VII. kapitola

194 11 7
                                    

Tak po delší krizi jsem dopsala pokračování. Doufám, že se bude líbit a dáte mi zpětnou vazbu. Za hvězdičky se též nebudu zlobit. Přeji příjemné čtení.

7

Druhý den Amanda, znova odvezla děti do školy, jen Harry strašně zdržoval. Věděl, že jeho adoptivní matka půjde za ředitelkou a pro něho to bude ještě horší, nevěřil poslední dobou v nic dobrého.

Dvojčata měl rád jako své sourozence, ale přesto jim záviděl jejich vlastní matku, i když se k němu chovala jako k vlastnímu, vždy byl mezi nimi nějaký odstup. Prakticky to byla jeho sestra. Mámu i tátu měl moc rád, i když poslední dobou nebýval moc doma a Harry se bál, že za to může on, že se jeho adoptivní rodiče odcizují. Jednou to zkoušel tátovi nadhodit, ale on mu jen pocuchal vlasy a řekl, aby si s tím nedělal starosti, že jsou spolu už moc dlouho a prostě někdy to není ideální.

NE. Teď seděl v autě před školou a dělal psí oči na svou matku. Jenže, ta neustoupila, jako obvykle. Harry si jenom povzdechl, vzal batoh a šel do té mučírny, aspoň že dnes nemají ten strašný tělocvik.

Měl rád fotbal i hokej, rád si občas zapinkal tenis, když jeho otec měl čas. Ale tady se proti němu spikli. Tělocvikář ho přímo nesnášel a chemikář jakby smet. Oba předměty měl rád. Co neměl moc rád, byla čeština. Nechápal, proč se učí nějakou rozvitou a složenou větu a proč to musí umět vysvětlit. Co mu moc nešlo, ale měli skvělou učitelku, byla výtvarka. Ta nikoho neškatulkovala a k Harrymu se chovala jako ke všem ostatním.

Zhluboka si povzdechl a vstoupil do školy. Viděl svou matku, jak míří sebevědomě k ředitelně, kdyby to tak uměl i on.

I když ho máma s tátou ujišťovali, že je jejich, pořád si občas připadal jako cizinec. No vždyť dvojčata, byla se svou magií tak sžitá a co teprve jejich otec Severus. Rád s ním občas trávil čas jako malý, když tvořil lektvary. Přišlo mu to vždy velmi zajímavé, to jak precizně každou přísadu připravuje, aby byla co nejpřesněji nasekaná, či jinak nachystaná.

Amanda sebevědomě přišla do před kanceláře ředitelky a nechala se sekretářkou ohlásit. S McGonagallovou, s mladší sestrou Minervy McGonagallové, co učila v Bradavicích se mohla považovat už i za přítelkyně. Kvůli dvojčatům tu byla co chvíli. Raději sem chodila ona než její hluchoněmá dcera.

Teď ovšem sem přišla kvůli svému synovi, kterého nejen šikanovy děti, ale i učitelé. Věděla, že celkově česká komunita je úplně jiná než ostatní státy Evropy a hodně se lišila od Anglie, kde se probrali, ale i tak toto nenechá jen tak.

Byl to její chlapeček a ještě teď míval noční můry o tom, jak mu vraždí biologickou matku, i když si to naštěstí neuvědomoval.

„Paní ředitelka, Vás přijme ihned." Ozvala se sekretářka a vytrhla ji z přemýšlení nad její rodinou. Moc dobře věděla, kam Severus zmizel, pacholek. Však ona si to s ním ještě vyřídí. Takto prachprostě utéct.

„Děkuji ti, Hanko." Mírně se na dívku usmála a sama vešla do ředitelny.

„Dobrý den Samanto." Pozdravila ředitelku, když zavírala dveře.

„Dobrý den Amando, co tě sem přivádí? Budu hádat Harry?" ženy si podali ruce a posadili se k malému stolku, kde byla nachystána káva a sušenky.

„Ano, Harry, víš o tom Samanto, jak se k němu tu někteří učitelé chovají. To ještě neznamená, že je trochu zakřiknutý, a naše rodina má peníze. Nebudou se tak odporně chovat k Harrymu , hlavně ten tělocvikář!" zavrčela Amanda a její magie se prohnala pokojem. Ředitelka pozvedla obočí, nikdy svou přítelkyni ještě takto nezažila. Teď to byla lvice chránící své mládě.

ČasWhere stories live. Discover now