✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Ráno jsem se probudila svěží ale sama v posteli. Podívala jsem se na žaluzie, které byly zadělané. Takže máma mě poslechla. Řekla jsem si v duchu a usmála se.
Rozpomněla jsem si na včerejšek a rozhlédla jsem se po pokoji. Umi ani její oblečení nikde nebylo, jen lístek na polstáři vedle mě.
'Dobré ráno Ari, neboj se, nezvala jsem roha. Jsem stále tady, jen jsem tě nechtěla budit. Umi.' Stálo na lístku.
Cítila jsem jak se mi tváře zbarvují. "Tak jo. Asi jsem na holky." Pronesla jsem do prostoru a vstala z postele.
Oblečená jsem vyšla z pokoje a z kuchyně slyšela tlumené hlasy. Rozpoznala jsem Umi a mámu. Ty dvě si stačily i padnout do oka? Ptala jsem se a vydala se za nimi.
Obě seděly u stolu a popíjely nějakou tekutinu z hrnku.
"Dobré ráno." Pozdravila jsem je a zamířila přímo ke stolu.
Obě na mě stočily svůj pohled a pozdravily mě. Sedla jsem si ke stolu. "Už jsem tě chtěla budit." Řekla máma s úsměvem. "Ještě že jsi tak neučinila." Poznamenala jsem.
"Dlouhá noc?" Pronesla máma a šibalsky se usmála. Já na ni vytřeštila oči a začala těkat pohledem s mámy na Umi a zase zpátky.
Samozřejmě že ve mě hrklo. Já sama si to přiznala teď ráno.
"Ehm. Ne. Náročný den." Řekla jsem ale asi to neznělo moc věrohodně. "Jo, ten se taky dokáže na člověku podepsat." Poznamenala máma. "No nic na plotně máte snídani, já se jdu osprchovat." Dodala a odešla z kuchyně.
"Raději nechci vědět, co všechno ti máma vyslepičila." Poznamenala jsem po odchodu mámy.
"Jen pár zajimavých chvil z tvého dětství ale jinak nic moc. Dobré ráno." Odpověděla mi Umi a při pozdravu mě pohladila po vlasech. Natáhla jsem se k ní pro polibek a šeptla ji: "Dobré ráno."
Pak jsem se postavila a šla nám nachystat snídani. "Ještě, že jsi nechala ten vzkaz, jinak bych si vážně myslela, žes odešla bez rozloučení." Pronesla jsem a byla otočená k lince. Umi mě objala kolem pasu. "Vyčítala by sis to, kdybych odešla bez rozloučení?" Šeptla mi do ucha. "Samozřejmě že bych si to vyčítala." Pronesla jsem a tiskla se na její hruď.
Umi byla vyšší než já ale nižší než Keiji.
Umi si mě natočila na sebe.
"A co by sis vyčítala víc? To že bych se nerozloučila nebo to že bych odešla." Ptala se dál. "Asi obojí i když vím, že musíš odejít ale bez rozločení by to bolelo mnohem víc." Odpověděla jsem ji popravdě a omotala ji ruce kolem krku.
"A ty říkej něco o tom, že je to kamarádka." Zaslechly jsme obě mou mámu. Hned jsme se pustily a Umi ode mě ostoupila.
Do háje.
Zčervenala jsem jako rak. "Nebo je Umi ten důvod, proč ten rozchod s Keijim tak dobře neseš?" Rypla si do mě máma. Pohlédla jsem na ni. Usmívala se, což bylo dobré znamení. Přistoupila k nám a vzala mou ruku a Uminou ruku do svých dlaní.
"Arisu, pokud se takhle cítíš být sama sebou, nemíním ti v tom bránit ale pokud tohle děláš jen proto abys zahnala svůj smutek je to špatně.
Umi, pokud jen využíváš zranitelnosti mé dcery, tak odejdi a zapomeň na ni." Řekla máma. "Ne tak to není. Záleží mi na Ari víc než na mém životě." Pronesla Umi.
"Co se týká Keijiho, tak věřím, že je v dobrých rukou. Bokuto je fajn a znám ho dost dlouho na to abych si dovolila tohle říct. Vím, že Keijiho udělá šťastného a udělá pro to maximum.
Kdyby to byl cizí kluk, tak by mě to bolelo." Řekla jsem a podívala se na Umi.
"Co se týká Umi, tak ukáže čas, kam až se dostaneme. Jedno vím ale už teď, už se na ní nedívám jako na nepřítelkyni." Pronesla jsem a Umi se na mě láskyplně usmála.
"Takže jste večer probíraly anatomii svých těl?" Zeptala se máma. "No popravdě, trochu jsme zkoumaly ale daleko jsme se nedostaly, viď Ari." Uvedla na pravou míru Umi a já zrudla ještě víc. Máma spojila mou ruku s Umininou a překryla je svou dlaní. Já se na mámu vděčně usmála.
"Mami, vadilo by ti moc, kdyby tady Umi přespala ještě jednu noc?" Zeptala jsem se nevinně.
Máma se podívala na Umi. "Jestli ti to tví rodiče dovolí, tak já nejsem proti." Pronesla máma. "Jdu jim zavolat." Řekla Umi a hned tak učinila.
"Jak jste na sebe narazily?" Ptala se mě máma a strčila mi do ruky talíř s palačinkami. Já se usmála. "Umi je kapitánkou Fukurodani, to je ten tým, který jsem s holkama porazila. Bokuto jí pozval do baru, kde jsme včera slavili a tak nějak jsme si sedly." Pronesla jsem ve zkratce.
"Aha. Počkej a neměla by tě nenávidět za porážku?" Zarazila se máma.
"Právě naopak. Obdivuji její výkony a lituji jen toho, že nechodí na mou školu a navíc mě fascinuje ten záměr, proč přijala tenkrát tu výzvu." Vmísila se do našeho rozhovoru Umi a sedla si vedle mě.
"Před tím včerejším zápasem mi Bokuto řekl pravdu o jejím vztahu s Akaashim a mě to udivilo ale taky jsem byla zvědavá jak ji vezmou ostatní holky z Nekomy. Arisu je vůdčí typ." Dodala a objala mě kolem ramen.
"To je pravda. Párkrát jsem si toho všimla i při vystoupení, kde tančila s ostatními. Ari má talent. Jen škoda, že nejde skombinovat oba sporty." Vzdychla máma.
✨ To by continued…✨
