Láska mezi profesory

První polibek

Od chvíle, kdy se jejich cesty v prefektské koupelně rozešly se až do večera neviděli. Harry se šel projít do Prasinek s Christianem, kde společně poobědvali a poté se vydali na dlouhý průzkum blízkého okolí Bradavic a přilehlých pozemků. Harry se po celou dobu nedokázal soustředit a Christian to na něm samozřejmě poznal. Během celého odpoledne spolu současnou situaci mezi Harrym a Severusem probírali a dospěli k závěru, že bude nutné na Severuse ještě více zatlačit. Zkrátka ho dostat do kouta a do bezvýchodné situace, kdy se prostě bude muset rozhodnout. Harry již nechtěl čekat. Domluvili si, jak budou v následujících dnech postupovat a vydali se zpátky do hradu kolem Bradavického jezera. Oba si již z dálky všimli sedící postavy opřené u jednoho ze vzrostlých stromů. Postava seděla nehnutě, pouze zamyšleně pozorovala vodní hladinu před sebou. 

„Christiane, to je Severus. Vidíš ho, jak i z dálky vypadá smutně? A to všechno pouze mojí vinou."

„Harry, není Tvá vina, že je smutný. To on se rozhodl, že s tebou nechce být. To on Tě nechal odejít. A i nyní se chová jako pitomec. Místo toho, aby se snažil být s Tebou a získat si Tě, podívej, co dělá."

„Říkal jsem Ti, že Severus je složitý člověk. Hodně lidí mu již v životě ublížilo a on má prostě strach, že ho i já zradím. A vlastně jsem to i udělal."

„To není pravda. Ty jsi se snažil a pořád se snažíš. Teď je řada na něm. Ale když ho tady tak máme, nemyslíš, že by bylo vhodné situace využít a trošku ho popostrčit?" Usmíval se Christian s jiskřičkami v očích.

„Jak to myslíš?" Otázal se vyplašeně Harry.

„Pojďme se líbat. Pomalu se k němu budeme přibližovat tak, aby nás nemohl přehlédnout. Ukážeme mu, že pokud o Tebe opravdu stojí, bude se muset vyjádřit a zabojovat."

„Nejsem si jistý, zda je to dobrý nápad. Já ho chci získat, ne ztratit.  A to poslední, co bych chtěl je mu ubližovat. Říkal jsem Ti, že Severus je velice citlivý člověk. Když nás spolu uvidí se líbat, zraní ho to a bude si myslet, že jsem mu lhal a miluju Tebe."

„Harry, pokud neuvidí, že už na něj nečekáš, nebude se snažit Tě získat. Musíš mu ukázat, že můžeš žít i bez něj. Že na něho nehodláš čekat do konce života. Že si s Tebou nemůže pohrávat, jak se mu zlíbí." Počkal než Harry váhavě přikývne a přitáhl si ho k sobě blíže tak, aby to byl Harry, kdo bude k Severusovi zády. Potřeboval mu znemožnit výhled na sedícího muže, protože věděl, že kdyby Harry zaregistroval mužům momentální pohled plný bolesti, chtěl by polibek i objetí přerušit a vrhnout se k smutnému muži. To nemohl dopustit, pokud chtěl, aby Severus opravdu žárlil a konečně se nějak vyjádřil. 

Severus za sebou zaregistroval pohyb a zpozorněl. Když otočil hlavu směrem, odkud se ozvaly tiché kroky, uviděl dva líbající se muže. To přece nemůže být pravda. Přišel jsem sem, abych se vzpamatoval z našeho ranního setkání a abych si utřídil myšlenky a jediný, na koho zde za celé odpoledne narazím je zase Harry. A k mému úplnému propadu na potencionální psychické dno je Harry líbající se s tím zatraceným profesorem pohybu, který v hlavě nemá žádný mozek. Jak mi to Harry mohl udělat? Jak se může s tím chlapem líbat přímo tady mě na očích? Určitě mi to udělali schválně a začali se líbat právě zde, když zjistili, že jsem tady. Určitě Harry chtěl, abych je spolu viděl a konečně mu dal pokoj. Jedno se mu ale musí nechat, zase měl pravdu. Měl pravdu, když říkal, že mi není lhostejný. Měl pravdu, když říkal, že mi na něm záleží. Ano, záleží. I dnes, po třech letech jsem ho nepřestal milovat. I po třech letech cítím motýlky v břiše, když ho vidím, třesou se mi ruce, když se ocitne v mé blízkosti. Strašně toužím po tom, abych ho směl políbit přesně tak, jako ho nyní líbá ten zatracený člověk. 

„Dívá se na nás. A právě teď se zvedá a míří přímo k nám." Pošeptal Christian Harrymu a vrátil se zpět k polibkům.

„Myslel jsem, že jste chtěli jít obdivovat krásy místní fauny a flóry. Netušil jsem, že to zahrnuje i vzájemné poznávání lidské biologie." Ozval se za nimi velice sarkastický hlas. Odtáhli se od sebe a podívali se na příchozího muže, který právě teď znázorňoval postavu plnou zlosti, zrady a zklamání. Severus se dlouze zadíval Harrymu do očí. 

„Ještě před nedávnem jsi tvrdil, že toužíš po tom takto líbat mě." Dodal se špatně skrývanou bolestí v hlase. 

„Vidíte, a právě nyní takto líbá mě. A musím uznat, profesore, že jste opravdu o hodně přišel. Harry líbá znamenitě." Christian si nemohl odpustit vysměvačný tón hlasu, když pronášel onu větu. Severus se napřímil. Tohle nečekal. 

„Christiane, přestaň!" Odstrčil ho od sebe Harry a podíval se na Severuse. 

„Strašně moc jsem toužil po tom, aby jsi to byl právě Ty, koho bych takto líbal. Toužil jsem zahrnout Tě nejen svými polibky, ale veškerou láskou, které jsem schopen." Dlouze se na sebe dívali. Nakonec to byl Harry, kdo udělal první krok a přiblížil se k muži, jehož oči byly naplněny bolestí. Vztáhl ruku a opatrně ji položil na Severusovu tvář, kterou jemně polaskal. Severus nedokázal zabránit tomu, aby slastně přivřel oči a do pohlazení se neopřel. Následoval další dlouhý pohled do očí, který ukončil až Harryho poslední krok a následné setkání rtů. 

Vaše Emily