Magie v nás

Výměna živlu

Jak se máte? U nás byl ráno sníh. Hrůza.

Po vyučování se Liliana dostavila k Ondřejovi, byla to zábava, hodně se naučila, ale za jednu hodinu se toho stihnout moc nedá. Potom se přesunula na pokoj. Byla tam chvíli, než zaklepal Christian a pozval ji ven s přislíbením příjemného překvapení. Doufala, že to nebude třeba… nic ji nenapadlo. Byl skoro dospělý, snad neudělá nějakou blbost.

„Čau, tak kam jdeme?“ zeptala se před internátem. Dnes a stejně jako včera ji vedl do lesa. Nevadilo jí to.

Došli trochu dál. Všimla si, že kolem teče malá říčka. Stoupl si ke břehu a natáhl k ní ruku. Potom ukázal na jeden klacík na druhé straně. Podívala se na něj a tehdy vzplanul.

„Chci ti něco ukázat. Dají se sloučit dva a možná i tři živly, ale spíš jen dva. Chceš to zkusit?“ začala rychle přikyvovat. Usmál se a došel k ní. „Takže zkus se uvolnit. Bolet to nebude, neboj.“ uklidnil ji, ani nevěděl proč. Stoupl si za ni a chytil ji za lokty. Trochu se napjala. Otočila se na něj. Koukaly se na ni světle hnědé oči prozrazující zvědavost až nedočkavost. Zase se podívala na ten klacík. Nic se nedělo. Jeho ruce putovaly níž až k zápěstí. Možná zaťala pěsti, hned je však zase povolila. Bylo jí to trochu nepříjemné, ale něco ji přesvědčovalo, že tohle chtěla, už jen kvůli tomu pokusu, ne?

„Nejsem si jistá, že to funguje.“ zašeptala.

„Tady jde o soustředění, potom se to povede. Nesmíš moc mluvit, moc to rozptyluje.“ trochu se začervenala. Nechtěla to pokazit, tak se jen soustředila na klacík, který před chvíli vzplál oranžovožlutým plamenem. Christian, možná aniž by si to uvědomil, si ji přitáhl blíž a propletl si s ní prsty. Teď se teprve pořádně uvolnila. Přišla si v bezpečí, že on jí neublíží. Zavřela oči a opřela se o něj. V prstech jí začalo brnět. Bylo to čím dál silnější, až se to nedalo vydržet. Odtrhla se od něj a pohlédla na ruce. Vyvalila oči. Hořely. Christianovi se stalo to stejné. Usmíval se na ni a rozevřel dlaň. Objevil se oheň, ale úplně jiný než čekala. Tvar ohně, plamenů měl, ale toto vůbec nebyla plazma. Byla to kapalina, voda. Průhledný oheň tvořený z vody plál na ruce čaroděje ohně a vodě kapaly z rukou plamínky ohně v kapičkách. Bylo to neuvěřitelné, přímo kouzelné.

„To je-“ zírala na ruce. Nemohla najít ta správná slova. Obracela je a rozevírala a zase svírala dlaň. Christian vypadal potěšeně a dost překvapeně, že to vyšlo.

„Úžasný.“ doplnil za ni. Usmála se na něj.

„Teď, jak se toho zbavit?“ zkusila to ponořit do vody. Plameny zasyčely a zhasly. Christian to měl těžší. Nějak se voda vypařila, netušila jak, ale vypařila se. Přistoupil zase blíž. Lily čekala co bude. Vzpomněla si na svůj sen. Christian bez trika na posteli, unavený, ale rád, že přišla. Málem se i trochu zachvěla. Udělal ještě jeden krok k ní, couvla, ale on ji chytil kolem krku. Zvedla k němu oči. Chytila ho za zápěstí a opatrně sundala ruce. Tvářil se zklamaně. Stejně jako v tom snu. Doufala že to jako v tom snu neskončí. Ale zase se ozval ten vlezlý hlásek, že by ani tak moc doufat v neúspěch nemusela.

Ještě chvíli se mu koukala do očí. Měl světle hnědé, občas, když mu zbloudilý paprsek světla dopadl do očí, zelené. Čárky v nich byly ale rozhodně hnědé.

„Teď se rozejdeme, nebo tu zůstaneme, a budeme si navzájem koukat do očí?“ zeptal se Christian. Uhnula pohledem, udělala krok dozadu, ale zakopla a spadla po zadku do říčky. Bylo to nepříjemné. Měla šaty, převlékla se, protože bylo ještě teplo. Teď se jí pomalu máčely šaty, které budou už tak průhledné, tak proč tady nezůstat, ještě chvíli, že? Seděla tam, nakonec se rozesmála. Christian zavrtěl hlavou, podal jí ruku a vytáhl ji na nohy.

„To je v pohodě, neboj.“ uklidnila ho a otočila se k němu čelem. Připadala si tak trapně, že by nejradši utekla. Sice se smála, jo, ale to bylo spíš tak, aby na ni tak nezíral, jako kdyby čekal, kdy vybuchne, že má promočené, nebo nedejbůh špinavé šaty.

„Nechceš to usušit?“ na ruce mu vzplál nyní už normální oheň.

„Ne, to je dobrý, vydržím to, než tam dojdem, bude to už skoro suchý, uvidíš.“ po tváři mu přejel náznak zklamání, ale bylo to nepatrné. Čekala větu: ‚Radši bych to viděl mokré.‘ nebo ‚Nechceš tam spadnout i po předku?‘ ale nic takového neřekl.

Otočil se k ní zády a začal si rozepínat košili, potom jí košili podal.

„Nechceš se aspoň trochu zakrýt, přece jen trochu fouká.“

Po třech pokusech už to vypadalo, že se vzdá. Potom na ni vypálil po čtvrté a ona už neměla chuť se s ním hádat.

„Tak fajn, díky.“ řekla jenom a vzala košili, kterou si přehodila přes ramena. Beze slova ji pozoroval, dokud neudělala krok ke škole. 

Jak byste chtěli, aby to bylo? Lily se Štefanem nebo s Christanem? Pište, díky ;-)