"F-Felixi?"
Zírali na sebe jako na zjevení. Ani jeden nemohl uvěřit, že se zase vidí a mohou spolu mluvit.
"Felixi, jsi to vážně ty..? Hrozně jsi.. hrozně jsi vyrostl, já-" koktal princ, který toho chtěl tolik říct, ale díky šoku nenacházel ta správná slova. Lix na něj zato pořád koukal, zkrátka tomu nemohl uvěřit.
"Musím se ti omluvit, Lixie. Za to, že jsem za tebou nikdy nešel. Ale rodiče mě nenechávají opustit zámecké pozemky... Nevím, proč, vím, že tě měli moc rádi, proto nechápu, proč nás rozdělili a prosím, věř mi.. strašně jsi mi chyběl, tak hrozně moc. Byl jsi moje slunce a najednou jsi byl pryč a mě obklopila tma... Vím, že je asi těžké mi to uvěřit, ale.. hrozně moc tě prosím, řekni něco," vysypal ze sebe Hyunjin, který vypadal, že nemá daleko k slzám. Felix na tom nebyl o moc lépe.
První slza. Druhá slza. Třetí ho donutila se vrhnout Hyunjinovi kolem krku. "Tak strašně moc jsi mi chyběl, každou noc se mi o tobě zdálo, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím," vzlykal pihatý chlapec princi do ramene. "Opovaž se mě ještě někdy opustit, nedovolím ti to a ani nikomu jinému."
"Neopustím, na to jsi pro mě až moc důležitý." Hyunjin k sobě Felixe pevně přitiskl a ještě dlouho poté ho nepustil.
ČTEŠ
My childhood friend ✔
Short Story"Věděl jsem, že si mě nebudeš pamatovat," řekl chlapec svým hlubokým hlasem. "F-Felixi??" Aneb povídka o pekaři Felixovi, který svým uměním oslní i samotného krále, a o princi Hyunjinovi, krásném chlapci, kterého už otec začíná nutit do ženění, prin...
