chaos

Jemu

Tak jsme se rozloučili
s přátelským pozdravem,
ale když tě spatřím
furt nevím čí jsem.

A ty se vždy podíváš
mi přímo do očí,
jakobys viděl
mou nahou duši.

Pak se usměješ
posuneš brýle na kořeni nosu
a sklopíš oči,
snad nevidíš jakou tíhu nesu.

Chci tě nesnášet,
chci umět být bez tebe,
ale prostě to ještě neumím
tak chvilku počkej.

Na omak chladná
ale uvnitř hořím,
tepovku stotřicet pokaždý
když tě vidím.

Právě kvůli tobě,
tomu co jsi řek,
a tobě podobnejm,
v Čechách konec básnířek.