Brunet s nenávistí v srdci

1.Kapitola

,Ach'' povzdychla jsem si, stojím tu po třech letech a vůbec se to tu nezměnilo...ptáte se kde? Před domem mého otce který se rozhodl že pro něj nejsem dost dobrá dcera.Měla bych zazvonit, ale nemůžu se k tomu přimět.Kvůli němu jsem musela opustit všechny kamarády co mám v Austálii. Neberte mě špatně tady v Londýně to miluju, jen mám strach že se bude opakovat to co před třemi lety.

Zazvonila jsem a čekala, zničeho nic se přede mnou objevil usměvaví chlapík do kterého bych ani neřekla že je to můj otec. ,,Zlatíčko, rád tě vidím!'' křikl na mě až jsem poskočila.,,Ahoj tati, taky tě ráda vidím'' řekla jsem s předstíraným úsměvem, kterého si nebyl schopen všimnout.,,Honem pojď, chci tě někomu představit!'' došli jsme asi do jídelny, kde byla žena asi v tátově věku. ,,Zlato chtěl bych ti představit svoji přítelkyni Ludmilu'' ,,Zai tak ráda tě konečně poznávám, tolik jsem toho o tobě slyšela.'' usmála se na mě a já si v duchu řekla no to určitě. ,,Já vás...'' ani jsem to nestihla dopovědět protože mi skočila do řeči ,,Prosím tykej mi, ještě si nepřijdu tak stará.Aby si mi musela vykat.'',,Dobře tak teda Lído, jak jste se seznámili s mým otcem?'' tentokrát se slova ujal, překvapivě táta ,,No byl jsem v parku, ona byla tak nešikovná a upadla, já ji pomohl vstát.Dali jsme se nějak do řeči a postupně se zamilovali...'' jejda to je jak s nějakého romantického filmu, protočila jsem oči.,,Hele nechci vás rušit, ale jsem po cestě celkem unavená a chtěla bych si vybalit'' ,,Jo tak běž zlatíčko, víš kde máš pokoj'' ,,Tak zatím a ráda jsem tě poznala Lído'' ,,To i já tebe zlatíčko, doufám že spolu budeme vycházet''

,,Konečně sama'' řekla jsem, jakmile byly zavřené dveře pokoje.No a přesně v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že tu někdo chybí... ,,Tati kde je Alex?''zvolala jsem ze svého pokoje ,,Někde venku zlatíčko!'' Alex je jediný na koho jsem se těšila. Je to totiž můj osmnáctiletý bratr, kterého nadevše miluju.Tak fajn když tu nikdo není, tak bych si mohla vybalit.,,Jejda já mám věcí''řekla jsem zmučeným tónem, jelikož všechny ty krabice na zemi...,,No jdeme na to...'' Nakonec po asi dvou hodinách jsem vybalila úplně všechno! Konečně...Ale celkem se divím, protože jenom když se podíváte na moji knihovnu, kde je okolo tři sta knížek...A ano jsem knihomolka! Vzala jsem knihu a šla si číst.

Zničeho nic někdo vtrhne do mého pokoje ,,Princezno moje!!!'' Alex, rozzáří se mi oči jen když slyším jeho hlas.,,Bráško!''vykřiknu a běžím ho obejmout ,,Tolik si mi chyběla''ucítím něco ve svých vlasech, okamžitě vím že jsou to slzy. ,,Bráško taky si mi chyběl a neplakej'' Hodím jeho směrem úsměv, i když ani já nemám daleko k pláči. ,,Tak Ir povídej, jak ses měla,'',,Tak v Austrálii jsem si za ty tři roky našla spoustu kamarádů, ale nikdy mi nenahradili tebe.Co ty Ali?'',,Taky to šlo jsem oblíbený na škole, mám partu nejlepších přátel.Ale něco mi tu celou tu dobu chybělo''kouknul se na mě s šibalským úsměvem ,,A co to bylo?''optala jsem se a to už jsem se usmívala i já ,, No přece ty, princezno!''vykřikl a skočil na mě, když říkám skočil, myslím opravdu skočil.Tak že jsme spadli na postele a smáli se jak postižení.,,Miluju tě bráško, víš to že jo?'',,Já vím sestřičko, já tebe taky.Ale teď už by jsme měli jít spát'',,Cože,proč?!'',,Protože je skoro půlnoc a zítra je škola.'' Zakřenil se a hned na to zívnul ,,Tolik?!''vyjekla jsem a vykulila oči ,,Ano ,sestřičko'' ještě před tím než odešel do svého pokoje jsem mu dala pusu na líčko ,,Dobrou Alexi'' hned na to mi odpověděl ,,Dobrou princezno''usmál se a zavřel za sebou. Já se šla převléct a spát.