Slepá houslistka

15. Zjištění

Když jsem vešla, naskytl se mi pohled na neuvěřitelně velký sál, ve kterém se v dřívějších dobách musely konat honosné plesy.

Můj pohled, ale upoutaly tři staré trůny v čele sálu a osoby sedící jako sochy na nich. Pouze jejich oči mne se zájmem a obezřetností sledovaly a zase je měli temně červené.

Z prostředního trůnu se zvedl muž s tmavými vlasy po ramena.

„Vítej drahá, prý ses po mne ptala," promluvil přesládlým hlasem.

Pouze jsem kladně přikývla.

„Demetri, Felixi," řekl a svůj pohled upřel na mé dva průvodce.

První k němu přistoupil Demetri a podal mu ruku. On ji přijal a zadíval se na mne.

„Zajímavé," pustil ho a pokynul Felixovi, u kterého opakoval to samé.

„Jsi si tím jistý?" ptal se s neuvěřitelným zájmem. Felix mu na jeho otázku pouze kladně přikývl a vzdálil se k Demetrimu.

„Moje milá, jsi velice impozantní," promluvil ke mně.

„Co tím myslíš, Aro?" zeptali se ho oba bratři na trůnech.

„Tady Isabella," ukázal rukou ke mně, je dva a půl, ne vlastně teď uč skoro tři dny stará," řekl a otočil se ke svým bratrům.

„Tím chceš říct, že je novorozená?" zeptal se ho nevěřícně blonďák sedící na trůnu a se zájmem mě pozoroval.

„Nechová se tak a ani nevypadá," řekl ten třetí.

„Můžete mi někdo vysvětlit co se semnou tedy stalo?" zeptala jsem se netrpělivě.

„Ale samozřejmě drahá," řekl zase tím přesládlým tónem hlasu, Aro, ze kterého se mi začínalo dělat zle, „ale nejdřív mám otázku. Co jsi po cestě jedla? Protože podle Demetriho a Felixe naše recepční pořád žije," ptal se a v hlase měl neskrývaný zájem slyšet mojí odpověď.

„Když, jsem byla několik kilometrů od břehu Itálie ucítila, jsem nádhernou vůni, co se linula vodou. Instinktivně jsem doplavala ke zdroji," oči všech hltaly každé mé slovo, „uviděla jsem dva žraloky, jak se perou o kus masa. Na nic jsem nečekala a nad ničím nepřemýšlela, prostě jako smyslů zbavená jsme se po nich vrhla a jednoho po druhém je vysála," zakončila jsem svou řeč a těkala očima z jednoho na druhého.

„To je velice zajímavé a ta žena v recepci ti nevoní?" zeptal se, Aro.

„Ne, proč by měla?" nevěřícně jsem na něj koukala.

„Myslím, že je na čase ti říct co se s tebou stalo." Udělal dramatickou odmlku, při které bedlivě sledoval každou mou reakci, „Isabello, ten muž co tě kousl a zanechal ti dopis s instrukcemi, jak jsem se dozvěděl od Demetriho, byl upír," řekl velice vážným tónem hlasu.

,No to si ze mě dělá srandu?'

„To je nějaký vtip?" ptala jsem se nevěřícně.

„Ne není, zkus se zamyslet nad tím, co se ti za ty tři dny stalo," vyzval mě.

,Co se mi stalo? Změnila jsem se. Vidím, pohybuju se rychle, slyším a cítím všechno kolem sebe na míle daleko, nepotřebuji kyslík, ten incident se žraloky a když tak nad tím přemýšlím, tak jsem vůbec nespala a ani nejsem unavená.' V hlavě mi to šrotovalo a zoubky koleček začaly do sebe zapadat.

Překvapená z poznání jsem se podívala po všech v sále a vše zapadlo, kam mělo.

„Vidím, že už jsi pochopila," řekl, Aro s úsměvem. Pouze jsem mu v odpovědi přikývla, stále jsem jaksi nebyla schopna slova.