. Věděla jsem, kterým směrem se vydat, abych našla jistého chlapce.

Našla jsem ho na koženém křesle s nohama pohozenýma na tom mohutném stole v pracovně jeho otce. V ruce držel sklenici s měděnou tekutinou a když mě zahlédl, jak se opírám o rám dveří, povytáhl obočí. Prohlížela jsem si ho stejně pozorně jako on mě. Ani jeden z nás nic neřekl. Vnímali jsme ticho před rozhovorem, který byl nevyhnutelný.

„Prozatím," pronesla jsem smrtelně vážně a poukázala tak na nevyřízenou záležitost. Ryan zpozorněl, protože i on si moc dobře uvědomoval záležitost, která ještě neskončila.

Prozatím bylo stáhnuto obvinění Ryana z vraždy Jase Hudsona.

Prozatím jsme mohli zapomenout, co se dnes stalo a co bude následovat. Ale tohle nebude trvat věčně, a ještě tu byl jeden problém, který ani jeden z nás nepovažoval za vyřízený.

Jeho obočí se zkrabatilo a on do sebe nalil alkohol ze sklenice, kterou okamžik na to měděnou tekutinou znovu naplnil.

„Ještě není konec," nadhodil a nohy ze stolu sundal.

„Zbavil ses Ashley, která rozhodně představovala problém. Ostatně po tom, co se ke všemu přiznala, pochybuji, že nám v nejbližší době bude dělat potíže," přemítala jsem a zamyšleně si ho měřila. „Vyřešil jsi čtyři vraždy. Poslal za mříže jednoho vraha," prohodila jsem vážně a popošla blíž.

„Pořád je tu ale spousta otázek, na které neznáme odpovědi," zabručela jsem.

„Ten nůž, kterým tě málem zabila," začal a provrtával mě pohledem. Protože přesně tohle byl detail, který v tom celém nehrál a nedával žádný smysl.

„Je ten stejný, kterým jsi bodl Jasona a nechal ho na podlaze ve vašem sklepení," ochotně jsem tu větu dokončila za něj.

„A otázkou je," nadhodil a já byla rozhodnutá tu domněnku znovu dokončit.

„Jak se zatraceně dostal do rukou tvojí matky," pronesla jsem nechápavě. „Protože pokud policie našla v tom sklepení mrtvého Jasona spolu s tím nožem, neměl by teď být někde v krabici s ostatními důkazy, které souvisí se smrtí Jasona?" tohle byla jedna z otázek, na které nepřicházela logická odpověď.

„Jason je naživu," na tomhle jsme se oba museli shodnout. Ryan ho nebodl tak nebezpečně, aby během deseti minut, co ho našla policie vykrvácel. „A šerif zamlčuje informace," dodal po chvíli ticha. Šerif je stopa, po které se někdo bude muset vydat.

„A to znamená jediné," připustila jsem.

„Další potíže," Ryan pronesl dřív než já a koutky úst mu zacukaly.

„A problém, který budeme muset vyřešit," dodala jsem zamyšleně a přešla k dřevěnému stolu, za kterým seděl. Opřela jsem se o něj. „Ale ne dnes," prohodila jsem pohotově.

„Ani ne zítra," potutelně se ušklíbl. „Pochybuju, že si v nejbližší době udělám na Jasona čas," broukl a lenivě se zvedl ze židle. „Mám v plánu jiný věci," zatlačil mě na stůl.

Seděla jsem na něm a on stál mezi mýma nohama. Ruce měl položené z obou stran a já tak neměla možnost se odtáhnout.

Propaloval mě těma uhrančivýma očima. Tak intenzivně, že jsem zapomněla dýchat.

„Děkuju nestačí," zamumlala jsem nervózně rozhodnutá pokračovat.

„Děkuju," pronesl dřív, než jsem ze sebe stihla dostat začátek ošemetného monologu. „Za všechno," a já pochopila, že dvěma slovy shrnul všechno, k čemu já bych se nedostala ani za hodinu. Slabě jsem přikývla.

„Udělal jsi pro mě to stejné," pronesla jsem vážně. „Vytáhl jsi mě ze sraček, i když si mě v nich nechal chvíli vymáchat," koutky úst mi zacukaly a Ryan si pobaveně odfrkl.

Odtáhl se a zalovil v jednom z šuplíků. Vytáhl z něj blok, do kterého udělal čárku. Zamračila jsem se na něj a překřížila si ruce na prsou.

„Sračky nejsou sprosté slovo," namítala jsem dopáleně a on udělal další čárku. „Jsi příšernej," konstatovala jsem. Ryan ten blok odhodil a znovu se přiblížil.

„Tak příšernej?" povytáhl obočí. Ruce položil z obou stran stolu a já tak zůstala bez možnosti úniku. „Zachránil jsem ti život," podotkl a významně se na mě podíval. Jeho obličej byl sotva pět palců od toho mého.

„Zapomínáš, že první jsem zachránila já tebe," namítala jsem naoko vážně.

„Jen jsi řekla pravdu soudci, to ani zdaleka není takovej risk, jak dostat z vraha přiznání," rozporoval mi a přiblížil se ještě blíž. „A mezi náma, pomohla ti s tím Sam, bez jejího slova, bys neuspěla," zašeptal mi do ucha a já se instinktivně prohnula.

„Příště se s tvou záchranou nebudu obtěžovat," trvala jsem na svém. „Pár nocí za mřížemi by ti prospělo. Možná bys potom nebyl takový arogantní pitomec," přemítala jsem s kyselým úšklebkem a pobaveně si ho měřila.

„Možná, ale možná bych byl ještě horší," mrkl na mě uličnicky a políbil mě. Ten polibek byl prudký a já si rozhodně nestěžovala. Položil dlaň na mou tvář a držel mě tak u sebe.

„Sotva jsme začali, Haylee Reedová," měl pravdu, tohle byl začátek.