Ostří meče zajelo do pochvy. Další práce dokončena. Dvacet dva mužů. To bude tučná odměna. Arwen se usmála když se zadívala na svou práci. Nikdy by si nepomyslela, že bude vykonávat spravedlnost. Z jejích úvah ji vytrhl výkřik. Otočila se. Lilian, který k ní běžel, měl v patách dva lovecké psy. „Kurva" zaklela a sejmula ze zad luk. Namířila šíp na bližšího psa a vystřelila. Zásah. Teď ještě toho druhýho, pomyslela si, když v tom se z lesa vynořilo půl tuctu vojáků s princem. Byli na lovu. „Kurva" zaklela znovu. Nikdy neměli přijmout práci tak blízko hradu. Hodila si luk zpátky na záda. Lilian už byl skoro u ní. Otočila se na podpatku a zdrhala. Byla jednou z mnoha úspěšných vrahů v celé zemi a hodně vrahů tu neskončilo dobře. Nesmí se nechat chytit, jinak skončí na šibenici nebo s hlavou napíchnutou na kůlu. Ale ještě před tím než ji zabijí, jí budou mučit. Hezky pomalu.
Náhle ucítila bolest v noze. Šíp. Upadla. Zase se zvedla na nohy, ale už neběžela tak rychle jako předtím. Zatnula zuby. S každým krokem jí v lýtku pulzovala palčivá bolest. Teď to nesmí vzdát. Ohlédla se. A znovu upadla. Liliana právě chytili. Ji nesmí dostat. Pokoušela se znovu zvednout, ale ucítila vzadu na krku chladné ostří. „Ani se nehni" zavrčel hlas. Umřít se jí ještě nechtělo. Zůstala ležet na zemi. „Kohopak to tu máme?" Pronesl jízlivý hlas. „Snad ne vrahy. Takové pěkné tvářičky. No nevadí. Už jste někdy byli na hradě? Vsadím se že ne. Škoda že vás budu muset provést jen žalářemi. Náš hrad je vskutku nádherný." Princ pomyslela si Arwen když ji voják zvedl. Ten hajzl. Zabije ho. Pohlédla mu do tváře. Docela pěkný. Usmála se. „Hezká hračka" pronesla a svůdně na něj zamrkala zatímco ji vojáci přivazovali na koně. Princ se zamračil, ale nechal to bez odpovědi.
