Magie v nás

Štefan je divnej

Tak, další kapitola možná s trefným názvem, posuďte sami. Jinak jsem se chtěla omluvit za to, že většina věcí o tom, co se bude dít na tomot internátu by se ve skutečnosti nikdy neudály kvůli něčemu, bla bla bla. Jen jsem chtěla říct, že jsem na interntu nebyla a bláhově jsem si řekla, že to zkusím, no, ještě jsem ani neměla šanci se tam kouknout, takže mi to promiňte a když tak to berte jako kouzelnou školu, kde to je trochu jinak než ve skutečnosti. Jinak vám neporadím. 

A ještě bych velice ráda poděkovala hlavně třem kamarádkám, které vědí o kom mluvím a taky všem, kterým se tento příběh líbí, fakt díky!! 

Na pokoji byla už tři hodiny. Jak to tak pochopila, dnešek má ještě volný. S tou učitelkou si šla vybrat uniformu. Prostě a jednoduše jí dala na výběr mezi dvěma modely a měla si jeden vybrat. Zvolila tedy světle modré kalhoty a o trochu tmavší košili. Moc se jí nelíbila, ale nějak museli odlišit různé živly, ne?

 Jako první na pokoj přišla Michaela. Vypadala potěšeně. Vběhla do pokoje a vyskočila na horní patro postele, která se nebezpečně zatřásla.

„Co se děje, že jsi tak veselá?“ zajímalo Lilianu. Trochu se lekla, protože Michaela vysela hlavou dolů a koukala se na ni. Na tváři jí hrál potěšený úsměv.

„V lavici sedím s Christianem.“ usmála se ještě víc a málem spadla z postele. Lily se zamračila, vůbec neměla představu, kdo je Christian.

„A kdo je ten Christian?“ odvážila se zeptat. Michael protočila oči a chytila se za hlavu. Naštěstí měla nohy zaháknuté za dřevěné zábradlí, která zabraňuje pádu. V Michaelině případě však pád hrozil mnohem víc a žádné zábradlí tomu nezabrání.

„A kdo je ten Christian?“ zopakovala nevěřícně Michaela. „Děláš si srandu? Christian je nejhezčí kluk na škole. Je strašně mocný, chytrý a hezký. Asi jsem se zamilovala.“ oznámila dívka. Liliana se zasmála, opřela se zády o zeď a rukama si objala kolena.

„To ti závidím.“ vypravila ze sebe Lily. Míša se na ni podívala, vyhákla si nohy ze zábradlí, slezla z postele a posadila se vedle druhé dívky.

„Líbí se ti odsud někdo?“ vyzvídala. Liliana se začervenala a trochu se ošila. Oblíbila si Štefana, ale zdálo se, že ho to nezajímá.

„Trochu.“ připustila, druhá dívka si poposedla trochu blíž a drcla do ní loktem.

„Počkej, ten novej, Teodor že?“ Liliana vyprskla smíchy.

„Teo je můj bratr. Ale jsi blízko.“ Michaela se zamyslela a zalapala po dechu.

„Tobě se líbí Štefan? Zapomeň na něj. Je divnej, tajemnej a neumí si užít zábavu.“ Michaela se zachvěla při pomyšlení na Štefana.

Najednou se otevřely dveře a vešla Barbora. Unavená sebou praštila na postel a už chtěla usnout.

„Ahoj, jaký byl den?“ otázala se Liliana. Barča se s námahou posadila.

„Hrozný. Ty testy mě jednou zabijou. Představ si, že každý rok jsou stejné. Jak se zachováš v situaci…, bla bla bla.“ reptala Barbora. Po očku se podívala na znovu usměvavou Michaelu. Vybídla ji, aby jí řekla, proč se tak hloupě culí. Dívka to odbila mávnutím rukou.

„Liliano, jak se ti tu zatím líbí?“ Lily se zamyslela, než odpověděla.

„Zatím to jde. Můj živel je voda a učitelem mi je Ondřej. Teodorovi se tu také líbí, ale mohli by ho naučit na nějaký nástroj.“

„Ty máš bratra?“ otázala se Barča, aby měla jistotu. Lily jednou přikývla. Ostatní dívky se na sebe podívaly.

„Jaká živel má tvoje máma?“ zajímalo Michaelu. Třetí dívka vůbec nechápala, kam míří.