| Kapitola 3 |

22 10 2
                                    

Minule jste četli :

"No, víš on nemá kde jít. A tak jsem mu řekl, že by mohl jít k nám.." řekl jsem a v telefonu bylo ticho.

"Byl by to problém?" zeptal jsem se.

Tom se zvedl ze schodů a koukl na mě. "Mami?"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Nemá domov?" zeptala se šokovaně. "Dej mi ho k telefonu prosimtě." ajaj.

Teď začínám litovat, že jsem volal.

Podal jsem Tomovi telefon a dal ho na odposlech. "Ano?" zeptal se Tom. "Dobrý den, tady Inko. Mamka mého zelenáčka." mami prosímtě.

"Vy nemáte domov?" mami.. prosimtě řekni jo nebo ne, toto mě nebaví..

"Mám, ale v Barceloně. Má rodina se na konci prázdnin přestěhovala a já kvůli škole zůstal tady." řekl a má mamka se zasmála.

"Jo taak. Samozřejmě, zůstaň u nás jak dlouho budeš chtít." řekla a Tom se usmál. "Dobře, děkuji moc." řekl.

Mamka to típla a já si oddechl.

"Jak je možný, že já to nedokázal vysvětlit a ty chytneš telefon, pár slov a máš ji v hrsti."

"Protože se moc bojíš, Izu." no jasně.

Tak si můj nový už i spolubydlící sebral pár věcí a šli jsme domů. To bude ještě zajímavé.

Zazvonili jsme na zvonek. "Zase jsis zapomněl klíče?" řekla mamka ještě za dveřma. Otevřela..

A Tom nahodil přivítací úsměv.

"Ty jsi Tom? Ráda tě poznávám." podala mu ruku. "Taky vás rád poznávám." ti dva si podle mě sednou.

"Mami půjdeme do pokoje ano?" oznámil jsem. "Jen běžte." řekla a my si vyzuli boty a zavřeli se v pokoji.

"Máš moc hodnou mamku." pousmál se. "Jojo, víš co já musím ještě zavolat Natce, chce s něčím poradit. Tak klidně se tu ubytuj." řekl jsem.

Já vytáhl počítač a zapl hovor s Natkou.

"Nati, tak co si chtěla?" zeptal jsem se. "Víš co? Dneska jsem viděla první pár z naší třídy." zasmála se.

O kom mluví?

"Kdo?" nevěděl jsem. "Tsubasa a Yuta." řekla a Tom se do hovoru vetřel. "Ahoj, Nati. Ano oni spolu chodí už 5 let." řekl a Natka se podivila.

"Aha? A co tam vůbec u tebe Tom dělá, Izuku?" zeptala se mě. "Bydlí semnou." řekl jsem.

"Proč?" bože.. Tak jsem to Natce vše vysvětlil a pak jsme si ještě nachvíli povídali a pak mi hovor Tom vypl.

"Heej!!" vyprskl jsem naštvaně. "Promiň." řekl a jako tehdy po škole udělal krok dozadu.

To že jsem naštvaný neznamená že mu chci rozbít obličej. Takový nejsem.

"Co to je?" zeptal jsem se když jsem viděl akvárko. "To je domov, mého malého tuleně." řekl a já se na něho díval blbě. Dělá si srandu, že jo?

Nedělá.. Vytáhl opravdu malého tuleňka.

"Jezuus ten je roztomilý." řekl jsem a Tom ho šoupl do akvária. "Jmenuje se Chimmy." usmál se.

"Roztomilé jméno." řekl jsem. "Tak fajn. Pojď ke mě." řekl mi a objal mě.

Já? Co???? Proč? Jak?

𝐓𝐢𝐦𝐞 𝐰𝐢𝐥𝐥 𝐭𝐞𝐥𝐥 🕐🀄Kde žijí příběhy. Začni objevovat