Moje Veličenstvo

▫️12▫️

Pohled Anny:

Bylo mi princezny, no teda vlastně už královny moc líto. Ráda bych ji nějak pomohla, ale nevím jak. Byla bych ráda u ní, ale ani nevím jestli o to stojí.

Šla jsem doprovodit královnu k rádcům. ,, Děkuji, počkáš tu na mě?" ,, Jistě pri... královno." Usmála jsem se na ji a královna zmizela za dveřmi.

Povzdechla jsem si a stála jsem tam u dveří. Co teď?

,,Polib mě."

Znovu bych ráda. Teď už to nepůjde. Bude si muset najít manžela. Najde si ho určitě. Dříve či později. Tohle nic neznamenalo. Pro ni určitě ne. Chce si vzít tamtoho, aby měla volnost.

Rádci vycházeli jako první a poté vyšla i královna. Povzdechla si.

,,Tohle bude náročné Anno. Doufám, že se budu moct spolehnout na tebe."

,,Na mě můžete vždy královno."

Usmála se na mě a šla. Vyšla jsem za ní. ,,Řekla jsem velitelům vojsk ať jsou radši připraveni. Myslím si, že dost království bude chtít využít toho, že jsem žena a ještě k tomu sama."

,,Já vás ochráním královno. V bitvě za vás klidně položím i život." Královna se zastavila a otočila se na mě. ,,Ne. Na to jsi pro mne až moc důležitá. Potřebuju tě tady." Koukala mi do očí a já jí.

,,Pojď." Zase šla a já teď vedle ní. Copak asi potřebuje?

Byly jsme u jejího pokoje, tak jsem ji otevřela dveře. ,, Děkuji," usmála se a vešla do pokoje. Chtěla jsem už za ní zase zavřít, ale chytla mě za ruku a zatáhla do pokoje a zabouchla. Ruce dala, tak abych ji neutekla. Koukala jsem na ni z výšky.

Prohlédla do mých očí nahoru. ,,Něco mě k tobě hrozně přitahuje a nevím co? Někdy jsem o tom takhle nepřemýšlela. Zdál se mi jeden sen a nemůžu na něj zapomenout."

Sen? Byla jsem zaskočena slovy královny.

Pohled Anny:

Koukala jsem na princeznu a srdce mi bušilo jako o závod. Sen? Co v něm bylo?

,,Jaký sen královno?" Koukala jsem na ni z výšky a ona koukala do mých očí. Tělem se víc namáčela na mé. Trhaně jsem se nadechla.

,,Jak jsi mě políbila." Při těchto slovech koukla na mé rty. ,,Vždy jsem moc chtěla princezno. Ale to se nesluší. Už to minulé se nemělo stát. Není to vhodné. Musíte mít někdy manžela a děti a nikdy vám nechci stát v cestě. Jsem vlastně jen váš sluha. Otrok. Nic významného ."

,,Nemělo stát? Jenže já jsem chtěla a ty jsi říkala vždy, že pro mě uděláš cokoliv. Ale vím, že někoho miluješ a tu to asi mrzí, že se teď zatahuješ se mnou."

Koukla mi do očí a pak na rty. Stoupla si na špičky a znovu mě políbila. Zavřela jsem oči a pohyb jsem zopakovala. Bylo cítit, jak je v tom nejistá. ,,Já miluji vás Královno," zamumlala jsem mezi polibky. Začala být v polibcích nejistá a bylo vidět, jak se červená.

Ruce jsem ji položila na boky a začala jsem hýbat rty víc a přebírat velení. Královna se poddala a hýbala rty jako já.

Ruka mi položila na ramena a trošku mi je zmáčkla.

Kousla mě do rtu. Královna se nezdá. Vypadá stále tak nevinně. Což vlastně i je. Nemůžu ji to udělat. Nechci, aby měla nějaké naděje toho, že to lidi budou brát normálně.

Rukama jsem sjela níže a vyzvedla jsem ji na sebe. Nohy obmotala okolo mě a rukama mi zajela do vlasů. Hýbala jsem dále rty.

Vyšla jsem s ní k posteli, opatrně jsem ji položila na ní a byla pode mnou.