Ukradli jsme spolu mraky,
zapadli do minových polí,
a slunce ukradli jsme taky,
ale teď tě duše bolí.
Mám z tebe mozkový bolesti,
a pruhovaný čtverce na palci ruky,
Už vidím ty tvý neřesti,
tvoji černou duši taky.
V osadě slunečnic už nehledám,
jsi schovaná pod konečky mých řas,
Panáka modrý si na to dám,
opiju se pro tebe zas.
ESTÁS LEYENDO
chaos
Poesíakrátký nebásničky od holky závislý na kafi a nirvaně * místo jedné hvězdy spadnou dvě a my si nebudeme už nic víc přát -r.b.
