Geniální adventní kalendář s velice kvalitními příběhy o backstory jednotlivých postav mojí neuvěřitelně proslavené a definitivně dokončené knižní série s vysoce profesionálními ilustracemi.
Ne, teď seriózně. Vytvořila jsem adventní kalendář, který...
Velitele Acrifice Highnesse už jste poznali v části o Athosovi, i když ne moc podrobně. Zakládá si na tom, že má plnohodnotný dersenvalský výcvik a byl nejlepší v ročníku (teď by ho Carmen opravila, že byl jedním ze DVOU nejlepších). Acrifice je opravdu fešný mladík, jak sám tvrdí, a pro Armádu je určitě velkým přínosem.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Běžel lesem, tempo udržoval vyrovnané a spolehlivé. Nemusel být nejrychlejší, vítězství mu už zajistily domluvy a sabotáž ostatních. Spokojeně přeběhl most přes Lacreinu. Po dvou týdnech v Dersenvalu už se v okolí dobře orientoval, na tyhle věci se soustředil. Věděl, že mu do konce zbývá už jen necelý kilometr. Klusal po břehu a rozhlížel se po okolí. Náhle se křoví u cesty zatřáslo. Zastavil a zahleděl se na něj. Větve se nepřestávaly pohybovat, až z nich nakonec vylezla promočená, od trní poškrábaná osoba.
"Scavenger," odfrkl si. V běhu proti němu neměla šanci, tak se nejspíše rozhodla Lacreinu přeplavat. Proti své vůli pocítil trochu obdivu, bylo jaro, takže řeka byla široká, měla prudký proud a byla mimořádně studená. "Highnessi," odvětila stejným způsobem. Chvíli se navzájem propalovali pohledy, načež ho Scavenger rázně strčila do trní. Nečekal to, takže ztratil rovnováhu a propadl keřem až do řeky. Chlad ho na okamžik ochromil, ale rychle se vzpamatoval a vyhrabal se zpět na břeh. Vztekle se procpal trním a celý poškrábaný a promrzlý se vrátil na cestu.
Zatraceně! Scavenger už mu zmizela z dohledu, ale věděl, že je mnohem rychlejší, než ona. Nasadil svižné tempo a vyrazil k cíli. Vystoupal na poslední kopec a před ním se rozprostřela asi dvě stě metrů dlouhá cílová rovinka. Scavenger už zjevně nemohla, ale byla v polovině. Neměl šanci to stihnout. Vzpomněl si na slib, který mu dala jako výměnu za to, že se nebude nahlas hrabat v jejím rodokmenu. Nebudu tam dřív, než ty. Kysele se pousmál a zrychlil. Její náskok se snižoval, do cíle jí zbývalo patnáct metrů, jemu třicet. Nestihne to.
"Scavenger," zakřičel vztekle, přestože věděl, že se tím zbytečně zpomalí. "Nezapomeň na svoje sliby!" Byl to zoufalý a vyděračský poslední pokus, ale neměl na výběr. Prudce zabrzdila jen několik centimetrů před vápnem nakreslenou cílovou čárou. Těžce oddechovala, ale stála. Doběhl ji a vítězoslavně se vrhl do cíle, aby si to náhodou nerozmyslela.
Následovala ho těsně, ale tak, aby bylo jasné, kdo vyhrál. Acrifice s potěšeným úsměvem na tváři ležel na zádech a odpočíval. Postupně dobíhali i ostatní, během několika minut byli všichni. Mistři, kteří celou dobu čekali v cíli, je nechali trochu vydýchat, načež oznámili pořadí. "...čtvrtý Moonlight, třetí Viper, druhý Scavenger, první Highness." Scavenger se při vyslovení jejího jména zatvářila kysele a Acrifice se znovu usmál.
Mistr Shine je přejel pohledem a oznámil, že sdělí vyhodnocené dvojice, ve kterých budou spolupracovat po zbytek výcviku, na kterých pracovali během odpoledne. Acrifice doufal, že skončí s někým, kdo mu bude dobrým pomocníkem. "...a proto doufám, že budeme mít další úspěšné a funkční spolupracovníky, jako byli legendární Velitelé Condor a Ice-eye," ukončil mistr Nevershut svůj výstup a do popředí opět vystoupil Shine. Postupovalo se od nejlepšího, kterému byla přidělena dvojice přednostně, takže Acrificovo jméno zaznělo jako první. Když na to došlo, svět mu zatančil před očima. Sakra den! "Highness a Scavenger..." ————— "Doufám, že máte čím zaplatit," řekl hostinský a přejel je nedůvěřivým pohledem. Acrifice vytáhl z váčku u pasu několik mincí a položil je na hrubý pult. Muž se na ně trochu nedůvěřivě zadíval, ale nakonec přikývl. "To je na jeden pokoj se dvěma postelema," řekl. Acrifice kývl. "Fajn." "Druhé dveře vlevo." "Díky."
Vydal se po schodech nahoru do patra. Musel dávat pozor, aby se nepraštil hlavou o nízký strop. Nohy ho při výstupu bolely, těšil se, až si lehne. Místnost byla malá a zatuchlá, ale bylo v ní sucho a teplo. Hodil si věci na nízký kavalec a rozvalil se na něm. Athos si lehl na druhou postel. Oba mlčeli, vyčerpaní dlouhou cestou.
"Neměli jsme jí tam nechávat," zamumlal Athos po několika minutách. "Jo. A chytli by nás všechny." "Oni jí zabijou, chápeš to?! Bude mrtvá prostě!" "Jo, a my bysme mohli bejt taky. Nebylo to jednoduchý rozhodnutí." "Prostě je mi to líto, neměli jsme se rozdělovat, bude mít tak hnusnou smrt. Jsme na houby kamarádi oba dva. Popraví jí, položí hlavu na špalek a..." "Zmlkni," utrhl se na něj Acrifice.
Moc dobře věděl, co se s Carmen stane, nepotřeboval to slyšet. Nemohl si dovolit na to myslet. Běž, Acrifici. To je můj poslední rozkaz. Carmen...
Uslyšel kroky a dveře se otevřely. Vyskočil a hmátl po meči, týdny na útěku ho naučily rychlé přípravě na boj. Nevytáhl ho ale z pochvy, nemusel. "Nemusíte se bát, pane," řekl hostinský. A za jeho zády stála málem celá jednotka Armády.
