Dívka to měla v životě těžké, umřela jí maminka a její otec ji poslal k tetě.Co když se po třech letech vrátí domů? Co když potká kamarády jejího bratra a do jednoho z nich se zamiluje? Co když on nebude milovat ji , ale někoho jí velmi blízkého? Bu...
Vzbudila jsem se, protože mě někdo shodil z postele.,,Do prdele!!! Jaký blbec?!'' ,,Taky ti přeji dobré ráno sestřičko''usmál se a poslal mi vzdušnou pusu,,Alexi já tě zabiju!!!'',,To neuděláš''ušklíbl se. ,,Pravda'' zamrmlala jsem si pod nosem...,,No šup, začni se chystat nebo přijdeme pozdě'' ,,Jako myslíš do toho vězení? Tam přijdu pozdě ráda''řekla jsem a ušklíbla jsem se.,,Ale no tak Zairo hejbni zadkem, do školy jdeme ještě s mými kamarády.'' Druhou půlku věty jsem skoro neslyšela...,,No jo vždyť už jdu'' protočila jsem oči.
Oblíkla jsem si tohle:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Tak můžeme jít?''zeptal se můj otravný bráška,,Co myslíš?''zeptala jsem se a protočila oči. Já vím oči protáčím často, ale tak to jsem prostě já.,,No tak jdeme''povyskočil a zajiskřilo mu v očích jako malému dítěti.To mu je prosím osmnáct! ,,Kde že s nimi máš sraz?''zeptala jsem se a povytáhla obočí.,,Na rohu ulice, jo a ty si pro ně takové malé překvapení''podrbal se nervózně na zátylku.,,Brácha já tě jednou zabiju...'',,Stejně mě miluješ ségra'',,To je pravda''musela jsem přiznat, i když se mi to nelíbilo.,,Tak pojď ať dlouho nečekají''řekl nějak otráveně...,,Kolik že jich je?''opatrně jsem se zeptala ,,No, je jich šest'',,To jako fakt?!''optala jsem se poměrně vystrašeně,,No, jo...'',,Fajn tak to já jdu čau'' řekla jsem a otočila se že půjdu pryč ale to mi znemožnil můj bratr, který si mě hodil přes rameno,,Okamžitě mě pusť na zem ty kreténe'' křičela jsem, bouchala ho do zad a kopala kolem sebe.,,Když slíbíš že neodejdeš'' Mykl rameny.Povzdychla jsem si,,Dobře'' sundal mě, postavil na zem a já ho bouchla,,Au!''zapištěl jako malá holka ,,Co jako děláš?!'' Zeptal se a měl vražedný pohled.,,Nic'' řekla jsem a zatvářila se jako anděl.
O pár minut později:
Na rohu ulice jsem uviděla postávat hlouček kluků asi tak ve věku bráchy.Jenže jich nebylo šest ale jenom pět...,,Hej Alexi?''podívám se na něj zamračeně ,,Ano zlato?'' ,,Neříkal si že jich bude šest?'' ,,Jo ale vždyť je...'' zasekne se v půli věty ,,Já toho Sebastiana zabiju!'' Vykřikne tak nahlas až uskočím...,,Co? Jakého Sebastiana?!'',,Zairo, Sebastian je můj nejlepší kamarád, který podobně jako ty chodí všude pozdě'' podívám se na něj uraženě a už se nadechuji že něco řeknu, ale on mě předběhne. ,,Co?'' Zeptá se a povytáhne obočí ,,Ale nic máš pravdu'' ,,Tak pohni princezno'' Vezme mě za ruku ,začne utíkat a u toho se strašně smějeme.
Když doběhneme ke klukům:
,,Ahoj kluci'' zakřičí brácha ,,Čau Alexi a copak si nám to přivedl za kočičku?'' Zeptá se jeden kluk a slizce se ušklíbne ,,Zachu, drž hubu!''podívá se na něj Alex zle a už se nadechuje že něco řekne, jenže v tom z ničeho nic sletím k zemi ,,Do prdele, jakej debil?!!'' Zakřičím a podívám se na toho, kdo do mě narazil a co nevidím? Je to krásnej černovlasej kluk s modrýma očima ,,Máš dávat pozor.'' Jen řekne , už se nadechuju že mu něco ne moc pěkného odpovím, ale přeruší mě brácha. ,,Klid sestřičko'' řekne a dojde ke mě aby mě uklidnil. ,,Jak mám být v klidu když mě nějaký debil shodil na zem?!'' Zakřičím na něj a pak se ohlédnu za sebe, kde na nás čumí kluci. ,,Co tak blbě čumíte?!'' ,,Vy jste sourozenci?!'' Řeknou sborově. ,,Jo!'' To zase odpovíme já a Alex, ušklíbnu se.,,Alexi jak to že nevíme že máš sestru?'' Zeptá se ten co do mě narazil.,,Protože s námi tři roky nebydlela, Sebastiane'' ,,Ten debil co do mě narazil je tvůj nejlepší kamarád?!'' Vyvalím na bráchu oči. ,,Jo'' řekne a pokrčí rameny. ,,Víš co tak, ahoj'' Otočím se a odcházím. ,,Zairo, okamžitě se vrať'' Křičí na mě brácha, mě nenapadne se ani otočit a zničeno nic mě má někdo zase na rameni.Dneska už po druhý, do háje!'' ,,Alexandre okamžitě mě dej na tu zkurvenou zem!!!'' Křičím po něm, zatím co kluci se jen smějí.,, Proč bych to jako měl dělat?!''zeptá se se smíchem ,,Protože mě miluješ?'' Udělám na něj psí oči. ,,Ne, nedám tě dolů.'' Zničeho nic mě jeden z těch blbců, plácne po zadku. Hádejte který?! Ano byl to ten Zach, nebo jak se jmenoval.,,Dej mě dolů, ať můžu toho kreténa zabít.''Křičím.Vypadá že se nad tím brácha i zamyslel, ale na konec odpověděl: ,,Sice je to velmi lákavá nabídka, ale Zacha mám pořád rád, takže smůla sestřičko'' Zasmál se.,,No tak mě aspoň polož'' Prosím nebo možná ani ne, no to je jedno.,,Fajn, fajn...'' Protočí oči a dá mě na zem ,,Tak, když jsme se uklidnili, a jsme tu všichni, že Baste tak se můžeme seznámit.''Sebastian protočil oči, nad čímž jsem se uchechtla. Slova se ujal Zachary, neboli Zach. ,,Tak já jsem Zach Anderson, ten modroočko vedle tebe je Niall Lopez, potom támhle jsou sourozenci Andrew a James Johnsonovi, ten co má ten šátek na hlavě je Jase London a jako poslední náš jediný černovlásek Sebastian Petrov.'' Dořekl a já si je postupně všechny prohlédla.Pořád se mi nejvíc líbil Seb i když je to debil. ,,No já jsem, Zaira Austinová a jsem Alexova sestra.'' Řekla jsem a pousmála se.,,Tak když už jste se seznámili, jdeme do školy.''řekl Alex a šlo se.
Ahojky tak máme tu novou kapitolu, doufám že se vám líbila! Mám vás ráda <3
Tahle kapitola vznikala velmi zajímavě protože jsem nemohla vymyslet jména, ale tak co myslíte vybrala jsem dobře? Radila mi kamarádka, a jedno jméno má pro mě skrytý význam schválně jestli uhádnete které to je?! <3
