Holka z Brooklynu

#19

,,NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! PROČ ALEXIIIIIIIIIII!?!?!?" zaječím, když uvidím tabulku a moje jméno napsané u kolonky SP BIATLON.

Totiž kdo si chtěl přilepšit (což já chci a potřebuji) tak si může vybrat nějaký sport, kde bude oficiálním fotografem buď Amerického nebo New Yorkského týmu.

Já jsem jeden den šla k doktorovi a tak jsem Alexovi řekla, ať mě někam napíše, kdyby se ta tabulka ten den vystavila. Dala jsem mu volnou ruku a to jsem dělat neměla. On sám si vybral NHL. Gábi zase Alpské lyžování.

,,Co je LG?" zeptá se.

,,Proč zrovna biatlooooon??????????"

,,No je tam Martin a ten tvůj kámoš, tak jsem si myslel, že by sis to vybrala."

Nikdy bych si biatlon nevybrala!!! I když je tam Sturla. Ani kdyby mě kvůli tomu vyhodili ze školy!!!

,,No jo. Tak dík."

To bude skvěle. Pojdu do EVROPY a každý den budu potkávat Émiliena!!!!!!! Proč já? To už bych radši fotila ten nudný hokej!!!!

---

Je konec listopadu a právě jsem přistála ve Finských Helsinkách.

Pak jedu ještě s nějakými lidmi do nějakého Kontiolahti. Pokoj mám sama, vybalím se a pak se jdu projít. Potkám Sturlu.

,,Jé! Co ty tu LGS?" zeptá se.

,,Alex mě tu napsal."

,,To bude super! Budeš tu celou sezónu?"

,,Asi."

,,No to bude super. Představím ti ostatní z našeho týmu."

,,Fajn. Ale jen když vás nebudu rušit."

,,Ále. Johannes se stejně ulejvá. Jako vždy."

Následuji ho někde do útrob stadionu.

,,Hej kluci!" zaječí na ně a hned tu přiběhne všech pět.

,,Kdo to je?" Zeptá se jeden.

,,To je LGS," řekne SHL."

,,Ne. Jsem Lena Grace Stevensová," řeknu.

,,Těší mě. Jsem Johannes, tohle je můj brácha Tarjei, tohle je Johannes Dale, támto je Vetle a tento je Erlend," postupně mi všechny ukáže jeden z nich, ,,A kdybys nevěděla, tak tenhle tvůj kámoš je Sturla a vyžadoval ode mě, abych mu od Fourcada sehnal tvoje číslo. Jak se znáš vlastně s Martinem?"

,,To je dlouhá historie."

,,Její oblíbené slovní spojení," kolem projde Martin ještě s nějakým Francouzem.

,,A jaká?" zeptá se mě teda Johannes.

,,Mám kámoše Alexe a ten je s ním nějak příbuzný. A když jsme byli fotit v Soldier Hollow, tak na to přišli."

,,Aha."

,,Počkat! Teď krásné svítí slunce a vypadáte skvěle. Musím si vás vyfotit!" vytáhnu foťák a vyfotím si je.

,,No tak my jdeme trénovat, ať ten individuál zváldem."

Zůstane tam už jen Sturla.

,,Jsem rád, že jsi tu."

,,To já taky."

Teď už asi jo. Když se budu Francouzům vyhýbat obloukem, tak to bude v pohodě. Kromě Martina. Ten mi 100% pomůže, když se někam zatoulalám, ale to i tady Johannesové atd. Pomyslím si.

Políbíme se. Poprvé od doby, co byl v Americe trénovat. Po dobu, kdy jsme spolu nebyli jsme si psali klidně i do půlnoci (no časový posun nám to pořádně komplikoval a taky moje škola).

,,No jdu trénovat."

,,Zítra ti budu fandit."

,,Tak to určitě vyhraju."

,,No to doufám."

,,Ahoj."

,,Čau."

Odejde a já se vydám k hotelu. Cestou narážím do člověka, od kterého bych byla nejradši 100000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 mil daleko. Do Émiliena.

,,Promiň," řekne.

,,Moje chyba," řeknu automaticky a odejdeme každý svou cestou. Naštěstí. To poslední co bych chtěla je s ním se vybavovat.