Holka z Brooklynu

#9

Dojedu do Michiganu někdy pozdě večer, taťka mě hned vítá.

,,Ahoj Leno Grace! Jak ses měla? Stýskalo se mi po tobě. Jo musíš prohnat toho potkana, přinejlepším jej zastřelit. Tebe to narozdíl ode mě jde. Já na to nevidím."

,,Dobře."

Obejmeme se. Pro dnešek už mám objímání dost.

,,Tak já si odnesu kufr do pokoje a podívám se na to."

,,Super. Já ti uvařím něco k večeři. Co jsi měla k obědu?"

,,Ehhh dort."

,,K obědu? To je zajímavé."

,,No jeden kámoš, co tu byl na dovolené odlétal zpět do Evropy, tak jsem mu něco upekla."

,,Jasně. Já to plně chápu."

,,Tak a teď mi vyndej mou fialovou vzduchovku."

Mám u taťky totiž vzdchovku. V New Yorku by mi byla úplně k ničemu. A fialová je proto, že jsem ji natřeli fialovou barvou na zdi a přestříkala lakem, aby držela. Je to asi divné, malovat na vzduchovku.

Taťka odběhl a za chvíli přiběhne zpět i se zbraní.

,,V noci si na něj počíhám. A teď se jdu vybalit," řeknu.

,,Fajn. K večeři budou špagety."

,,Mňam. Ty mám ráda."

Odejdu do domu a vyjdu do svého podkrovního pokoje, vybalím a pak jdu za vůni špaget do kuchyně. Najíme se a už se pomalu setmí. Jsi se vzduchovkou ven, sednu si na zídku a obtížně nabiju zbraň. Proč to musí jít tak těžko?

S nabitou zbraní tam čekám asi dvě hodiny a vidím jednoho potkana. Odjistím zbraň, zamířím a vystřelím. Trefila jsem ho přímo doprostřed obličeje. Chvíli jde, ale pak padne k zemi.

Vyjeknu radostí a pípne mi SMS.

Ahoj. Tady Emilien. Zrovna jsme přistáli. Jsou tu asi čtyři ráno. Ten časový posun je strašný. No zavoláme si zítra?

Počkat my máme -5 hodin a oni +1, takže u nás je o šest hodin míň. Takže nejlepší bude volat okolo poledne.

OK. Klidně. Mužem si zavolat někdy okolo poledne? To bude u vás nějak šest odpoledne. Lena G.

Fajn. Užij si tou taťky, tam teď jsi ne?

Jo jsem. A užiju si to. Jak jen to bez tebe půjde.

Já podobně. Zítra jdeme na výlet na kola s kamarády. Vyfotím ti nějaký výhled. A taky vrcholové foto (to na kterém se budu tvářit jak boss)

OK. A já ti vyfotím Michiganské jezero, ke kterému zítra určitě s taťkou pojedeme.

Tak čau. Dělá se mi v autě z toho čučení do mobilu blbě.

Dobře. Já jdu spát. Zrovna jsem zastřelila potkana, co tu dělal taťkovi neplechu. Dobrou.

Ty střílíš? To jsem se měl bát.

Ha ha. Jo střílím. Ze vzduchovky je fialová.

Zapnu blesk na telefonu a vyfotím mu ji.

Pěkná. Já mám zas malorážku. Tak dobrou. Musím se trochu vyspat na ten výlet.

Na co má sakra malorážku? To, že tady muzete mít zbraň, budiž, ale většina lidí má pistoli, protože kdo by potřeboval malorážku.

Dobrou

Jdu do domu, osprchuju se a jdu spát.

Omlouvám se za kratší kapitolu 😬