Po příjemně stráveném večeru v kterém hráli hry a jedli dort, se Jungkook s Teehyungem rozhodli už rozloučit s kluky, kteří si k sobě berou na noc i Rose. „Ahoj papa, apppa." Rose se ještě rozběhla zpátky za jejími rodiči a pořádně je objala. „Ahoj zlatíčko/princezno." Řekli zaráz a stiskli Rose v objetí.
Když kluci s Rose odešli, Jungkook se hned otočil s jiskřičkami zvědavosti v očích na Taehyunga. „Tae~ co je to překvapení?" Taehyung se zasmál. Nemohl uvěřit jak je jeho přítel roztomilý. Se stálým úsměvem na tváři přehodil Jungkookovi bundu přes ramena. „Uvidíš." Řekl, popadl Jungkooka za ruku a táhl ho někam pryč z domu.
„Tae, kam mně to vedeš?" Zeptal se Jungkook se smíchem, když mu Taehyung zakryl oči rukama. „Uvidíš." Jungkook se už vážně nemohl dočkat. Miloval překvapení a hlavně ta od Taehyunga. Vždy věděl co mu dát aby ho potěšil nebo rozesmál.
Po chvilce chůze Taehyung zastavil a Jungkook s ním. Taehyung sundal ruce z Jungkookových očí. Místo toho ho objal kolem pasu a bradu si položil na jeho rameno. „Překvapení." Zašeptal Taehyung po tom, co Jungkooka něžně políbil na krk.
„Tae to je- To si dělal ty?" Zeptal se nevěřícně, jelikož před ním stál obrovský strom ověšený světýlky a pod ním ležela deka s jídlem a dvěmi termoskami kakaa. Tím že byla tma, tak to přidávalo na kráse a příjemné atmosféře.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Líbí se ti to?" Jungkook na něj nevěřícně pohlédl. „Líbí? Tae je to překrásné" Jungkook se víc přitulil k Taehyungově hrudi a Taehyung zase upevnil stisk kolem jeho bříška. „Kdy si to stihl?"
„Víš, když si mě k sobě Yoongi zavolal a náhodou nic nepotřeboval-." Věnoval zamračený pohled Jungkookovi, který se jen poškrábal na zátylku a radši se podíval jinam. „Řekl jsem si, že by mi mohl pomoct s tímhle, protože nevím kdy by k tomu byla vhodnější příležitost." Taehyung stáhl ruce z Jungkookova bříška a místo toho si s ním propletl prsty, když ho začal táhnout k dece. „To protože máš dnes narozeniny?" Jungkook nechápal čím jiným by byl tenhle den speciální.
„To z části taky, ale hlavní důvod se za chvíli dozvíš." Řekl a konečně si sedl na deku. Jungkooka stáhl k sobě, položil ho na deku a jeho hlavu si dal do klína. Jednou rukou ho vískal ve vlasech a tou druhou ho krmil hrozny.
Jungkook si ten večer pořádně užil. S Taehyungem si spolu povídali a blbli spolu, prostě si užívali přítomnost toho druhého.
Najednou se na obloze objevil lampion a za ním další a pak další, až obloha vypadala jako moře lampionů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook hned vstal a utíkal doprostřed louky, aby mohl lépe vidět. Zíral na nebe plné lampionů s otevřenou pusou. Nikdy neviděl něco tak nádherného. Samozřejmě když nepočítá Rose s Taehyungem.
„Viděl si někdy něco tak krásného?" Taehyung se mohl znovu jen usmát nad jeho roztomilostí. „Ano, tebe."
Jungkook nevěděl co na to říct. Nečekal od něj takovou odpověď. Pomalu se tedy otočil, aby se mu mohl podívat do očí, jenže když viděl jak před ním Taehyung klečí na jednom koleni a v ruce svírá krabičku s překrásným prstenem, ztratil slova úplně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jungkookie, jsi to nejhezčí, co mně za celý můj život potkalo. Když jsem tě poprvé uviděl, bylo mi jasné, že se tě jen tak nevzdám. Líbil ses mi ještě dřív než si mně vůbec poznal. Ten den, kdy ses probudil a poprvé se na mě podíval těma svýma překrásnýma očima, jsem věděl, že bych chtěl, aby si byl jednou můj. A ten den, kdy ses na mě poprvé usmál tím nádherným úsměvem, jsem se do tebe zamiloval. Tím bych chtěl říct, že ode dne, kdy jsem tě viděl, si už nedokážu představit svůj život bez tebe. Takže bych se chtěl zeptat... Vezmeš si mě?"
Jungkook sklopil ouška a slzy se mu nahrnuly do očí. Jungkook skočil Taehyungovi do náruče. Jelikož to Taehyung nečekal, musel chvíli chytat rovnováhu, což se mu nakonec povedlo, takže mohl Jungkooka pevně obejmout. „To mám brát jako 'ano'?" Jungkook jen kývl v souhlas, protože věděl, že teď by ze sebe kloudnou větu nedostal. „Nedokážeš si představit, jak jsem teď šťastný."
Taehyung se odtáhl z jejich objetí a pohlédl Jungkookovi do očí. „Můžu ti ho navléknout?" Jungkook opět jen kývl v souhlas. Taehyung tedy vzal jeho levou ruku a navlékl mu prsten. Hned na to si Jungkooka přitáhl do dlouhého a procítěného polibku.
„Miluju tě."
„Miluju tě."
~KONEC~
Tímhle příběhem bych chtěla říct, abyste si své přítele/přítelkyně, kamarády... nevybírali podle toho jak vypadají, popularity nebo jejich postavení ve společnosti, ale abyste při vybírání dávali přednost tomu jak se k vám ten daný člověk chová. Jak si vás považuje, jak o vás mluví, když zrovna nejste poblíž.
Člověk může být zevně neuvěřitelně krásný, ale na co vám je krásný přítel/přítelkyně nebo kamarád, když vás jen využívá a hraje si s vámi a vašimi city, i přes to, že ví, že vám to ublížuje. Proto se prosím nedívejte na tu zevní krásu, ale tu vnitřní.
Nezáleží na tom jestli je ten člověk černé/bílé barvy, jestli má trošku šikmé oči, pupínky, pihy cokoliv. Pořád to může být mnohokrát lepší člověk než ten s nejkrásnější tváří.
Představte si kdyby byl každý člověk jako Tae v tomhle příběhu. Našel na ulici kluka s králičími oušky a stejně se do něj zamiloval. Protože v jeho malé 'nedokonalosti' dokázal vidět tu krásu, kterou ostatní přehlíželi.
Nejspíš jste si všimli, že jsem moc ne zmiňovala -prakticky vůbec- minulost ani jedné z postav. Nebo se tam neřešil původ Jungkookova miminka -Rose-.
Byl to záměr. Chtěla jsem tím říct, že ať už je vaše minulost sebe temnější, teď už s tím nic nenaděláte. Minulost nezměníte, ale svou budoucnost ovlivňujete neustále. Proto hoďte minulost za hlavu a soustřeďte se na přítomnost.
Chtěla bych moc poděkovat těm, kteří můj příběh dočetli až do konce. Moc si toho vážím. ❤
