Řezničina

Před deseti lety

Někdo zabouchal na dveře její komnaty. Arwen otevřela. Před ní stál cizí chlap, ale někoho jí připomínal. „ahoj Arwen" řekl „půjdeš se se mnou projít?"  Arwen na něj jen vystrašeně koukala když jí popadl za ruku a odváděl z její komnaty. Přitisknul jí nůž ke krku „jestli budeš křičet, zabiju tě". Tiskl jí paži, až to bolelo. Odvlekl jí do mučírny a otevřel tajné dveře do malé místnůstky. Na stole byl položený nůž a pohár. Arwen divoce tlouklo srdce. Na druhé straně místnosti byl člověk s roubíkem v puse. Okovy, kterými byl spoután, se mu zařezávaly do rukou. „Arwen" řekl řekl a vložil jí do ruky nůž „zabij toho člověka. To je tvůj první úkol." Arwen se třásla ruka. Jak po ní může chtít aby někoho zabila? Chtěla něco namítnout, křičet o pomoc. Cokoli, jen aby ho nemusela zabít. „Buď hodná holčička a  tenhle nůž mu vraž do srdce." Pomalu vedl její ruku ke zmítajícímu se zajatci. Když se ho špička nože dotkla, Arwen zatlačila na nůž. Zpočátku jen lehce, ale pak přidala na síle. Když nůž doputoval až k jeho strdci, zděšeně se díval na osmiletou dívku, která ho zabila. Arwen se na tváři začal rozlévat úsměv když mu vytrhla nůž z těla. Už nikdy nebude ta poslušná. Už ne. Muž stojící za ní vzal pohár a nechal do něj natéct krev. Podal ho Arwen, která se stále ještě usmívala. Vzala ho do svých drobných ruček a všechnu krev vypila.