"Ahoj Arisu." Ozvalo se na druhém konci. "Tady Akaashi." Dodal, když jsem mlčela.
Me:
"Ou, ahoj."
Akaashi:
"Nevadí, že jsem si vzal na tebe číslo?"
Me:
"Nevadí. Od koho ho máš?"
Akaashi:
"Od Kuroa. Říkal, že máš nějaký plán."
Já ho zabiju. Pronesla moje hlava.
Me:
"No mám plán, teda napadlo to Kuroa a Kenmu ale pochopím, když se ti do toho nebude chtít."
Začala jsem a doufala, že na tu blbost nepřistoupí.
Akaashi:
"Jsem docela v časové tísni, takže beru vše, jen abych se nemusel setkat s tou dívkou. Takže povídej."
Me:
"No dobře. Ty dva napadlo, že bychom hráli před Bokutem, že spolu chodíme. Já vím je to šílený plán."
Oznámila jsem nervózně a modlila aby to zavrhl.
Akaashi:
"To není špatný nápad. Rozhodně lepší než ty moje nápady."
Cože?? Už teď je Kuroo chodící mrtvola.
Me:
"Jako vážně bys do toho šel? Moment jaké nápady napadaly tebe?"
Na druhém konci se ozval smích.
Akaashi:
"No vždy to bylo ve stylu plánování Bokutové vraždy."
Tak teď jsem se rozesmála já.
Me:
"Tak s tím bych ti ráda pomohla."
Dodala jsem ještě se smíchem.
Me:
"Tak jo. Zítra bychom se sešli a tak nějak to probrali."
Akaashi:
"Nemůžeme se sejít ještě dnes? Já vím je sice už pozdě ale zítra mě chce Bokuto uvrtat do toho rande."
Me:
"Ten to bere hopem. Tak dobře. Za dvacet minut na hřišti."
Akaashi:
"Dobře a děkuji."
Me:
"Nemáš zač. Zatím ahoj."
Akaashi:
"Ahoj."
A zavěsila jsem. Hned jsem si uložila jeho číslo do kontaktu.
"Mami, já půjdu ještě na chvíli ven." Oznamila jsem, když jsem došla do kuchyně. "A kampak?" Zeptala se máma a podívala se na mě. "Víš jak jsem ti říkala o tom Bokutovém plánu na toho nového kamaráda." Řekla jsem ji a máma kývla na souhlas. "Mám plán jak mu to překazit. Ale teď nemám čas ti to vysvětlovat." Řekla jsem ji a už jsem byla venku.
Šla jsem směrem na hřiště a za zády slyšela: "Hey hey hey." No tys mi tady chyběl. Řekla jsem si pro sebe a otočila se na něj. Nebyl sám. Měl sebou i Akaashiho, který nebyl dvakrát nadšený z jeho přítomnosti.
"Promiň." Omluvil se tiše Akaashi. "No bezva, alespoň se nebudu procházet sama." Zachraňovala jsem situaci. "Vidíš, Akaashi a ty jsi chtěl." Pronesl Bokuto s úsměvem a koukl na něj. Já se vetřela mezi ty dva a zavěsila na ně.
Procházeli jsme se a najednou se Bokuto zmínil o tom rande, co domluvil Akaashimu. Já se koukla na něho a do ucha mu pošeptala: "Pomož mi."
"A když tak domlouváš rande, zeptal ses Akaashiho jestli má vůbec zájem?" Zeptala jsem se Bokuta. Podíval se na mě nechápavě. "No třeba je zadaný nebo tak." Začala jsem znovu mluvit. "Jistě, že má zájem a ne není zadaný. Toho bych si musel všimnout." Pronesl Bokuto.
Byl si tím randíčkem až moc jistý. Zajímalo mě víc než jindy jak by reagoval, kdybychom mu vzali vítr z plachet.
"Tak to sis nevšímal zas tak dobře. Protože už jsem zadaný." Prohlásil Akaashi a podíval se na mě. Vzal mi mou ruku, kterou jsem měla stále zavěšenou na něm, do dlaních a políbil ji.
No vložil se do té role docela rychle a dobře. Pomyslela jsem si.
"To mi chcete říct, že vy dva... A to kdy a jak?" Pronesl Bokuto a nevěřicně na nás koukal. "Ano a to je jedno kdy a jak. Nechtěli jsme to nikomu říkat ale tys nás donutil." Prohlásil a já na něho zírala jako páv. "Viď, že ti to nevadí." Pronesl na mě. "Uhm. Nene jistě, že mi to nevadí." Řekla jsem a letmo ho políbila.
"Vy-vy dva spolu vážně chodíte?...Aaaa do prdele." Prohlásil Bokuto ještě pořád v šoku. "Musím zrušit to rande a zavolat Kuroovi." Řekl bezmyšlenkovitě a začal se od nás vzdalovat.
Když byl Bokuto od nás dostatečně daleko, tak jsem se nevěřicně podívala na Akaashiho. "Teda. Tohle byl slušný výkon." Pochválila jsem ho a sedla si na lavičku. "Díky, tvůj výkon byl taky dobrý." Pronesl a sedl si vedle mě. "Myslíš, že nám na to skočil?" Zeptal se Akaashi a podíval se na mě. "To si buď jistý, že skočil." Ujistila jsem ho s úsměvem a pozorně si ho prohlížela. Nevypadal k zahození, právě naopak.
Sklopila jsem zrak. Arisu, na co to zase myslíš. Okřikla jsem se ve své mysli.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
