Magické jednohubky | HP

Statečný pán

,,Kam jdeme pane?" tázal se starý skřítek a rukama si mnul rozespalé oči.

Jeho milovaný pán Regulus ho zrovna zburcoval uprostřed noci, vytáhl z jeho malého přístěnku, kde pokojně spal a nakázal mu jít s ním někam ven. Nic mu však nechtěl vysvětlit, dokud byli v domě.

,,Musíš mě dovést tam, kde jsi byl s Voldemortem Kráturo," promluvil jeho pán konečně šeptem.

Rychlým krokem si to mířil ulicemi, až mu maličké nožky skřítka nestačily.

,,Cože?" vypískl skřítek vyděšeně a zastavil se na místě.

,,Proč tam chcete pane?"

Nechtěl se na to místo v jeskyni vracet. Zažil tam ty nejhorší okamžiky v celém svém životě, když na Voldemortův příkaz pil lektvar a nakonec málem zemřel v náručí nemrtvých. Vzpomínky na to místo ho neustále strašily ve snech.

,,To uvidíš," odpověděl mu Regulus a hlas se mu při tom podivně třásl.

Byl vystrašený, ale Krátura byl vystrašený ještě víc.

,,A...ale pane..." vykoktal ze sebe a namířil na něho svá velká očka.

,,Je to rozkaz Kráturo!" řekl mu na to Regulus rázněji, než bylo obvyklé a netrpělivě dupl nohou.

Skřítek poraženecky svěsil hlavu k zemi. Po slepu dlaní nahmatal tu pánovu a v mžiku oba zmizeli.

Když se jejich nohy opět dotkly tvrdé země, stáli před malou jeskyní obklopenou šedivým mořem. Skřítek pustil pánovu ruku a vystrašeně upřel zrak na zavřený vchod. Samozřejmě, že věděl jak ho otevřít. Přemýšlel však nad tím, že by svého pána mohl obelhat. Co když se mu uvnitř něco stane? Mohl by předstírat, že se mu otevření nepovedlo. Ne! Zatřásl hlavou. Jeho pán mu dal rozkaz a ten on musí vyplnit. Proto vynaložil veškerou svojí sílu na to, aby v sobě udusil strach o svého pána a otevřel jeskyni.

Čím blíž byli místu s mísou jedu, tím více se v maličké hlavě skřítka objevovaly nepěkné obrazy toho, co tu s Voldemortem zažil. Znovu viděl ty strašlivé věci, které si nikdo nedokáže ani představit a jeho vnitřnosti ho opět začaly podivně pálit a stahovat se. I přes to však přivolal člun, na kterém se poté plavili.

Regulus celou dobu zarytě mlčel. Skřítek na něho pohlédl a zkoumavě sledoval jeho tvář. Byl bílý jako stěna. Oči měl doširoka rozevřené napětím a ústa měl stažená do úzké linky. Skřítek svého pána v takovém rozpoložení ještě nikdy neviděl. Vždy to byl velmi usměvavý a veselý mladík.

Netrvalo to dlouho a doplavili se na maličký ostrov. Nenacházelo se na něm nic víc než jen ona mísa plná jedu. Kráturovi při pohledu na tu ohavnost stekla po tváři slza a celé tělo se mu rozklepalo.

,,Mám tady tohle," promluvil na něho Regulus a vytáhl z kapsy svého dlouhého kabátu medailonek na chlup stejný jako ten, který tu byl schovat Voldemort, ,,musíme ty medailonky vyměnit!"

Skřítek odlepil pohled od mísy a namířil ho na svého pána. Hned na to to nevydržel a rozvzlykal se na celé kolo. Neplakal proto, že by se bál toho, že se chystají podrazit Voldemorta, plakal proto, protože mu došlo, že bude muset znovu pít onen lektvar.

,,Kráturo," hlesl vyjeveně Regulus a dřepl si, aby k němu byl blíž, ,,co se děje?"

Skřítek ještě párkrát hlasitě vzlykl, pak si protřel dlaněmi mokré oči a podíval se na svého pána.

,,Nic, pane, nic se neděje," kuňkl a hned na to přistoupil k míse s lektvarem, ze které se hodlal poslušně znovu napít.

Regulus ho však zastavil.

,,Ne, Kráturo!" zvolal, narovnal se a jemně malého skřítka od mísy odstrčil.

,,Já sám."

Skřítek na něho vytřeštil oči.

,,Vy? Vy to chcete pít? Ale pane..." blekotal a odmítavě při tom kýval hlavou ze strany na stranu.

,,Na," vtiskl mu Regulus medailonek do rukou ignorujíc jeho protesty, ,,až bude ta mísa prázdná vyměň ho za ten Voldemortův!"

Po tomto příkazu si nabral první doušky lektvaru. Skřítek na něho zíral s otevřenou pusou. Sám moc dobře věděl, co teď bude jeho pán prožívat a vůbec se mu to nelíbilo. Nechtěl, aby jeho pán takhle trpěl. Nemohl proti tomu však nic dělat a tak jen mlčky přihlížel, jak Regulus pomalu upíjel. Vedl si opravdu statečně. Z očí mu sice tekly slzy a celé jeho tělo se silně třáslo, ale pil dál. Pil dokud nebyla mísa prázdná a na jejím dně se neobjevil lesklý medailonek.

Skřítek na nic nečekal a rychle medailonky vyměnil a pak mísu kouzlem znovu naplnil. Když se však ustaraně otočil za svým pánem, s hrůzou spatřil, jak se Regulus nakláněl nad mořem a černé trouchnivějící ruce nemrtvých ho už pomalu objímaly, aby ho mohly stáhnout k sobě.

,,Pane!" vykřikl skřítek a rychle k němu přiběhl.

,,Ne, Kráturo!" okřikl ho chraplavě Regulus.

,,Vrať se beze mě. Nikomu o tomhle neříkej a znič ten medailonek!"

,,Ale pane," protestoval skřítek, ,,vždyť zemřete."

Po tvářích mu přitom začaly znovu stékat horké slzy. Kolem krku jeho pána už byly omotané ruce nemrtvých a pomalu ho stahovaly pod hladinu. Regulus na něho naposledy pohlédl a ke skřítkově překvapení se pousmál.

,,Však to znáš Kráturo – tak dlouho se chodí s hrnkem pro jed, až čaroděj upadne," pronesl a hned na to nechal své tělo po hlavě spadnout do moře.

Celé okolí malého ostrůvku protnul hlasitý srdcervoucí výkřik malého skřítka. Nějakou chvíli se tam Krátura zmítal v urputném pláči, když se trochu uklidnil, namířil svůj pohled na již klidnou hladinu moře, ve které zmizel jeho milovaný pán, v dlani silně stiskl medailonek a hned na to byl ostrov prázdný.

Od této smutné události se skřítek choval úplně jinak než dřív. Smrt jeho pána ho nadobro poznamenala. Na tváři se mu už nikdy neobjevil ani maličký náznak úsměvu, spíš naopak - stal se z něho věčně zachmuřený morous naštvaný na všechno a na všechny, ale ze všeho nejvíce na sebe, neboť on sám mohl za to, že jeho pán zemřel. K tomu všemu v sobě ani nenašel dostatek síly na to, aby o tom statečném činu jeho pána někomu řekl.

Zdravím všechny,

Právě jste dočetli v pořadí již třetí jednodílovku vzniklou v rámci výzvy od 1queenofstory. Upřímně musím říct, že jsem do poslední chvilky nevěděla, zda se tento týden vůbec budu výzvy účastnit. Vůbec nic mě totiž na zadané téma "statečnost Zmijozelu" nenapadalo, neboť jediný Zmijozel, o kterém píšu, byl vždy Draco a to jsme měli zakázáno. Nakonec ale přítel přišel s tím, ať tedy píšu o Regulusovi, však to byl velice statečný muž, a jak můžete vidět, já se toho nakonec chytila a vznikl tento počin. Co se týče rčení, to jsem si tak trošku po bradavicku upravila a vlastně do příběhu ani moc nezapadá, no doufám, že to nevadí. Také doufám, že se vám tato další jednohubka alespoň trochu líbila.

-M.