Je to tak strašně těžký. Myslíte si, že můžete zvednout hlavu, že se třeba probudíte a budete mít sílu se vykoupat nebo si vyčistit zuby. Tak moc si toho myslíte a nakonec skončíte jen ležet ve studené vaně, hledíc do zkurvenýho mobilu a neudělali jste za den nic. NIC.
Hlava vás uvnitř v myšlenkách zabíjí, protože vlastně žádné myšlenky nemáte a jediný co vás drží při životě je povinnost. Musíš tu bejt. Udělat todle. Ale vlastně? Ani to, neuděláte.
Vstát brzy, udělat si zdravou snídani, zacvičit si, umýt si hlavu, nebo si užít čas s rodinou.
To vše byste chtěli co? Ale neuděláte nic. Znovu se jen jako lemry probudíte, unavení už od začátku rána, hrající na něco co nejste a předstírající, že jste v pořádku. Ale. Nejste.
Máte chuť hned teď, hněď teď chytnout nejbližší zbraň, malou velkou, úplně ÚPLNĚ fuk. A prostě se odstřelit hned teď. Aby nebyla zátěž po vás, pro ostatní tady, které milujete.
A můžete něco říct? Ne. Nemůžete vůbec nic. Mlčíte, tiše umíráte uprostřed ničeho nebo něčeho čemu se říká svět, něco co tak milujete a nenávidíte zároveň a říkáte si-
Vždyť zítra bude líp, tak to ignoruju a nějak to přežiju.
ČTEŠ
Pampeliščina Semena - Další myšlenky a poezie
PoetryAneb má hlava nepřestává běžet a potřebuje stále vypouštět pocity a myšlenky. Stejně jako pampelišky vypouštějí svá pampeliščina semena~
