Moje Veličenstvo

▫️6▫️

Pohled Evelyn:

Dál jsem se procházela zahradou a pak jsem šla do sálu, kde by měl být princ. Nápadník. Uchechtla jsem se. Tentokrát budu hlídat furt, aby se nestalo něco podobného jako předtím.
Něco s Annou bylo, ale nechce říct co. Zajímá mě, koho Anna miluje. Nikdy se nezmínila. Nedivím se, dlouho jsme se nebavily a já ji nechala napospas těm vojákům dole a ještě jsem se chovala, jako bych ji neznala, ale jinak to nešlo. Asi ztratila ke mně nějakou tu důvěru.

Došla jsem do pokoje a svlékla jsem si své lehce promočené oblečení a šla jsem do koupelny. Napustila jsem si horkou vanu a vlezla opatrně do ní.
Musím si promluvit s otcem, ať už žádného nápadníka nedomlouvá. Zvládnu kralovat sama, když budu mít u sebe Annu a jiné statečné vojáky.

Povzdechla jsem si a chvíli relaxovala. ,,Princezno na posteli máte šaty. Už na vás čekají."
Byla to služebná. ,,Už jdu." Vylezla jsem z vany, dala jsem okolo sebe ručník a šla jsem ven.
Byly to krásné šaty. Oblékla jsem je na sebe a služebná ještě přišla, aby mě trošku upravila a vyšla jsem z pokoje směr hlavní sál. Snad aspoň bude normální a nepokusí se mě znásilnit i on.
Přišla jsem do sálu, kde už seděl můj otec a všude okolo šlechticové a princ. Byl hezčí ještě více než tamten. Šla jsem si sednout vedle otce a všichni se uklonili.

Byl vážně moc pohledný. Černé vlasy, hnědé oči, výrazná čelist, rovný postoj, výraz neměl nafoukaný. Koukal jen na mně a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a můj otec něco říkal, ale moc jsem ho nevnímala. Myslela jsem na to, když mi nebylo ani třináct a Anna se po večerech šplhala na můj balkón, aby mě rozveselila nebo aby jsme si hrály. Byly i doby, kdy jsme si spolu mohly normálně hrát, ale od nějaké doby se otec rozhodl, že ne, že je Anna nebezpečná pro mé vzdělání.

,,Jste zváni na večeři, služební vám ukážou pokoje." ,,Děkujeme králi. Otec přijede na tu večeři." Princ se uklonil a s jeho služebnictvem odešel.
,,Tak co na něj říkáš holčičko?" ,, Tatínku jsi moc zvědavý, ale je hezký. Ale také bych radši měla celodenní stráž, do té doby, dokud tu budou." Usmála jsem se a až teď jsem si všimla, že v rohu stála Anna. Byla nějaká.. no bez nálady. Ruce měla křížem a ani na mě nepohlédla a odešla.

,,Jistě budeš tam mít Annu a mé nejlepší stráže." Pohladil mě po vlasech a odešel do svých komnat. Usmála jsem se a odešla jsem do svých komnat také.
Viděla jsem jít Annu jen kousek přede mnou. Mám se rozeběhnout nebo jí dát prostor? Ach jo, proč jsem se musela tak chovat. Ona mi nic neudělala a prostě jsem jí odřízla, ale tak jinak by skončila někde v příkopu. Radši ji teď nechám. Zašla jsem do mých komnat a svlékla ty šaty a vzala jsem si něco příjemnějšího.

Pohled Anny:

Moc ji to sluší v těch šatech. Bylo vidět, že princezna z toho prince nemůže spustit oči. Ráda bych, aby takhle koukala i na mě. Povzdechla jsem si a slyšela jsem, jak král říká, že se s druhým králem dnes večer domluví na zásnubách a svatbě. Princezna to ani nezaznamenala, jak je do něj zakoukaná.

Všichni poté odcházeli, tak jsem šla taky. Asi půjdu trénovat, ať ze sebe dostanu ten vztek, který je jen kvůli tomu, že jsem se hloupě zamilovala.
Šla jsem po chodbě a slyšela jsem za mnou kroky, ale otáčet se nechci radši. Co kdyby to byla princezna? Musím si dát chvíli od ní pauzu, ale tak za chvíli bude asi vdaná, takže budeme mít od sebe klid. Určitě na mě i hned zapomene.

Zatnula jsem pěsti a šla jsem rychleji na cvičiště. Byli tam vojáci a také trénovali, tak jsem se přidala. ,,Ale ale, kdopak nám to sem znovu zavítal?" Velitel a řekl to dost provokativně. Jen jsem protočila a oči a jela si své dál. ,,Pokud vím, tak jsem stále tvůj velitel, takže by jsi mě měla poslouchat."

Objevil se u mě a v ruce měl už připravený meč. Jen jsem na něj koukla a chvíli přemýšlela, co mu řeknu. Ano je to stále můj velitel a měla bych ho poslouchat, pokud nechci být zase zmlácená. ,,Ano pane." ,,Přesně tak a teď koukej klikovat a poté běhat a nepřestaneš dokud neřeknu."
Začala jsem ihned dělat to, co řekl a přikázal to ještě pár vojákům, co vím, že nemá rád jako mě. Jak máme být poslušní vojáci, když nás takhle ničí?
Měla jsi to radši skončit, když jsi mohla. Teď tě čeká akorát utrpení na cvičišti a neopětovaná láska, ale tak hlavně jestli bude princezna šťastná. Ale tak třeba bude válka a umřu tam. O princeznu se postará někdo lepší.

Ucítila jsem ostrou bolest na zádech. ,,Neslyšíš snad?! Máš ty kliky dělat pořádněji!" Koukla jsem na něj a v ruce měl bič. ,,Koukej pokračovat nebo dostaneš další!" Ihned jsem začala zase klikovat, ale s těmi zády to bylo těžší. Musím přestat přemýšlet, jinak nevnímám velitele.

Měli jsme pak ještě cvičné souboje a překážkovou dráhu na výdrž.

Úplně zničená a unavená jsem šla k sobě do pokoje. Musím se dát nějak do pořádku, abych na té večeři nevypadala nějak extra hrozně. Sice tam budu jen hlídat, ale také nechci, aby se princezna na nic ptala.

Zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem do koupelny. Svlékla jsem ze sebe to špinavé oblečení a trošku jsem sykla. To bude pálit ty záda. Začala jsem napouštět vanu a vlezla jsem opatrně do ní. ,,Kurva" zavrčela jsem a sykla. Začala jsem se opatrně umývat. Voda se mísila s mou krví a špínou z venku. Nejradši bych tam nešla. Ještě uslyším, jak už chtějí princeznu provdat, princezna se bude ptát, co se stalo a ještě jí tam budu dělat ostudu.

Vylezla jsem ven z vany, vypustila jsem vodu a šla jsem se vhodně obléci. Koukla jsem na svůj obličej v zrcadle. ,,Tak tohle neschovám." Uchechtla jsem se a dala jsem si náplast přes roztrhlé obočí, ze kterého mi stále teklo trochu krve. Byla ale krásně rudá, jako jedny šaty, co má princezna.

,,Co myslíš Anno?" Princezna na mne koukala a stála přede mnou v rudých šatech. ,,Moc vám sluší princezno." Koukala jsem na ní, jak se v nich točí a usmívá se. Má krásný úsměv.

Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou, kdy mne princezna ještě neignorovala a bavila se se mnou. Dokud nás neviděl král se bavit. Mne zavřeli do temné místnosti a vyhrožovali, že mě tam nechají příště ještě déle pokud se budeme bavit. Vyhýbala se mi od té doby a já musela být stále na cvičišti. Když mě viděla, dělala vždy, že mě nezná.

Koukla jsem na hodiny. Měla bych jít. Rychle jsem na sebe hodila oblečení, co nosíme my vojáci, když nejsem v brnění. Bolelo to, ale už i tak skoro nestíhám. Ještě jsem popadla meče a vyšla jsem.