Deník jiné

Kapitola 4

Mark mě odvedl ze sektoru, kde bydlí Strážci a kde mají hlavní budovu s velitelstvím. Hned pociťuji značný rozdíl. Pouliční lampy jsou tu stejné, to ano, - málo svítí a jsou staré, ale domovy Strážců jsou větší a modernější. Naše domy mají jedno patro, bílou omítku, dva pokoje, kuchyni, jídelnu, obývací pokoj, zbrojnici, posilovnu a velkou zahradu. Stojí u lesa, kde se nejlíp cvičí díky terénu. Domy obyčejných lidí jsou menší. Myslím, že mají jen ložnici, některé pokoje pro děti, kuchyňe, jídelna a obývací pokoj asi je jen jedna místnost. Jinak by nemohly být tak malé. Mají ale barevné omítky, zahrádky jen na pěstování ovoce, bylinek a zeleniny.

"Marku?"

"Ano?" Otočí se a usměje se.

"Můžete vy vůbec chodit do našeho sektoru?" zeptám se zvědavě.

Mark se usměje ještě víc. "Není to zákonem zakázaný, ale kdyby mě tam viděli, tak mě vyženou."

Sektor Strážců je u hranice - tedy oplocení - Emorgu s naším mateřským, dnes nenáviděným státem. Proto by Marka vyhnali, kdyby ho tam našli. Potrestat by ho nemohli, protože jim k tomu nikdo nedává oprávnění, ale vyhnat ho můžou. Nebudou přece riskovat, že jim vleze za hranice, dostane se do maléru a oni ho budou muset zachraňovat.

Mark mě chytí za ruku a rychlejším krokem vede k jednomu domu ve tvaru kvádru s plochou střechou, v němž se svítí. Jeho ruka je drsná. Myslím, že má určitě po škole co na práci.

Vejdeme velkými plechovými dveřmi do nevýrazné budovy a dostaneme se do místnosti velké asi jako tělocvična plné barevných světel vycházejících z reflektorů, hlasité hudby a dobré nálady. Jsou tu mladí lidé, je jich tak dvacet a všichni se smějí, tancují, někteří se jen tak pro zábavu polévají vodou, ale alkohol tady nikde necítím. Ve sklénkách jsou jen nápoje různých barev. Budou to energetické nápoje. Pořád lepší než alkohol, ale tohle kdyby zorganizovali žáci Strážců, už bychom nikdy neměli špetku volného času. Moment, tohle by se nám ani nepodařilo zorganizovat. Je zázrak, že mě, Rose, Jacka a Caina ještě nechytili, když lozíme za plot. Stejně tak Marka.

Chvíli stojím jako omráčená a nervózně svírám Markovu ruku, ale pak mě všechno přinutí do lehkého úsměvu.

Přiběhne k nám blonďatá holka s veselou tváří a vrazí mi do ruky růžovoučký nápoj, v němž plave jahoda. "Jsem Orchidej a kdo jsi ty?" Mile se na mě usmívá a já na ni, neboť mi vždy přišla směšná jména, která si tu lidé občas dávají. Orchidej. Vypovídá to o té dívce něco?

"Jmenuji se Loren," odpovím nakonec.

"No, ty nejseš odsud," řekne. Strážci mluví spisovněji, než lidé tady. "Hej, lidi!" zakřičí Orchidej. "Přivítejte mezi námi Loren!" Jakmile zakřičí mé jméno, všichni přítomní se ozvou formou výkřiků a smíchu. Pozvednou na chvíli sklenice s nápoji, nekteří je do sebe narychlo kopnou a pak začnou všichni znovu tančit na nádhernou hudbu, aby se energie z nápojů zbavili.

Já jsem takhle nikdy nekřičela. Nikdy ani moc na veřejnosti nemluvím, protože bych neměla. Jen s kamarády. Když mluví Strážci, nesmím je moc přerušovat. 

A ta hudba. Nikdy nemám tolik času, abych si nějakou poslechla.

Mark mě vede k jeho známým a já se seznámím s Nickem, Rulíkem a Marylyn. Jsou hodně milí a sympatičtí, a když se dozví, že jsem od Strážců, hned se nám vyplňuje konverzace. Bavíme se, smějeme se, Mark mě učí pořádně se odvázat a tancovat, vpravují do mě energetické nápoje a já mám tak skvělou náladu jako nikdy. Poznávám něco nového.

"Nepřemýšlej, prostě dělej to, co teď cítíš, že bys měla," radí mi Mark a já si jeho radu snažím zapamatovat. Když pozdě v noci musím odejít, loučím se s veselou Orchidejí, vtipným Rulíkem, koketujícím Nickem a kamarádskou Marylyn velice nerada.

Velice nerada se loučím s hudbou. A pocitem svobody.

Mark mě pak odvádí až domů, aby se mi cestou nic nestalo, i když mě se jen tak něco nestane.

Když se vplížím do svého pokoje oknem a lehnu si do postele, začínám mít pomalu jasno, jak se na Volbě cesty rozhodnu.

Konečně zase píšu!! :) Vydala jsem i nový díl Badatelky, nevím proč, ale při jeho psaní jsem se i docela bála. Tenhle díl Deníku jiné už je jen předehrou toho, co se stane dál. Takže doufám, že u čtení vydržíte. 

Pokud se vám líbí, komentujte, dejte mi vote. Jsem za ně vždycky vděčná. :))