Jednou skautkou, navždy skautkou [PROBÍHÁ KOREKCE]

7. kapitola

Po únavném dřepování jsem šla na chvíli do svého stanu. Říkali jen něco o tom že večer bude nějaký program. To mne ale nezajímalo. Byl polední klid. Tedy tak tomu alespoň říkali. Všichni se někam rozeběhli. Procházela jsem zrovna kolem stanu těch holek a uslyšela.
,, Myslíte že už Pat s Matem dali hamaky?"

,, Seš blázen Kiwi! Jsme tu teprve první den. Ty budou nejdřív za dva tři dny." poznamenal jiný hlas.
Najednou se rozhrnula plachta a všechny tři na mě koukaly. Ta Bára se zeptala: ,,Eeee, Leo ... Co je?"
,, Co by bylo. Se jenom procházím." odvětila jsem a pokračovala ve své procházce. Po chvíli chůze jsem uslyšela hluk. Všechny ty holky se vyvalily ze stanu a utíkaly k lesu. Tam jsem nehodlala jít. Za žádnou cenu. Bůhví co tam provádějí.

Celý odpolední klid jsem strávila bloumáním po tábořišti než se znovu neozval signál rychlého nástupu. Nechtělo se mi dřepovat tak jsem se raději rozeběhla. Najednou jsem cítila jak do mně někdo strčil a padala jsem do bahna. Hrůza. Všichni na nástupu se mi smály. TRAPAS!

Po nástupu jsem to nějak přežila do večera. Při zábavných sportovních hrách atd.
Večer jsme se museli podivné chytnout za ruce a zpívat jakousi podivnou písničku co jsme zpívali i včera. A pak jakejsi stisk. Po večerce jsem si šla vyčistit zuby. Neměla jsem u sebe baterku takže jsem zakopávala o co se dalo. Zuby jsem si vyčistila ale pak se mi chtělo na záchod. Páchlo to tam odporně.

Pak už jsem se vydala do stanu. Zabalila jsem se do toho hrozného spacáku co mi vnutil Jirkouš. Já si chtěla vzít peřinu. Vytáhla jsem z tašky mobil a snažila se chytit signál. Nic. Ani wifi tu nebyla. Hrůza! Hodinu potom jsem se jen tak převalovala. Nechtělo se mi spát. Když jsem usínala uslyšela jsem jak v dálce hřmí.......

Usnula jsem asi na půl hodiny než mě neprobudila ta hrozná bouřka. Celej můj stan se chvěl jak osyka. Pršelo, a to fakt hodně. Všimla jsem si že u svyho kufru mám dost velkou kaluž která se čím dál zvětšovala. Tím víc mi byla i zima. Bála jsem se že každou minutu odletím i se stanem. Slyšela jsem jak se ohýbají stromy, jak se lámou větve. Áááááá...

Zababušila jsem se a doufala že to tu do rána nějak vydržím. V tom jsem ale uslyšel a kroky.  Někdo se blížil. Odhrnula se přední plachta a tam stály ty tři holky v plastenkach.
,, Leo. Seš v pohodě.?"
Zakývala jsem. ,, Proč bych jako neměla?"

,,No my jen že je hrozná bouřka a jestli nechceš jít radši za náma do stanu. Ten tvůj moc stabilně nevypadá. " Poznamenala ta Daisy.
,, Díky ale nemám potřebu být s váma ve stanu. Já to tu vydržím úplně v pohodě. A už můžete jít." vyhodila jsem je a zapla zip od stanu. Chtěla jsem s nimi jít ale to bych vypadala jako úplná blbka. Dvacet minut jsem ještě ležela na mé karimatce dokud jsem nepřekonala svou hrdost a nezačala si balit věci. Spacák, karimatku, batoh. Všechny moje věci až kolem mě nebylo nic než voda. Vyšla jsem ven a zběsile s mými věcmi utíkala k jednomu jejich stanu. Po cestě mi dvakrát spadl ešák a jednou i celej batoh. Zaklepala jsem na ta malá dvířka a otevřela mi ta Daisy.

,, Bože, Leo, pojď dál." pobídla mně když uviděla moje mokrý věci. Všechny jsem je hodila na tu prázdnou postel s matrací a řekla: Kašlu na stan. Budu tu spát s tebou." oznámila jsem..

Všechno jsem si vybalila. Kufr dala dolů pod postel, karimatku na matraci a rozložila si i spacák na to odkladnou policku jsem si dala baterku. Ona na mne pořád divně koukala. ,, Co je?" zeptala jsem se.

Nojo. Povzdechla jsem si v hlavě a pak si sedla na postel a řekla: ,, Promiň že jsem vás tak vyhodila. Myslely jdete to dobře. Můžu tu teda s tebou být? řekla jsem co nejupřímněji to šlo.

,, To už je jiná. To víš že jo. Nenechám tě tam se utopit ."
Obě dvě jsme se zasmály. Pak jsem se zavrtala do spacáku a v suchu a teplu jsem usnula.

_______________

Lewiora19