Brunet s nenávistí v srdci

7. kapitola

Konečně doma, středoškolský život je opravdu těžký, říkejte si, co chcete, ale je to opravdu těžké. Potom, co jsme si řekli s Bell to, že se nikdy neopustíme a přežily jsme zbytek školy, jsem musela domů.Táta se dnes vrací a taky jsem se domluvila s Bell, že k nám večer přijde na večeři.Nemůžu se dočkat...

Vejdu do domu s tím, že u nás nikdo nebude, protože dojel táta.Což znamená, že jsem si skočila do koupelny a jelikož mi bylo horko, tak jsem si svlékla triko, vyhodila jsem ho do špinavého oblečení a šla jsem do pokoje.

Už jsem stála na chodbě kousek od mého pokoje a odepisovala Bell.Když v tom slyším písknutí. Příšerně jsem se lekla, až tak, že mi spadnul telefon.Otočím se a kdo jiný by to mohl být než ten blbeček a to jsem doufala, že ho teď dlouho neuvidím, tak asi ne no...

,,Kurva jsi normální, víš jak jsem se lekla?!" Ten kluk si ze mě musí dělat snad prdel. ,,A co tu vůbec děláš?" Dívám se na něj zatím co mu se na obličeji objevuje ten jeho přiblblý úšklebek.Jak já mám chuť mu ho smazat z tváře.,,Můžeš přestat, tak blbě hledět a radši mi odpovědět?!" Vyjedu na něj.,,To víš, mám dobrý výhled." Řekne a olízne si rty, za což mám chuť ho praštit, ale zároveň mě to dosti rozptyluje.Vzpamatuju se a chci něco říct, ale nic ze mě nevyjde.Přiblíží se ke mně a zašeptá mi do ucha.,,Jednou budeš moje..." Otřesu se a než se vzpamatuju, tak je pryč.

Čtu si a než si to stihnu uvědomit, tak je večer, Táta už je doma a já čekám až přijde Bell. Zazvoní zvonek.,,Zai!!! Běž otevřít!"Křičí Ali. ,,Už lezu!" Křičím mu nazpátek.Seběhnu schody a budeme dělat, že jsem při tom nenarazila do dveří.Otevřu je a nejen, že vidím svou nejlepší kamarádku, ale i ten zbytek těch blbů.,,Co tu děláte?!" Vykulím na ně oči a postupně je všechny obejmu.Zastavím se u Jamese, protože ten ví, co mám v plánu.Spiklenecky na něj mrknu a on to nejspíš pochopí.,,Tvůj táta nás pozval všechny na večeři." Ozve se někde za mnou, a tak se na dotyčného musím otočit.

Je to Sebastian.V tom obleku vypadá dobře.Počkat! Obleku?! Otočím se a vidím, že není jediný.Všichni kluci mají obleky.,,Proč máte ty obleky a ty Bell proč máš ty sváteční šaty?" Zeptám se naprosto nechápavě. V tu chvíli se za mnou někdo objeví.,,Aaa už jste tu ,Zai, proč je nepustíš dovnitř?" Když uslyším Tátův hlas za sebou, tak mi naskočí husí kůže a otřesu se.Mám z něj strach a není se čemu divit, já jen doufám, že si toho nikdo nevšiml.

,,Promiňte lidi, pojďte dovnitř.Tati proč mají všichni sváteční oblečení?"Táta se na mě zaraženě otočí.,,Já ti to neřekl? Jdeme do restaurace." Zděšeně na něj vykulím oči.,,To teda neřekl! V kolik tam máme být?'' Podívá se na hodinky a odpoví. ,,Tak za hodinku." Když to slyším, tak málem chytnu infarkt, ale to už mě Bell táhne pryč.

Doběhneme do pokoje a než si vůbec stihnu sednout, tak mi Bell do ruky dává šaty.,, Tyhle! Tyhle, si vezmi na sebe." Nestihnu se ani podívat, co je to za šaty a už jsem natlačená do koupelny.

V koupelně se na šaty podívám pořádně až potom, co je na sebe obleču.To je hrůza! V něčem takovém nemůžu nikam jít.Vyjdu s koupelny a promluvím. ,,V tomhle nemůžu nikam jít. Na to zapomeň Bell!" Mluvení přejde ve křik. ,,Vždyť v tom vypadáš sexy." Řekne ona na to.,,Ale my jdeme do restaurace, ne do klubu." Začínám máchat rukama, protože jsem dost vynervovaná a Bell mi v tom dvakrát nepomáhá.,,No jo, no jo, klidni se Zai, tak si je vezmi aspoň do tašky." Šibalsky se na mě podívá. Co má ta holka sakra v plánu? Přemýšlím. No to je teď jedno. To je problém budoucí. Teď musím vyřešit, co na sebe.

Už se skříní hrabeme asi patnáct minut. Myslíte si, že jsme něco našly? Jasně, že ne.V tu chvíli se v pokoji objeví Zach. Už chci začít nadávat, co mi leze do pokoje, když v tu chvíli zahlédnu, co drží v ruce. Moje šaty.,,Posílá mě Alex. Mám ti donést tyto šaty a máte si pospíšit. Rádi bychom už šli." Řekne nám a hodí po nás polovičním úsměvem. Netuším, co dělám, ale jsem nadšená a tak ho prostě obejmu.,,Ehm.." Odkašle si a já? Já si konečně uvědomím, co to vůbec dělám.Rychle se od něj odtáhnu, zčervenám a tak na půl se omluvím.Tak rychle, jak se v místnosti objevil, tak taky zmizí. Takže ve vteřině.

Pomalu scházím z těch proklatých schodů, na vysokých botách, a v těch nádherných šatech, co mi přinesl Zach.Dívám se hlavně pod nohy, abych nezakopla, když v tom uslyším hlasité zalapání po dechu, a tak zvednu hlavu. Všechny pohledy v místnosti se upírají na mě a to člověka lehce znervózňuje, a tak se jen pousměju.

Sejdu dolů a podívám se po ostatních, všichni mají na tvářích úsměvy, včetně mě samotné.Jen Zach má na tváři ten svůj oplzlý úšklebek, který tolik nesnáším. Přiblíží se ke mně. ,,Máš v těch šatech dobrý zadek." Zašeptá a plácne mě po zadku, tak aby to nikdo neviděl.Vypísknu, ale ne moc nahlas, aby mě nikdo neslyšel.Přijdu k němu a zašeptám mu.,,Já tě zabiju..." Chci ještě něco říct, ale to už se ke mně řítí Ali, a tak se od Zacha odtáhnu a pousměju se.,, Sestřičko, vypadáš naprosto úchvatně a sexy..." Poslední slovo zašeptá a mrkne na mě.,,Děkuji." Zbarví se mi tváře do ruda a poděkuju.

Slyším, jak se někdo za mnou snaží dusit smích, a tak se pootočím. Jasně, že je to ten kretén.Kdo jiný taky, že? ,,Vypadáš jako rajče!" Řekne přes smích a dál se vesele směje.V tu chvíli mám chuť ho zakopat do země, ale říkám si, že musím vydržet, že se mu brzy pomstím...asi tak zhruba po večeři, protože u nás kluci i Bell přespávají a já vykonám svoji pomstu.

Tak po opravdu dlouhé době nová kapitola! Upřímně jsem přemýšlela jestli tu knihu vůbec mám dopsat, potom co mi kamarádky začali vyhrožovat, že jestli knížku nedopíšu a nepokusím se ji vydat, tak mě zabijí. Řekněme že jsem si to opravdu rychle rozmyslela. Tahle kapitola není zase tak dlouhá, ale i přesto doufám, že se vám bude líbit.

S láskou, vaše Ri <3