Jednou skautkou, navždy skautkou [PROBÍHÁ KOREKCE]

6. kapitola

What? Co to je?

Tak nejdřív jsem musela pustit všechny prcky to ve frontě na jídlo před sebe a pak až jsem se konečně dostala na řada mi do ešáku kydli nějakou hnědou hmotu. Vypadala jak beton. Fakt super.

Chtěla jsem počkat až všichni zmizí z jídelny a pak tu divnou břečku vyhodit někde do lesa. Moje plány ale překazil Jirouš, kterého zřejmě napadlo, co se chystám udělat si ke mně sedl a s ním přišlo i pár jeho kamarádů i ten kluk z vlaku.

Seděla jsem vedle nich a jen tak koukala do blba a poslouchala o čem si povídají. ,, ... po večerním nástupu ...  službu mají rádci ... večerka ... rozvržení hlídek se bude muset ... noční hra"

Slova mi už začínala splývat, když najednou na mě Jirkouš promluvil a vyrušil mé z myšlenek: ,,Tak co? Sníš to? Za chvíly už bude končit polední klid a pak už bude program..." Otočila jsem se. ,,Nevim. Nechutná mi to." Jirka zakoulel očima utrousil: ,,Sázím se že to nesníš. Klidně si na to vsadím cokoliv." Už už jsem mu chtěla něco peprného odseknout, když se najednou někdo ozval: ,,Beru tě za slovo. To já se zas vsadím, že tu kaši sní. Sázím se s tebou o jednu noční hlídku."

Otočila jsem se. Byl to ten kluk, který se mi ve vlaku tak líbil. Chvilku jsem přemýšlela... Můžu na něho udělat dojem a Jirkouš za to zaplatí. Rozhodla jsem se. Pomsta a něco užitečného v jednou. Skočila jsem po lžičce a začala do sebe cpát jednu lžičku za druhou. Jirka na to jen vyjeveně koukal.

Ten výraz by jste měli vidět. Rozhodně stál za to... ;-) Nakonec ani ta kaše zas tak hrozná nebyla. Měla jsem v ní spoustu medu a ovoce se semínky, takže to chuť kaše úplně přebilo. Vítězoslavně jsem zvedla prázný ešus.

Kluk s velkým "K" se na mě usmál a řek ,,No, tak máš Juro jednu hlídku navíc, ale jestli chceš, tak budu hlídat s tebou..." ,,No," zmohl se Jirka na odpověď. ,,To by bylo fajn. Leo, vandlín je tam pod stříškou." Jakej vandlín? Pomyslela jsem si... Brácha asi musel vidět můj výraz a dodal: ,,Na umytí ešáku." Aha. Ok. Otočila jsem se a šla naznačeným směrem. To co jsem ale uviděla byl horor.

Ve vodě mezi bublinkami jaru plavaly kousky jídla a voda byla celá hnědá. No fuj! ,,Tak do toho svůj ešák teda nestrčím!!" Uslyšela jsem křusnutí a zpod vydávacího pultu se ozvalo: ,,Příště musíš být rychlejší. Pojď si ho umýt sem." S nedůvěrou jsem pomalu přešla na místo za kuchyní, kde jsem dostala pokyny: ,,Tady je kohoutek. Napusť si trochu vody do ešusu, umyj si v něm žičku, pak vyčisti ešus a špinavou vodu lak vylij to odpadní jámy. Je to tady rovně po cestě napravo."

Vzala jsem hadici a s očekáním, že stěží vyteče jen trochu vody jsem ji obrátila proti sobě a otočila kohoutkem.

Dostala plnou perdu vodou do obličeje. Jak jsem hadici v šoku pustila, tak jsem si postříkala ještě oblečení. Teď už jsem byla durch. Zaječela jsem, odhodila ešák a zdrhala se převléct k sobě do stanu.

Sotva jsem se stihla převlíct, už se zas pískal rychlej nástup. Došmatlala jsem se tam jako poslední a ještě musela dřepovat. Pak chvilku kecali o nějakým programu, kterýho jsem se stejně nechtěla zúčastit, když najednou někdo vystoupil z řady rádců dopředu: Našel jsem u kuchyně ešus a lžičku. Čí je? Byl to můj ešák. Zvedla jsem ruku a vydala se pro něj. Vedoucí mě zpražil pohledem.  ,,Ne, jen takhle ho nedostaneš. Uděláš 20 dřepů za ešus a 10 za lžičku." To si snad děláš srandu ne? Chtělo se mi vykřiknou, ale jen jsem se zařadila do řady a začla dřepovat.

To nám to pěkně začíná...

_______________

Snad se vám další kapitola líbila... ;-)
Halt468