Zapomenutá Blacková

9.

Druhý den se Evelyn probudila a měla pocit jako by tohle všechno byl jeden zlý sen, ale když vyšla z pokoje a šla za Remusem, tak zjistila že to sen nebyl. Remus stál i stolu a balil si věci do brašny. ,,ty někam jedeš?" Zeptala se Evelyn. ,,No.. v podstatě ano. Jedu na schůzi fénixova řádu ohledně Siriusova návratu. Vrátíme se k večeru." ,,aha, a nemůžu jet s váma?" Tázala se Evelyn. ,,bohužel ne Ev, je to přísně utajená schůzka a bylo by riskantní vzít tě s sebou ale třeba o prázdninách, jo?" Usmál se a líbnul Ev na tvář. ,,kdyby se něco stalo, budeme na Grimmauldově náměstí 12. Tam už jsi byla." Poté Remus odešel.

Venku si ještě zkontrolovat brašnu, ve které měl Siriuse - použil na něj zmenšovací kouzlo aby ho propašoval přes venek. Ev měla volný den a sama nevěděla co bude dělat. Prozkoumávat školu se jí úplně nechtělo navzdory tomu jak to dopadlo minule. Šla tedy do síně, a v tu chvíli ji zdřevěněly nohy, vyschly jí rty a zorničky se jí rozšířily. U zmijozelského stolu viděla kluka o trochu staršího než je Ev. Byl vysoký a tělnatý. Školní hábit mu dokonale padl, měl světle hnědou pleť a černé kudrnaté vlasy s hnědýma očima. Úsměv měl zářivý jako perla na dně oceánu. Zrovna vstával od stolu a šel ven ze síně kolem Ev, která tam stála a civěla na něj.

,,všechno v pohodě?" Uchechtl se chlapec když procházel kolem Evelyn. ,,um co? Jo- jo jen jsem se zamyslela." ,,aha, dobře." Usmál se a pokračoval. V tom ho ale Evelyn zastavila. ,,počkej- napadlo mě.. no nechtěl by jsi někdy třeba ven?" Evelyn nikdy neuměla komunikovat s lidmi ale tohle byl přímo skandál. ,,no.. třeba. Tak dneska ve tři na dvoře." Mávl rukou a odešel. Tuhle reakci Ev nečekala ani v tom nejlepším snu.

Jelikož Evelyn nebyla hladová, šla rovnou do pokoje se převlíknout. Vlezla do pokoje a hrabala svou skříní. Vytáhla modré kytkované šaty s volánky. Hrůza. Zkusila si flanelové kalhoty a k tomu kratší tílko. Ne. Nic nebylo dost dobré dokud na dnu skříně nenašla spadlé lacláčové šaty a bílé tričko. Tohle vypadalo dobře.

Evelyn byla dlouhá chvíle, tak si četla. Evelyn byla jedna z mála holek, co na škole opravdu četly. Ev měla radši klasiky. Mudlovské klasiky. Věděla moc dobře, že se to Removi nelíbilo ani jejím spolužákům, proto si četla jen v pokoji. Právě měla rozečtenou pýchu a předsudek od Jane Austen. Četla a četla.
,,Ach, drahý manželi," začala, sotva překročila práh. ,,bavily jsme se výborně, byl  to nádherný ples."
Četla Ev z knihy. Tohle na knihách milovala. Mohla utéct do jiné reality před všema problémama. Kéž by zažila ples, na který půjde s nádhernými šaty a nějakým pohledným chlapcem. O tom mohla jen snít. Podívala se na hodiny. Byly dvě hodiny a padesát tři minut. ,,U Merlina!" Vyskočila Ev z postele a utíkala na místo setkání.

Posadila se na lavičku a zpocené dlaně si utřela o šaty. ,,nervózní?" Uchechtl se chlapec stojící nad Evelyn. Ev vyletěla do vzduchu. ,,jé, nevšimla jsem si tě." Usmála se. ,,jak se vůbec jmenuješ krásko?" ,,E-Evelyn." Červenala se až za ušima. ,,Pěkný jméno, já jsem Cole." Představil se

Asi hodinu se procházeli, když se začal Cole chovat divně. ,,už jsi někdy s někým spala?" Zeptal se. ,,um co? Ne?" ,,a nechceš to zkusit?" Mrknul na ní. ,,ne dokud nepotkám toho pravýho.." odpověděla Ev. ,,pojď, já ti s tím pomůžu." Chytl Ev za zápěstí ale ona cukla. ,,Co to děláš?! Okamžitě mě pusť!" Ale Cole ji stiskl pevněji a jednou rukou jí obmotal zápěstí a druhou jí ucpal pusu. Evelyn se vzpírala a snažila se křičet ale nešlo to. Zatáhl jí za roh. Nikdo tam nebyl.. perfektní příležitost pro něj. Přirazil Ev tvrdě ke stěně a pusu jí zacpal rukou. Ev nahlas dýchala a křičela ale marně.. nepovedlo se. ,,drž hubu ty mrcho, nebo se vrátim a udělám to znovu!" Křikl na ní a ohlídl se, jestli někdo nejde. Poté ji vyhrnul šaty a rozepl si poklopec, přitiskl se na ní a ruce jí držel za hlavou. Ev se ho snažila kopnout ale to už byl v ní.. v tu chvíli.. by se v ní krve nedořezal. Ztuhla, nemohla se hýbat ani křičet. Ani nebrečela, jen civěla za Cola a přála si, aby byl konec. Jak by se mohla ubránit? Po asi deseti minutách toho Cole nechal.

Zapnul si poklopec a rozhlídl se kolem sebe. Evelyn se sesunula k zemi a Cole ji chytl za bradu. ,,jsi jenom hnusná mrcha!" Odhodil jí obličej stranou a odešel pryč. Evelyn stále seděla opřená o zeď a až teprve teď se rozbrečela. Má to někomu říct? Ne nemůže. Ale přeci tu byl jen jeden člověk.. který by jí uvěřil. Remus.

Evelyn se sebrala a běžela na Grimmauldovo náměstí 12, běžela jak nejrychleji mohla. Slzy jí stékaly po tváři jako vodopády. Zastavila se až úplně před domem. Vyrazila dveře a vlítla dovnitř. Vběhla do kuchyně, kde ležel obrovský stůl a u něj seděli snad všichni. Remus, Sirius, Fred a George, Molly, Ginny, nějaká žena s bílými vlasy a i Harry.. ,,pomoc!" Vpadla tam Evelyn. Molly právě krájela cibuli a s leknutím se podívala na Ev. ,,co se stalo?" Vyběhl hned Remus. ,,z-zn-.." ta slova jakoby jí pálila. Chutnala jako krev. Ev se rozbrečela až nemohla dýchat. ,,znásilnil mě.." vykoktala ze sebe. ,,Evelyn.." oslovil jí Sirius. V jeho hlase byla slyšet nedůvěra. Jakoby si z ní dělal srandu. ,,já nelžu!" Vykřikla Ev. ,,lžeš.. kdo tě znásilnil?" Zeptal se Sirius. ,,jeden kluk ze zmijozelu..." Harry a dvojčata na Ev hleděla jako na ducha akorát Fred se tvářil zvláštně. V jednu chvíli vypadal, jakoby chtěl brečet a v druhou jakoby Ev nejradši obejmul.

Molly přišla k Ev a dala jí ruce na ramena. ,,řekni mi, co se stalo.." ,,Znásilnil mě!" Brečela Ev. ,,Molly nevěř jí! Ona lže. Kde že jsme to byli Harry?" Otočil se Sirius k Harrymu. ,,no- já.." začal Harry. ,,ZNÁSILNIL MĚ!" Křičela už Evelyn. Fredovi ukápla slza. Remus vypadal zděšeně a ostatní kromě Siriuse taky. ,,Jak se mi vůbec můžeš podívat do očí?" Zeptal se Sirius. ,,proč mi sakra nikdo nevěří!?"

,,my to chápeme.." řekl Arthur. ,,nechápete.." odsekla Ev. ,,Evelyn.." řekl Sirius. ,,Vy to nechápete.. nechápete to.. nechápete.." opřela se Ev o rám dveří únavou. ,,Evelyn, řekni mi to. Já ti věřim.." přišel k ní Fred a podepřel jí.