Magické jednohubky | HP

Snapeova odplata

žánr: humor

forma: ich-forma

délka: 300-500 slov

tři slova: výška, nanuk, babička

 ,,Profesore Lupine," oslovil jsem svého kolegu, ,,to vy jste měl teď s třeťáky hodinu?"

,,Ano," odpověděl mi Lupin, aniž by ke mně byť jen koutkem oka vzhlédl.

,,A nevíte náhodou něco o tom, proč po mně přes celou velkou síň pokukují a smějí se?"

Lupin se krátce uchechtnul. ,,Náhodou vím," oznámil mi. ,,Seznámil jsem je totiž s kouzlem riddikulus."

Nechápavě jsem svraštil obočí, ,,a jak to souvisí se mnou?"

,,Každý z nich si měl představit svého bubáka a pak ho zneškodnit. Jeden žák, Neville, si jako bubáka představil vás."

,,Mě?"

Lupin souhlasně pokýval hlavou, ,,můžete být na sebe hrdý, alespoň jednomu dítěti očividně naháníte takový strach, že vás považuje za svojí noční můru."

Pohledem jsem sklouzl ke zmiňovanému žákovi.

,,Po dnešku se vás už ale možná bát nebude," promluvil znovu můj kolega.

,,Proč myslíte?" zajímalo mě.

,,Seslal totiž na bubáka kouzlo a oblékl vás do oblečení jeho babičky," prozradil mi, při čemž se znovu uchechtnul, ,,bylo to opravdu vtipné."

,,Tak vtipné," zopakoval jsem po něm, ,,ten nebelvírský nekňuba mě zesměšnil před celou třídou a vám to přijde vtipné?"

,,Ale no tak, Snape," povzdychl si, ,,není třeba být tak upjatý."

Já však jeho slova ignoroval. Nemohl jsem to nechat jen tak. Nebyl jsem tu přeci nikomu pro srandu. ,,Řekněte mi, jak ta Nevilova babička vypadala?" vyzvídal jsem.

Netrvalo to dlouho a měl jsem na sobě navlečené směšné babičkovské oblečení. Nevilla jsem si nechal zavolat do svého kabinetu, což ho muselo už tak vyděsit více než dost. Byl jsem zvědavý, co se stane až se před ním objevím takhle oblečen. Místností se ozvalo nesmělé zaklepání. Byl rychlý.

,,Pane profesore Snape?" promluvil potichu, když se před ním dveře samy otevřely.

Stál jsem za rohem a vyčkával na tu správnou chvíli.

,,Haló?" vydal ze sebe v jeho hlase byl jasně cítit strach.

Přišla má chvíle. Pomalu a rozvážně jsem vykročil ze svého úkrytu. Tvář jsem měl staženou do toho nejpřísnějšího výrazu. Moc dobře jsem věděl jaké dvě věci na mě žáky nejvíce děsí – má výška a můj výraz.

Jakmile mě spatřil celý viditelně zbledl. Na kamennou zem dopadl s mlaskavým žuchnutím nanuk, který do té doby svíral v napjatých prstech.

,,Najednou to není tak vtipné, co pane Longbottome?"

Můj hlas ho konečně probral z transu. Stále na mě vykuleně civěl, ale rukou šmátral ve svém hábitu až z něho nakonec vytáhnul hůlku. Upřímně mě svým počínáním překvapil, čekal jsem, že se spíš dá ihned na útěk, možná se ještě před tím strachy pomočí. On však místo toho namířil svojí hůlku na mě. Celá se chvěla jak se mu hrůzou klepaly ruce.

,,Rhudkulus!" vyhrkl ze sebe nesrozumitelně. ,,Rudikulus!" zkusil to znovu.

Z hrdla mi probublal ven zlomyslný smích. Rozešel jsem se k němu a zastavil se až když se hrot jeho hůlky dotýkal mého zeleného saka. Zabodl jsem svůj pohled do jeho. ,,Baf!" vykřikl jsem.

,,Riddikulus!" vykřikl, konečně si vzpomněl na správné znění kouzla, ale i přes to se nic nestalo.

,,Ach jo, Longbotome," pobaveně jsem si povzdychl, ,,vy jste tak neschopný, že by se nad vámi i bubák smiloval."

Zdravím, po dlouhé době se ozývám s novou jednohubkou. Opět jsem se zapojila do psací výzvy, tentokrát roční, a rozhodla jsem se jí spojit s těmito jednohubkami, takže se v průběhu roku můžete těšit na spoustu rozmanitých příběhů ze světa HP. Doufám, že se vám tento první alespoň trochu líbil a budu se na vás těšit zase v únoru.

-M.