Nemesis [ItaDei] ✓

Kapitola dvacátá osmá - KONEC

Když Itachi i s Deidarou dorazil za stálého líbání do ložnice, téměř okamžitě muže ve své náruči hodil na postel. Plavovlásek se hřbetem dlaní opřel o matraci a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když zjistil, že druhý muž na nic nečeká a zalézá si k němu. Jezerně modré hloubky se mu rozzářily, naplněné možná, že až přehnaným očekáváním, ale nemohl si pomoct. Bylo to už tak moc dlouho, co se ho někdo dotýkal a jemu bylo jasné, že ať se stane cokoliv, bude to pro něj velice intenzivní. Stačilo si to jen představit, aby se mu začaly kroutit palce u nohou a celé tělo se mu rozbrnělo příjemnými pocity.

Jakmile si Itachi zalezl k němu na postel, popadl ho za tričko, jehož látku pevně sevřel mezi prsty a přitáhl si ho k sobě blíž, aby se mu mohl přisát na rudá a již lehce zarudlá ústa. Jakmile se jejich měkké polštářky dotkly, tělem se mu rozlil neuvěřitelně silný pocit napětí, očekávání a touhy. Z čista jasna pocítil silné pocit nutkání, být druhému ještě blíž, a tak mu dlaněmi opatrně, ale přesto chtivě zajel pod tričko. Bříška prstů se mu okamžitě rozvibrovala, jako kdyby do nich dostával milion slabých ran elektrickým proudem. Rukou něžně přejel přes prozatím zakryté břišní svalstvo druhého muže a zlehka pod náporem vášnivě zasténal.

Bylo tak úchvatné, konečně se někoho dotýkat. Dotýkat se právě Itachiho.

Druhý se od něj na moment odlepil a zhluboka dýchaje se zeptal: "Nebudou ty tvoje léky nějak bránit, eh-"

"Výkonu?" nakrčil obočí Deidara, chytil ho za kříž a natlačil ho na sebe, aby znovu pocítil, co s ním celá ta situace dělala. Sám vzrušeně přivřel oči, když ucítil, jak se mu o upnuté kalhoty otřela tvrdá vyboulenina a měl co dělat, aby nahlas nezasténal. Zaklonil hlavu, prohnul se v zádech, aby se o něj ještě jednou drze a labužnicky otřel, a potěšeně zavzdychal. "N-nemyslím si."

Uchiha, kterému se točila hlava stejně jako jemu, jen kývl hlavou, zahákl prsty za okraj svého trička, stáhl ho ze sebe a odhodil ho někam od místnosti. Pak se natáhl a pomohl Deidarovi s tím jeho, aby se na něj o sekundu později mohl přitisknout.

Oba prudce zalapali po dechu, když se jedna nahá, horká kůže dotkla druhé a jejich ruce a prsty se rozutekly po celém těle. Navzájem se hladili, kam dosáhli a užívali si příjemnou a opojnou blízkost. Blondýnek se po malé chvilce s bušícím srdcem odhodlal vměstnat malou ručku mezi jejich rozpálená těla. Zlehka, úplně nepatrně, přejel svému milenci po tvrdé vyboulenině v rozkroku a nahlas zasténal, když ho před tvrdý textil kalhot stiskl v dlani. K uším se mu o vteřinu později dostalo poděkování v podobě zafunění a drobného hryznutí do nateklého rtu.

Dei se do polibku pousmál a začal ho přes tuhou látku třít, hřbetem dlaně přejížděl po jeho klínu a střídavě jej masíroval prsty. Jeho vlastní přirození se pod boxerkami napínalo k prasknutí a hrozilo, že jen z toho pocitu, z té dokonalé situace a tvrdosti v jeho ruce, se brzo udělá do vlastních kalhot. To nemohl dopustit!

Na moment přestal ve svém snažení, odlepil se od Itachiho a s roztřesenými prsty vyrazil k vlastnímu poklopci, přičemž se černovláskovi hluboce zadíval do očí. Ten moc dobře pochopil a sám si začal rozepínat kalhoty.

O několik okamžiků později naproti sobě seděli zcela nazí a navzájem se prohlíželi. Pro někoho by to možná mohlo být trochu trapné, ale jim to tak v ten okamžik nepřipadalo. Snažili se vtisknout si celý obraz toho druhého hluboko do paměti, vrýt si ho až do nejzákladnějších hlubin mozku. Blondýnek pomněnkově modrýma očima mapoval celé Itachiho tělo, po nádherně černé, diamantové hloubky, přes havraní vlasy, které se mu na něm vždycky tak strašně moc líbily, krásné, bledé a vypracované tělo, po štíhlý dlouhý penis s růžovým žaludem, který jen zval k tomu, aby jej ochutnal, okusil jeho chuť, hrál si s ním a škádlil ho. To ale nebylo to, co v tu chvíli chtěl.