Čas

VI. kapitola

Děkuji všem co čtete, komentujete a hvězdičkujete. Přeji příjemné čtení, doufám, že posunutí příběhu se Vám bude líbit.

O 16 let později

Amanda a Simon. Rodnými jmény Akáša a Michael.

Akáša zvedla pohled od knihy kterou četla před krbem. Jejich momentálně nejstarší adoptovaný syn s nimi nebyl už půl roku, nepohodl se s Michaelem. Měl pocit, že ohrozí celou rodinu.

„Cítil jsi tu magii. Proběhla snad celým světem." podívala se na svého manžela, který si hrál se Cindy před krbem. S prvorozenou jejich prvního syna v tomto životě.

„Ano. Jedná se o naší rodinu. Naší bývalou rodinu. Chceš to dítě, že ano." podíval se na ni a zbořil děvčátku pyramidu z kostek. Děvčátko se zamračilo. Všimlo si, že její děda jí nevěnuje tolik pozornosti jako před chvílí.

„Chci toho chlapce si vzít k nám." podívala se na muže u krbu.

„Jsi si s tím jistá?" podíval se na ni.

„Ano." byla jediná odpověď. Pochopil, že nebude chlapec moc velký. Možná ještě batole.

„Dobře, dej tomu do zítra, půjdeme po obědě." podíval se na svou ženu Simon.

Druhý den

„Dobrý den Petúnie, přišla jsem si s manželem pro Harryho. Můžeme na chvíli dál. Jsme jako vy lidé." podívala se Amanda na ženu s koňským obličejem.

„Jak víte, že tu ten kluk je?" podívala se podezřívavě na pár Petúnie.

„Poslali nás sem vyšší bytosti. Vše vysvětlíme, ale nerad bych to rozebíral na prahu. Nepotřebuje to nikdo vědět." usmál se Simon. Jak on tak i Amanda byly oblečení podle nejnovější a nejluxusnější módy. Vernon si vzal tento den volno, aby rozhodli co s tím klukem. Nelíbilo se mu, že budou mít doma nějakou zrůdu.

Petůnie je odvedla do obývacího pokoje, kde právě Dudley odstrčil Harryho, aby nesahal na jeho hračky. Oba nad tímto jenom pozvedli obočí, když ještě k tomu Vernon Dudleyho pochválil.

Amanda vzala Harryho ze země a posadila se s ním do křesla. Harry měl na čele ještě čerstvou, chvílemi krvácející, jizvu, kterou mu nikdo neošetřil. Když se žena držící Harryho dotkla čela, Harry vykřikl a nahrnuly se mu slzičky do očí.

„Klid Harry, bude vše v pořádku. Jen se podívám, ano." uklidňovala rozrušeného chlapce ve své náručí.

„Pane Dursley, přišli jsme sem ze ženou, abychom si od Vás převzali chlapce, syna Lilli a James Pottrevých. Jak jsem už řekl, nejsme čarodějové, jako byly chlapcovi rodiče, ale motáci. Lidé, kteří sice mají magii v těle, ale nedokáží ji použít. Proto žijeme jako normální lidé. Momentálně bydlíme ve Švýcarsku a oba pracujeme v Cernu. Nemůžeme mít děti, a když k nám přišla Akáša a řekla nám o Harrym, slíbili jsme jí, že se o něj postaráme. Tedy pokud Vám to nevadí, všechny peníze, které na něj budete dostávat, Vám zůstanou. Chceme, aby nikdo nevěděl, že jsme si vzali Harry už kvůli bezpečí všem, jak Vás, tak nás." domluvil Simon.

Vernon i Petúnie se na sebe podívali a všichni s tím jedním pohledem souhlasili. Bylo to pro všechny výhodný obchod.

O pět let později

„Harry, Samanto, rychle, nebo příjdete pozdě do školy." zavolala žena pod schodu.

„Už jdu babi." křiklo děvčátko z pokoje. Za to jmenovaný chlapec se pomalu šoural po chodbě.