Erotická poradna Uchihy Sasukeho [SasuNaru] ✓

Radit příteli

Tmavovlásek se zarazil na místě a několikrát překvapeně zamrkal. Tak nějak nečekal, že by si objekt jeho momentálních zájmů všiml, že po něm během hodiny pokukuje. Už už se chystal otevřít pusu a začít se bránit, když sebou nepatrně trhnul. Co by mu měl jako vysvětlovat? Byl to přece právě Naruto, kdo se s ním teď nechtěl stýkat, ne on! Už jednou se mu snažil omluvit a několikrát se pokoušel, navázat kontakt, ale blonďáka nic z toho prostě neobměkčilo. Očividně byl plně rozhodnutý, že se s ním už nechce bavit a nebral zřetel na žádné jeho pokusy o smíření, tak proč by mu měl teda lézt do prdele?

Chytnul batoh a jako kdyby se vůbec nechumelilo, si ho hodil na záda. Pak odstoupil od lavice a postavil se s rukama na hrudi přímo před něj.

“Takže teď už nemůžu ani koukat po místnosti, aniž by mi to milostpán Uzumaki nedovolil?!” zeptal se s naprosto kamenným výrazem v obličeji a nakrčeným obočím. Už měl pokrok toho, jak mu pořád lezl do zadku. Naruto očividně neměl žádný zájem o to, aby to mezi nimi bylo jako dřív a místo toho si našel náhradu v podobě Saie a ostatních. Jistě, ze začátku ho to hodně trápilo, dokonce tak, že se donutil za ním přílézt a žadonit, ale teď už toho měl tak akorát dost. Štvát ho to bude sice pořád, ale časem se s tím nějak vyrovná. Snad. Pokud si mohl jiné přátele najít blondýn, on to určitě zvládne taky! A pokud se mu to nepodaří tady, počká si dva roky na vejšku. “Uhni, mám hlad a nehodlám tu kvůli tobě vystát důlek.”

Plavovlásek šokovaně vykulil oči a strnul po celém těle. Každou buňkou jeho těla projel neuvěřitelný chlad, až se z toho skoro zajíkl. Dlaně se mu neptraně roztřásly, a tak silně stiskl ruce v pěst, aby se uklidnil. Po celou dobu vyučování cítil v zádech zvědavý černočerný pohled a musel sám sobě přiznat, že mu to neuvěřitelně lichotilo. Zatímco se snažil poslouchat učitelův výklad, přemýšlel nad tím, že po hodině přece jen Sasukemu odpustí. Tak nějak doufal, že z jeho úst zaslechne něco v tom smyslu, že na něj zíral, protože mu vážně chybí, ale jestli něco nečekal, byla to takováhle drzá a arogantní reakce. Celou tu dobu, co se s černovláskem nebavil, mu strašně chyběl a už chtěl, aby mezi nimi bylo všechno v pořádku, ale teď…

Zhluboka se nadechl a pokusil se zachovat chladnou hlavu. Usmál se a chystal se, všechno vstřebat a projednou spolknout svou tvrdohlavost, když v tom-

“Tak uhni, Usuratonkachi,” zaprskal Uchiha.

Narutovo srdce se zběsile rozbušilo a krev ve spáncích mu silně tepala.

“Doufám, že máš dneska po škole čas, rád bych za sebou zašel do poradny,” zavrčel, aniž by nad svými slovy snad nějak víc přemýšlel.

Sasuke se zarazil. “Jak jako?!”

“Je tu jedna osoba, na kterou chci udělat dojem. Tak doufám, že tvoje rady nebudou stát úplně za hovno. Ve čtvrt na pět v učebně, Uchiho,” odsekl, než se otočil na podpatku a vztekle odešel.

***

O několik minut později seděl Sasuke sám u zcela prázdného stolu ve školní jídelně, loktem levé ruky se opíral o stůl a dlaní si podpíral hlavu, zatímco druhou rukou se vidličkou nimral v těstovinách a v hlavě si přehrával poslední okamžiky jeho rozhovoru s Narutem.

Osoba, na kterou chci udělat dojem…, pomyslel si zamyšleně a pohledem rychle vyhledal  další ze stolů, odkud se ozýval halas a smích jeho spolužáků. Temným zrakem našel blonďáka, jak svým přátelům něco živě vypráví, zatímco po jeho levici sedí Sai a usmívá se jako největší debílek pod slunce.

Osoba, na kterou chci udělat dojem… Mohl by to snad být on, pro Jashina?!, vyjekl v duchu, než složil obličej do dlaní a zhluboka vydechl. Nějak si nebyl úplně jistý, jestli bude schopen v lásce radit zrovna jemu.