TY A JÁ už navždy (ff - Steve Rogers)

(20) Je rozdíl mezi milovat a být milován

,,A Steve?" zeptal se.  

,,Halo, země volá Tonyho! Podvedla jsem ho, zabouchla se do zločince, to mi nikdy nemůže odpustit, už vůbec ne někdo tak slušnej jako Steve, copak ty si vážně myslíš, že by mohl? Ne, nemyslíš, tak vidíš. Navíc, miluju i Lokiho, nemohla bych být ve vztahu ani s jedním z nich" 

,,Ach Katey" povzdechl si Tony. ,,Pane Starku, potřebuji s Vámi mluvit" přišel do zasedačky Fury. ,,Nemůžu snažím se tady napravit věc, které jste nepáchal, budu s vámi až přestanete ničit život mé sestry"

,,Já nemůžu za to, že se do Lokiho zabouchla" řekl Fury. Už mě nebavilo je poslouchat, a tak jsem zakročila. ,,Není to tvoje chyba?! Kdo mě poslal hlídat Lokiho?! Kdo zařídil, abych byla na patře sama, když Loki zaútočil?! Kdo se postaral o to, aby byl průběh mého osvobození co nejdelší, takže zametl všechny stopy?!" křičela jsme hystericky. 

,,Protože pravdou je, že ti nešlo o to Lokiho napravit láskou, tobě šlo celou dobu jenom o to, rozdělit mě a Steva" došlo mi. Byla jsem v šoku, když na to Fury nic neříkal, to znamená, že mi to došlo správně. ,,Pane bože, to snad nemůžeš myslet vážně" zavrtěla jsem hlavou. Vymanila jsem se z Tonyho objetí a rozeběhla se pryč. 

Tony

,,Jsi teď spokojenej, stálo ti to za to?!" byl jsem tak neskutečně nasranej, možná jsem egoista, ale rodina je důležitá. ,,Víš, vlastně jsem. Rozešli by se tak či tak, Starkovi a Rogersovi, to nejde do hromady" odpověděl. ,,Prosimtě, nemel, všichni víme moc dobře, že je to jenom kvůli tomu, že Rogers by dal přednost Katey před uposlechnutím tvých příkazů." štěkl jsem. Taky jsem už neměl chuť se s ním vybavovat a tak jsem následoval příklad své mladší sestřičky a odešel.

A pak se to stalo. Další červené světlo, poslední dobou jich je čím dál tím víc, upřímně mě to dost přestává bavit... Oblek a jde se na věc.

Přidala se ke mě i Katey i ta již byla ve svém obleku a pomáhala mi likvidovat agenty hydry. Jenže to nebyl ten neprůstřelný oblek ode mě, ten měl speciální značku na zádech, tenhle žádnou neměl. 

,,Steve pozor!" vykřikla

Katey

Tady fakt člověk prostě nemá chvíli klidu, zrovna jsem vcházela do svého pokoje, když se zase rozsvítilo to otravné červené světlo. Ve chvíli jsem byla v obleku a šla pomáhat. Nechci si stěžovat, ale vážně, zabít tolik lidí, je to nechutné. Střílela jsem šíp za šípem, ale když jsem potřebovala jeden akutně, došli mi, a za Stevem byl agent s dost nebezpečně vypadající zbraní...

V tu chvíli jsem pocítila rozdíl mezi milovat a být milován

,,Steve pozor!"

Steve

Bojovali jsme už hodinu, ale agentů opačné strany neubývalo. V zápalu boje, toho člověk dost přehlédne, ale přeslechnout hlas někoho tak důležitého nemůžete. ,,Steve pozor!" slyšel jsem její hlas. Chvíli jsem se otáčet nechtěl, ani nemohl, útočili na mě z druhé strany, než byla Kat, když jsem se jich zbavil a otočil se bylo pozdě. Dál si všechno jen v mlze spíš si pamatuji zvuky.

Výstřel, hluboké zalapání po dechu a následně dunivé dopadnutí na zem. Ne, nebyl to agent hydry, který na mě zbaběle útočil zezadu, toho držel Tony.

Katey

Jakmile vystřelil prohla jsem se pod náporem nábojů v pase. Dopadla jsem na zem a nebyla schopná téměř dýchat. Měla jsem prostřelené plíce, bylo mi jasné, že to nemůžu přežít. Přemýšlela jsem, jestli bych to udělala pro Lokiho, jestli bych před něj skočila. Neskočila bych... ,,Omlouvám se" řekla jsem, ale bylo nemožné to slyšet.

Steve

Tony se postaral i o posledního agenta. Střelná zranění měla na místech, u kterých bylo jisté, že to nepřežije. Oči se jí zavřeli a její tělo začínalo chladnout. Puls měla zpomalený a dýchala pomalu a zhluboka. Poslední odejde její sluch, ten je na řadě.

,,Odpouštím ti, miluju tě, neodcházej mi" vzlykl jsem k jejímu tělu. 

Katey

,,Odpouštím ti, miluju tě, neodcházej mi" řekl Steve. To bylo to jediné, co jsem potřebovala slyšet. V duchu jsem se usmála.

Pak jsem se prudce nadechla a posadila se jakoby nic. ,,Co se to stalo?" zeptala jsem se nechápavě.  A podívala se na Steva, jakoby mě neslyšel. ,,Ne, prosím" řekl Steve. ,,Ne, řekni mi, že není mrtvá, ona nemůže umřít" říkal Tony. Stoupla jsem si a ohlédla se. Nechápala jsem nic, ležela jsem ve  Stevově náručí a zároveň jsem stála vedle Tonyho. ,,Takže jsem mrtvá" šeptla jsem. ,,Ne, ještě nejsi" řekl milý hlas za mnou. ,,Jak to myslíš, kdo jsi?" ,,Jsem Moiry, bohyně posmrtného života a osudu, obětovala jsi se, máš na výběr, můžeš zůstat takhle do té doby, do kdy bude žít někdo, kdo tě měl rád, nebo můžeš odejít rovnou." usmála se na mě žena. Byla oblečená v černo-bílých šatech dlouhých až na zem. Podívala jsem se na Steva truchlícím nad mým tělem. Bratra, který vypadal, že něco rozbije. Natashu, která zrovna přiběhla a v očích se jí třpytily slzy. A nakonec Tori, která stála na druhé straně chodby. ,,Prosím" šeptla slzy už jí stékali po tvářích.

Měla jsem spoustu přátel. Za ty 3 roky co jsem tu byla se můj život změnil. ,,Chci tu zůstat prosím" podívala jsem se na Moiry. Usmála se na mě, přikývla a pak se rozplynula, jakoby tu nikdy ani nebyla. ,,Děkuji" poděkovala jsem bohyni.

(866 slov)