Cena vykoupení

10. O rok později

Protáhla jsem svá ztuhlá záda a snažila se narovnat. Většinu noci jsem strávila v křesle s malým na klíně. Byl neklidný a ukňouraný, když už jsem si ho z postýlky brala asi po desáté, vzdala jsem to. Posadila se s ním do našeho houpacího křesla a snažila se ho uklidnit houpáním a pobrukováním.

Teď jsem ho ještě spícího opatrně položila do postýlky a chtěla jít najít Lanu, aby ho pohlídala. Že bych si došla na snídani a pak zašla do pracovny, vyřídit nějakou korespondenci.

„Dobré ráno," ozvala se Lana vesele ode dveří.

„Kéž by bylo," vzdychla jsem si, ale na tváři vykouzlila úsměv. „Tak povídej, požádal tě?!" zeptala jsem se nedočkavě a mnula si kříž.

Lana se začervenala. „To je mi ale, ani dobré ráno jste mi zatím nepopřála a na takovouhle věc se ptáte?!" kárala mě na oko a přitom bylo vidět, jak mě schválně napíná.

„Dobré ráno," zamumlala jsem rychle. „Ale teď už povídej!"

„Ano," usmála se na mě vítězně.

„Ááááá," zavýskla jsem, poskočila si a utíkala jí obejmout. „ Jsem tak ráda, tak ráda!" poskakovala jsem radostí a přitom se smála.

„Já také," smála se semnou a také poskakovala.

„A kdy bude svatba?" vyhrkla jsem nedočkavě.

Lana se náhle zastavila. „Proboha, teď mě požádal o ruku! Nevím, jestli se chci hned vdávat," řekla nejistě.

Zasmála jsem se. Jenže to už se ze své postýlky ozval nespokojeně Matyáš. Přiložila jsem si prst na ústa, ale usmívala se.

„Stále ty zoubky?"

„Bohužel, už by se mohly prořezat, protože jestli ne, tak za chvíli budu spát i ve stoje," mrkla jsem na ní.

Lana se tiše zachichotala. „Mohu s ním jednu noc zůstat místo Vás," nabízela mi opětovně.

Mávla jsem nad tím rukou. „Matka jsem tu já, tak pěkně se vším všudy," usmála jsem se. „Ty si počkej na své a pak budeš sama ráda, když tobě bude někdo nabízet hlídání."

Lana se zakabonila. „Ještě jsem se ani nevdala."

„To není podmínkou pro pořízení dětí," poškádlila jsem jí ještě a po špičkách došla k postýlce. Podívala sem se na spícího Matyáše. Spal, člověk se nemohl divit. Většinu noci proplakal. Přemýšlela jsem, zda bych si ještě neměla na chvíli lehnout, ale nemohla jsem. Musela jsem využít každé volné chvilky, která se mi naskytla.

„Nechcete se ještě chvilku natáhnout? Můžu přijít později," nabídla mi Lana.

„Nemůžu, v pracovně mám ještě spoustu práce, kterou už neskutečně dlouho odkládám," řekla jsem a přiložila si ruku na břicho. „Navíc umírám hlady," vzdychla jsem si.

„Tak to si pospěšte. Babička brzy ráno napekla buchty, obávám se, že už jich tam moc nezbývá," mrkla na mě a vydala se k postýlce, kde spal malý.

„Vraždila bych za jídlo!" vzdychla jsem si a vydala se ke dveřím. Sešla jsem schody a vyšla ven. Dveře hlavní budovy, ve které jsem nyní s malým bydlela, jsme přes léto nechávaly neustále otevřené, protože mezi jejími kamennými zdmi bývalo chladno. Koupání jsme vyřešili tak, že jsme malého koupali u Budilů v kuchyni, kde se neustále topilo v kamnech. Vlastně jsme se tam koupali všichni. Protože vytápět dům, nebo venkovní koupelnu by bylo na dlouho. Stačilo, když se ohřívala voda pro nás.