Pampeliščina Semena - Další myšlenky a poezie

~Klouby~

Rozdrcené klouby, krev stéká po kůži.
A já slzy po tvářích vztekem suším.
Nač dále snažit se když nikdy skutečného klidu pravděpodobně nedožiji se?

Samota nyní přítelem stává se mi,
a já smiřuji se se svým osudem.
Bude lépe, či snad stejně? Hnusím se ti?
Jakoby snad den šel za dnem.
A já ztrácela se v mysli své.

Rozdrcené klouby, krev stéká po kůži.
A já pohlížím k nemi, hledám zakopanou růži.
Hlava vybuchuje, myšlenky plynou pryč,
tak facku vlepte mi, snad dejte mi  prosím vás bič!

Někam daleko, kde místo zabití, ublížím si pouze sobě.
Oh jak nenávidím tě a zároveň prahnu po tvé pozornosti.
Uškrtit nebo zardousit, přesto blíže chtěla bych k tobě.
Neposlouchej, raději mne ignoruj nadále a já mezitím rozlámu si všechny kosti v těle.

Z hrdla nese se jen skřepot,
klouby začínají bolet a já přesto další ránu dělám.
V uších nepříjemný větrný šepot.
A srdce mé se zachvíli žalem ubodá.

Kde dítě zmizelo a dospělé tělo začalo se nesnášet?
Nejspíše dospělost, tohle vše patří k životu.
Sny nechávám se stále unášet,
avšak mysl má jen čeká jenž utonu.

Rozdrcené klouby a krev stéká po kůži.
Miluji tě stále nebo už tě nikdy nechci vidět?