My classmate - hs

20. Kapitola - Nikdy jsem to neměl dělat

Dnes jsem měla dohromady sedm hodin. Byly to asi mé poslední hodiny na této škole, takže jsem si je snažila užít. Celý den jsem měla ale zkažený kvůli Alexovi. Neustále jsem musela zkoumat moje ruce, které se vybarvovaly do fialové barvy. Proto jsem na většině hodin nedávala moc pozor kvůli tomu, jak mě to bolelo.

Když jsem vycházela ze školy, zahlédla jsem Patricka a Miu. Páni! Jak dlouho už jsem s nimi nemluvila? Úplně jsem na ně zapomněla. Pořád jsem se starala jen o mě a Harryho. Musím jim říct, že odjíždím.

Jakmile jsem se k nim chtěls rozejít, uviděla jsem Harryho, jak se na mě kouká. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se s překvapením a on ke mně došel. ,,Čekám tu na tebe." Odvětil. ,,Jak si se měla?" zeptal se, ale nedal mi pusu jako obvykle. ,,Co se děje?" zeptal se, když jem nic neříkala. Nevěděla jsem, jestli mu to říct. Ale stejně by si těch modřin brzo všimnul.

,,Mluvila jsem s Alexem." Začala jsem. ,,Totiž nemluvila. Jen jsem ho potkala na chodbě a on byl tak blízko." Dodala jsem a Harry mě stiskl v obětí.

,,Co přesně se stalo?" zeptal se mě, když uviděl modřiny na mých zápěstích. ,,On mi zakryl oči, myslela jsem, že si to ty, ale potom jsem si uvědomila, že to ty nejsi. Začal se ke mně tlačit, pořád jsem ho odstrkovala, jenže měl pevný stisk a  potom jsem mu řekla, proč zabil toho kluka. Bylo to strašný, Harry. Omlouvám se, že jsem mu to řekla.." vysvětlovala jsem mu s brekem dnešní incident.

,,To si nevyčítej, všechno je v pohodě. Nevadí, že jsi mu to řekla." Utěšoval mě. ,,Ale vadí, vadí ti to, Harry. Jsem prostě blbá. Všechno jsem zkazila." Začalo mu vlhnout tričko od mých slz.

,,Ale takhle to vůbec není, Ann. Jen si budeme muset dávat pozor, aby se nedozvěděl, kam letíme. Miluju tě." políbil mě na tvář. Najednou se odtáhl a rozešel se ode mě. Šel přímo za ním.

Alex

Když mi skončila škola, šel jsem směrem na parkoviště, kde jsem čekal na Amelii, abychom spolu mohli jet domů. Neskutečně jsem se těšil až budu doma, protože jsem se potřeboval ožrat kvůli Beth. Ona mu to fakt sežrala a to jsem si myslel, že je chytřejší. Ale ona je chytrá, dokonce i víc než to, jen se prostě ním nechala oblbnout. Tím hajzlem, který mi teď ničí život. Nikdy jsem to neměl dělat. Nikdy jsem neměl brát vinu na sebe.

Jakmile jsem byl skoro u svého auta, začal na mě řvát velmi povědomý hlas. ,,Ty hajzle! Co si dovoluješ na ní sahat?" vyjel po mě ten zkurvysyn Styles. Jen když slyším jeho hlas, tak je mi špatně. Nejhorší na tom je, že ho pořád miluje moje ségra, takže ho pořád bere za nějakého "budhu" nebo co.

,,Co to doprdele meleš?" vyjedu po něm nazpět. ,,To, proč nevinnou holku tlačíš na skřínku tak, že má od tebe modřiny, ty kreténe!" řval, že se po nás lidé otáčeli. V tuhle chvíli jsem věděl, že to až moc přehání. Beth bych nikdy modřiny neudělal.

Najednou jsem za ním uviděl ubrečenou Beth. Když se naše pohledy střetly, hned s ním uhla. To snad ne! Ona se na mě ani nechce dívat. Ten hajzl ji proti mě totálně naočkoval. Potom mi pohled spadl na její ruce. Přejel mi mráz po zádech. Měla na nich opravdu modřiny. Jak sem tohle mohl udělat? Jsem takovej mamrd. Ale někdy prostě nedokážu ovlivnit vztek.

,,Beth, omlouvám se, tohle jsem nechtěl. Prostě sem se nedokázal ovládnout, když jde o takovýho hajzla, jako je on." Poukázal jsem na toho mamrda přede mnou.

,,Takhle o něm nemluv!" konečně se na mě podívala, ale dala se do obětí Stylese. ,,Vždyť je to pravda, Beth." Vysvětloval jsem. ,,Jestli se k nám ještě jednou přiblížíš, zavolám na tebe policii a myslím, že díky tvé minulosti ti to neprojde jen tak." Začal mi vyhrožovat.

Vím, že jsem to s Beth přehnal, mrzí mě to, ale co teď mám ksakru dělat? Asi se od nich budu doopravdy držet dál, protože nechci schnít v base místo toho mamrda.

,,Jdi do hajzlu, Stylesi. Zničil si mi život!" Styles se nad tím jen uchechtne. Musím říct, že je to fakt dobrej herec. ,,Slib mi, Beth, že se od něj budeš držet dál, je to lhář. Lže ti. Všechno je lež." Mluvím k ní.

,,Vypadni!" zařve na mě Styles. Když nevidím žádnou jinou reakci než slzy od Beth, rozcházím se pryč. ,,Budeš litovat, Beth." Dodám. ,,Drž hubu!" Uzemní mě Harry, ale už tomu nevěnuju pozornost, protože odcházím pryč. Jdu čekat na Amelii do svého auta. Doufám, že za chvíli přijde. Nechápu, jak může být zamilovaná do toho hajzla.