Zamilovaná do původního

29. Slídil za oknem

Adri přišla jako první. Potom přišel Elijah, Klaus, Kol a jako poslední Rebekah.

„Freya nejde hrát?" zeptala jsem se Beky

„Asi ne." usmála se a posadila se na gauč.

Já jsem si sedla vedle ní doprostřed a Elijah si přised ke mě. Do křesla se posadil Klaus a na Adri a na Kola zbyla studená zem.

„Sedíš na zemi. Měl si mě tu před tím pustit." vysmála jsem se mu.

„Začínám. Nikdy jsem neumřela." začala jsem.

Jak jinak se všichni napili.

„Nikdy jsem nikoho nezabil." pokračoval Elijah.

Já jsem to rychlostí vypila, protože jsme s Adri si v roce 1921 vyvražďovaly vesnice pro zábavu.

„Nikdy jsem se neopil." ušklíbl se Klaus.

Já jsem si s Adri vesele cinkla a napila jsem se.

„Nikdy jsem nechtěla být upírem." usmála se Adri.

Nikdo se nenapil. Bylo to docela vtipné protože do teď se všichni napili, ale teď. Se nikdo nenapil.

„Nikdy jsem nechtěl zabít svého sourozence." zasmál se Kol a přitom dopil celou skleničku.

Já a Adri jsme se na sebe pobaveně podívaly a až potom jsme se napily.

„Nikdy jsem nezabil svého rodiče." ušklíbl se Klaus.

Já jsem se s Adri, Elijahem, Rebekou a Kolem nenapili. Klaus se s úsměvem napil.

Tuhle hru jsme hráli asido jedné ráno.

...

Ráno jsem se probudila u Elijaha v posteli, ale nebyl tady. Vztala jsem a šla do koupelny, abych se mohla upravit.

„Elijahu?!" řvala jsem na celý dům, když jsem byla už převléknutá.

„Není tady." ozvalo se ze zdola, typuji že to byl Klaus.

Sešla jsem dolů a šla jsem si do kuchyně pro nějakou krev na snídani.

„Jak ses vyspala lásko?" zeptal se mě Klaus.

„Ty se zajímáš jo?" udiveně jsem se na něj podívala.

„Proč bych nemohl?" přišel ke mě blíž.

Skoro se mě dotýkal.

„Vůbec nevypadáš agresivně. Spíš roztomile." usmála jsem se na něj.

Otočila jsem se směrem k ledničce kterou jsem měla po pravé ruce a otevřela jí. Vyndala jsem sáček krve a šla jsem si pro skleničku, přičemž jsem na těsno obešla Klause, který tam jen stál a pozoroval mě.

„Budeš se na mě dlouho dívat?" zeptala jsem se ho když jsem byla k němu otočená zády.

„Elijah šel zjistit něco o tom kouzle." odbíhal od tématu.

„Kdy se vrátí?" chtěla jsem se bavit normálně, takže jsem pokračovala.

„To nikomu neřek." objevila se v místnosti Adri.

„Ty už jsi vztala? Tak brzo?" ptala jsem se jí udiveně, protože většinou vztavá později než já.

„To tenhle blbec mě probudil." ukázala na Kola rozvalujícího se na gauči.

„Aha." otočila jsem se směrem do obýváku.

„Půjdu se projít na vzduch." oznámila jsem cestou no obýváku.

„Nikam nejdeš. Víš jak to dopadlo minule." namítl Klaus.

„ahhh." povzdechla jsem si naštvaně.

Zavřela jsem se do Elijahova pokoje a vzala jsem si grimoár který byl na stole. Otevřela jsem ho na náhodné straně.

„Hej lidi," řvala jsem „něco jsem našla!"

Jako první přišla Adri.

„Co to je?"

„Něco o tom kouzlu, které na mě uvalily ty čarodějky." odpověděla jsem jí.

„Ukážem to Klausovi." vyrvala mi knihu z ruk a běžela dolů za klausem.

„Hej Klausi, něco jsem našla." běžela jsem hned za Adri a volala jsem ho.

„Jsem v obýváku." oznámil a my jsme se přemístily do obýváku.

„Rozumíš tomu vůbec?" ptala se ho drze Adri.

„Neboj lásko, rozumím." ušklíbl se na ní.

Já jsem zaregistrovala Kola jak se mračí na Klause. Vypadali to jako „nech jí byt, ona je moje".

Slyšela jsem auto. Asi už přijel Elijah. Nechala jsem je být a letěla jsem ven za Elijahem.

„Ani si mi nenechal vzkaz." vyčítala jsem mu, když jsem ho obímala.

„Nečekal jsem že budeš vzhůru tak brzo." usmál se.

Když jsem ho pustila, šla jsem s ním spátky dovnitř. Cestou jsem mu štíhlá říct že jsem našla něco v tom grimoárů.

„Taky jsem něco našel." oznámil když vešel do obýváku kde byla Adri společně s Kolem a Klausem.

„Hej? Kde je Kalus?" zeptala se zmateně Adri.

„Je tady." odpověděla jsem jí.

„Emm Kole? Kde je Kol?" ptala se znovu.

...pohled Adri...

„Taky jsem něco našel." řekl Elijah.

Najednou se mi ale zamotala hlava. Nebylo to asi poznat, protože si nikdo ničeho nevšiml.

„Hej? Kde je Kalus?" zeptala jsem se protože najednou zmizel.

„Je tady." odpověděla mi Anet

„Emm Kole? Kde je Kol?" teď pro změnu zmizel Kol.

Hned jak jsem to dořekla, už jsem neviděla nic. Jenom černo. „Kde je Anet a ostatní?" ptala jsem se sama sebe. Najednou jsem cítila jak někdo hýbe s mým tělem. Předpokládám že to je Kol.

...pohled Anet...

Adri najednou spadla na zem. Vůbec jsem nechápala co se děje.

„Hej, Adri, prober se." třepal s ní Kol.

„Kdo je to za tím oknem?" zeptala jsem se když jsem uviděla dívku za oknem.

„Ten kdo to udělal za to zaplatí." zavrčel Kol když nesl Adri do pokoje.