Simirajský bojovník

Mezi trním

Ranní probuzení po delší době vypadalo příjemněji. Pomalu se posadil, promnul si oči a rozhlédl se. V táboře panoval čilý ruch. Kromě něj už nikdo další nespal. Oheň vesele praskal, nad ním se opékalo několik kusů zvěřiny a Ned se staral o Brixe.
Nate k nim došel a přiklekl si.
"Jak je mu?"
"Moc dobře ne. Podívej." ukázal na pravou paži "Dostala se mu do toho infekce. Už jsem to vymyl alkoholem, ale nevím, jestli není příliš pozdě."
Nate zavrtěl sklopenou hlavou.
"Není pozdě. Jen ho musíme co nejrychleji dostat domů. Tam se o něj postarají lépe než my."
"A co ti cizinci? Jsou přece tady v lese."
"Víš, vidím cestu, ale je nenajdu. Je mi to líto."
"Proč ne?" nechápal Ned.
"To neumím vysvětlit. Prostě... to neumím. Ztratili bychom jejich hledáním čas. Pojedeme do Zexu. Udělej pro něj, co se dá."
Ned přikývl. Opět příteli přitáhl deku co nejvíce ke krku a nechal ho odpočívat.
Nate se mezitím posadil blíž k ohni. Pohled do jasných plamenů ho trochu zahřál u srdce. Vůně pečeného masa probrala jeho žaludek. Bezděky si ho pohladil a vůbec si nevšiml Hikse, který se právě posazoval vedle něj.
"Brzy to bude. Všichni to potřebujeme jako sůl."
"Kde je zbytek?" zeptal se Nate. Neušlo mu, že část jeho mužů v táboře chybí.
"Na lovu. Snaží se ulovit, co se dá, abychom měli na cestu zpět něco víc, než jen suchary."
"Výborně." opět se zahleděl do plamenů. Hiks ho celou dobu bedlivě sledoval.
"Nate, co se děje?"
"Nic."
"Nic vypadá různě, ale takhle ne."
Nate se na přítele podíval a už se téměř nadechoval, pak však jen zavrtěl hlavou.
"Myslíš na ten lom?" následovalo přikývnutí. "S tím teď ale nic neuděláme."
"A to mě právě ničí!" praštil rukou do hlíny a vyryl do ní mělký důlek. "Přemýšlel jsi nad tím, co za lidi to bylo? Odkud je tam dostal? Jak dlouho tam musí dřít? Myslím, že bychom králi udělali docela laskavost, kdybychom je dostali ven. Byli by nám vděční."
"Vím. Také jsem nad tím přemýšlel." přikývl Hiks a prohrábl oheň. Vylétlo několik jisker a vzápětí zhaslo v mokré trávě.
"Ale víš sám nejlépe, že teď máme jiný úkol. Až se vrátíme, králi všechno řekneme, to se spolehni." dobromyslně pleskl velitele po rameni. "A hele, myslím, že už je to hotové. Koukej si dát pořádný dlabanec, zvedne ti to náladu."

Jídlo skutečně zapůsobilo zázračně. Plný žaludek Natovi pomohl trochu uklidnit nervy, i když včerejší trauma smazat nedokázal. Dokonce se jim podařilo dostat pár kousků masa také do Brixe, který však po většinu času zůstával úplně mimo. Probral se vždy jen na chvíli, něco nesrozumitelně vykřikl a zase omdlel.

Po jídle všichni seděli u ohně. Nate chtěl svým mužům dopřát tak dlouhou chvíli odpočinku, jak jen si mohli dovolit. Navíc si uvědomoval, že jim za včerejšek dluží vysvětlení.
Nikdo se ho přímo nezeptal, ale pohledy všech přítomných, které ho skoro hypnotizovaly, mluvily za vše.
"Dlužím vám za včerejšek vysvětlení." promluvil náhle do ticha a všechny oči se na něj upřely. "Nemluví se mi o tom snadno, protože... jsme tam dole viděli něco, co bych okamžitě potrestal." zaťal ruku v pěst "V první řadě jsme zjistili, že si Alaham postavil pod zemí ve skalách dost útulný palác. Přímo u Křišťálových tůní. Takový luxus snad nemá ani král ve svém paláci."
"To by si nemohl dovolit." skočil mu do řeči Lens.
"Ale ano, mohl. Ty skály jsou totiž plné nějakého drahokamu. Nažloutlého. Viděli jsme, jak ho pro něj těží otroci. Přikování ke skále, aby dřeli do úmoru a pak je nahradili jiní." jeho výraz se zkřivil nejprve v bolestnou a posléze v nenávistnou grimasu. "V podmínkách, které bych nepřál ani nepříteli pro toho zrádce těží drahokamy, které on prodává a za ně si staví rezidence, kupuje vojáky, uplácí... kdo ví, co všechno ještě." zavrtěl hlavou a na chvíli nebyl schopen slova. Opět ho pohltil ten včerejší nával zlosti a lítosti.
"Proč s tím něco neuděláme?" zeptal se zděšeně Curle.
"Co přesně?" uchechtl se Nate. "Je nás jedenáct. Ani se štěstím bychom neprošli přes tu armádu, co tam má. Kdybych mohl, věřte mi, že bych něco udělal už tam. Ale nemohl jsem." zabalil si pravou pěst do levé a spustil je do klína "Jediné, co pro ty lidi můžeme udělat je, že o nich řekneme králi. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme mezi nimi našli Brixe. To, co mu udělali, to..." opět mu došla slova. Hiks mu položil konejšivě ruku na rameno.
"Člověk, kterému jsme věřili nejvíc, nás zradil a našeho přítele málem zabil. To nenecháme bez trestu, pánové." přidal se k Natovi. "Vrátíme se domů, jak nejrychleji to půjde a vyřešíme problém. Jednou a provždy!"
"A kde je Ridrick? Našli jste ho tam?"
"Ne." zavrtěl Nate hlavou. "Prý ráno odjel do pouště. Nejspíš něco tušil a zmizel na schůzku s tím svým komplicem." zhnuseně si odplivl. Všem se ve tvářích usadil výraz naprostého rozčarování.
Nate nepřítomně civěl do ohně a ostatní na něj.
"Tak, na co čekáte?! Sbalte tábor a vyrážíme! Máme před sebou dlouhou cestu!" zavelel náhle Hiks a vyskočil na nohy.